Jana Švandová bude do smrti litovat něčeho, co už se nedá nikdy napravit!

Rozvod druhého manželství byl doprovázen těžkou autonehodou!

Při pohledu na herečku Janu Švandovou (72) se zdá, že sympatická blondýnka stárne pomaleji než všechny ostatní ženy. Možná je to tím, že našla ten správný přístup k životu – a na třetí pokus i toho pravého muže!

Ačkoliv se Jana Švandová (72) stala úspěšnou herečkou, její maminka snila o úplně jiném povolání – a sama Jana o umělecké slávě vůbec nesnila. Maminka byla vášnivou hudebnicí. „Hrávala v dívčím orchestru na akordeon a doma si brnkala na klavír,“ popisovala Jana. Herečka měla dvě sestry a po všech maminka chtěla, aby se hudbě věnovaly. Jana se učila na klavír, ale to jí vůbec nebavilo.

Také vás může zajímat ...

Alespoň částečně v dospělosti udělala ohledně muziky radost tím, že vystupovala v muzikálech.

Na přijetí neměla šanci!

Tím, co Janu Švandovou lákalo ze všeho nejvíc, byla archeologie. Jejím přáním bylo udělat jednou nějaký velký objev, třeba v milovaném Egyptě. Během středoškolského studia se částečně o prázdninách na vytouženou profesi připravovala. Chodila vypomáhat na brigády na slovanské pohřebiště nedaleko Pardubic, kde žila. Pak přišlo zklamání.

Na vysokou školu, obor archeologie, brali tenkrát jen tři zájemce. Hlásilo se jich samozřejmě několikanásobně víc. Jana byla mezi nimi – a nedostala se tam. Nastoupila tedy do práce. Kreslení map v ústavu geodezie a kartografie jí ale rozhodně neuspokojovalo. Šance změnit svůj život přišla s jedním konkurzem do pardubického divadla.

Osmnáctiletá pohledná blondýnka uspěla a navíc se v divadle setkala s Věrou Galatíkovou (+69), která tam tehdy hrála. Jana jí zaujala natolik, že jí navrhla, aby šla herectví studovat. S přípravou na zkoušky na brněnskou JAMU jí Věra Galatíková pomohla.

Od této chvíle se Janě totálně změnil život.

Přišel v nepravou chvíli

Studium na JAMU je pro nestárnoucí herečku dodnes zdrojem krásných vzpomínek. Našla si tam spoustu celoživotních kamarádů – s jedním z nich, Jiřím Bartoškou (72) studovala už předtím na gymnáziu. Kolem pohledné mladé dívky se samozřejmě vždy rojili nápadníci, Jana se ale, jak se zdálo, zamilovávala do těch nepravých. Už na gymnáziu toužila po kudrnatém, atraktivním bubeníkovi z jedné kapely.

Z toho se ale vyklubal sběratel dívčích srdcí. Jana ale nemusela litovat, protože když ho po mnoha letech potkala, byl to už jen tlustý, plešatý a životem otlučený muž. Jeden muž, do kterého se zamilovala, emigroval, kvůli dalšímu cizinci zase chtěla skoncovat se životem. Nadějně to vypadalo s jedním Švýcarem, se kterým se seznámila na diskotéce v Německu.

Jana tam jela za svojí sestřenicí. Se švýcarským přítelem už měla v plánu svatbu, jenže pak to vzalo rychlý konec. Bylo to ještě v době studií, kdy Jana bydlela na koleji. Po jednom flámu se většina studentů naskládala v jednom pokoji, pánové i slečny dohromady. Takhle svoji nastávající našel zmíněný Švýcar.

Jen se otočil ve dveřích, řekl „sbohem“ a Jana už ho nikdy nespatřila.

Sáhla si opravdu na dno!

Zatímco v mládí, jak se zdá, opouštěli muži Janu, později jim to prý spíš oplácela. „Odcházela jsem s kufříkem,“ přiznala. „když jsem byla nevěrná, přiznala jsem to, vztah ukončila a odešla za tím, do koho jsme se zamilovala. Nepěstovala jsem paralelní vztahy, takže jsem nebyla potvora. Jsem přesvědčená, že žena si najde nového muže a balí kufry, když není ve vztahu spokojená, něco jí vadí.

Takže vina je na obou stranách.“ Vdala se celkem třikrát. Poprvé to bylo za producenta Oldřicha Macha (75); manželství prý ztroskotalo na příliš dominantní partnerově matce. Druhým manželem se stal plastický chirurg Huberta Topinku. S ním měla syna, svého jediného potomka. Když se dnes Jana ohlíží za svým životem, hodně lituje toho, že zůstala pouze u jednoho dítěte.

