Jana Švandová: Nepátrat a nechat volnost, tak zní recept na spokojený vztah

Pražská rodačka o herectví snila už na gymnáziu, kdy chodila do třídy s pozdějším idolem všech žen Jiřím Bartoškou (72). Narozdíl od většiny spolužaček Jana do Bartošky zamilovaná nebyla, líbil se jí jiný mladík.

„Byl to štíhlý, kudrnatý bubeník z jedné kapely. Dost tehdy střídal holky, a já to nevěděla. Pak se mi ztratil z očí,“ vzpomíná křehká blondýnka. Za dvacet let poté na ni před pražským Činoherním klubem, kde zrovna hrála, čekal cizí pán.

Také vás může zajímat ...

Nepoznala ho. „Byl tlustý a bez vlasů. A pak jsem ho poznala podle úsměvu. Ježíš, ty vypadáš, chytla jsem se tehdy za pusu,“ směje se. Na mládí vzpomíná jako na období, kdy ji muži často opouštěli.

„Měla jsem s láskami trochu smůlu. Další, který mi připomínal Omara Sharifa, zase zničehonic emigroval do Německa. Možná jsem tyhle odchody později chlapům trochu vracela,“ podotýká. Bujné poprsí Vystudovala brněnskou JAMU, kterou ukončila v roce 1971.

Působila pak v divadle v Českých Budějovicích, kam nastoupila spolu s kamarádkou Eliškou Balzerovou (69). „Co my jsme se spolu navyváděly,“ vzpomíná s úsměvem. „Byly jsme pěkná éra,“ dodává.

Za dvěma krásnými blondýnkami se muži se zalíbením ohlíželi. Psala se však strohá sedmdesátá léta, kdy se na ženy pohlíželo především jako na soudružky, v lepším případě na matky anebo pracovnice roztáčející kola pokroku v továrnách.

Tehdy se Jana Švandová za svou atraktivitu spíš styděla. „Mít třeba bujné poprsí nebylo dřív moc v módě. Jako mladá jsem se proto často hrbila, aby nebylo poznat, jak jsem vyvinutá. A když i k nám dorazil trend odhalených vnad a já si konečně vzala odvážný dekolt, napsali o mně, že mám poprsí umělé.

To mě tehdy dost urazilo,“ směje se. Chodila za klavír Herečka má dvě sestry. Všechny tři dcery byly zamlada rodiči vedeny k lásce k hudbě. Zatímco sestry byly prý svědomité, Jana v těch dobách chodívala spíš za klavír než na klavír.