„To, že mám jen jedno dítě, je moje citlivá stránka. Pokud něčeho v životě opravdu lituji, tak toho, že jsem neměla dětí víc. Mrzí mě to moc, sama jsem z velké rodiny,“ konstatovala v jednom rozhovoru. Než potkala svoji třetí, opravdu osudovou lásku, prožila si herečka dost těžké období. Po autonehodě, kdy seděla na sedadle spolujezdce, byla těžce zraněná.

Musela podstoupit operaci kyčle. „Nevěděla jsem, jestli budu chodit a do toho jsem se rozváděla,“ vzpomínala na dramatické chvíle. Bála se v tu chvíli, že je konec se vším, přišla také o spoustu práce. „Říkala jsem si ale, že když na sobě budu pracovat, musím to zvládnout,“ uvedla. V rámci rekonvalescence odjela do lázní a přitom psala knihu s výmluvným názvem Nikdy se nesmíš vzdát.

„Na jeviště jsem se opět postavila po třech měsících. Byl to okamžik, kdy jsem si sáhla na dno a musela bojovat,“ popisovala.

Nový muž, který se v jejím životě objevil, byl tak možná odměnou osudu za překonanou zkoušku!

Synova práce jí děsila!

Do třetího manželství zavedla Janu náhoda. Bylo to v restauraci, kam šla s kamarádkou a jejím přítelem. Ten přítel si přivedl svého kamaráda – developera Pavla Satorie (69). Přeskočila jiskra a v roce 1998 se tak Jana v jednapadesáti letech vdala potřetí. Na svůj věk ale rozhodně před oddávajícím úředníkem nevypadala. V tomhle vztahu je herečka šťastná dodnes.

A jaké je podle ní tajemství úspěšného manželství? „Důležité je nechat druhému prostor, nesnažit se ho předělat, nepátrat a zbytečně neotravovat,“ prozradila. Větší starosti než se třetím manželem si Jana prožila se svým jediným synem. Přála si, aby z něho byl sportovec, ale on se vydal v životě jiným směrem.

Jeho posláním se stala humanitární činnost – a to znamenalo, že se vydával na delší cesty do nebezpečných oblastí. Jana se o něho bála a tajně doufala, že se všechno ještě změní a syn si najde nějakou klidnější práci. Dnes už ví, že to tak nebude – jistotu, že syn povolání nezmění, získala poté, co se v Afghánistánu seznámil s jednou Angličankou, která se pak stala jeho manželkou.

„Bylo mi jasné, že když jsou takhle zaměření oba, nezmění ho ani partnerka a rodina. Odjeli spolu do Ugandy a pak, se šestitýdenní dcerou, do Pákistánu,“ líčila herečka. Na výzvu, aby se sama přijela přesvědčit, že je v Pákistánu bezpečno, Jana dlouho nereagovala. Odvahu tam jet dostala až po třech letech a zjistila, že jí tam opravdu nic nehrozí.

„Až tam jsem pochopila smysl jejich profese,“ uvedla.

Nejkrásnější role

K první vnučce později přibyla druhá a Jana je dnes dvojnásobnou šťastnou babičkou. Po návratu syna do Prahy si už své vnučky mohla užívat. „Je to moc hezké mít takové pokračovatele rodu,“ pochvalovala si. „Užívám si, a když mám čas, tak jsem s děvčaty.

Řekla bych, že být babičkou je má nejkrásnější role, která mě kdy potkala.“ Už od svých padesátin má herečka tajný plán: chtěla by se dožít stovky. Inspirací je jí americký herec Kirk Douglas (102). Při jejím pozitivním přístupu k životu a sloužícím zdraví to není vyloučené.

Na těch sto let, pokud se jich dožije, ale určitě Jana nebude vypadat!

Byla příliš vyvinutá a tak se radši hrbila!

Ačkoliv muži považují Janu za krásnou a obdařenou ženu, byly v mládí doby, kdy se za své vnady styděla. Měla tehdy větší poprsí, než bylo zvykem a domnívala se, že vyvinutý hrudník špatně vypadá. Dokonce se kvůli tomu hrbila, aby tuto přednost potlačila. Byly to samozřejmě zbytečné obavy.

Později novináři o Janě psali, že má své poprsí umělé, což samozřejmě nebyla pravda a herečku to dost rozzlobilo.

Svoji krásu pak předvedla bez rozpaků v pánském magazínu Playboy.

Při cestě metrem na ni zaútočila neznámá žena!

Popularita bývá příjemná i nepříjemná a Jana poznala obě její stránky. Na jednu stranu je ráda, že jí lidé na ulici poznávají a přátelsky se usmějí. Stává se ale, že se setká i s nepřátelskou reakcí. Do divadla jezdí zásadně metrem, protože autem by se to v pražském provozu nestíhalo a ani není kde zaparkovat. Jednou jí napadla jakási žena.

„Začala se mi posmívat, že musím jezdit metrem, že na tom asi budu hodně špatně,“ popisovala Jana.

Podobné incidenty jsou ale naštěstí vzácností.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...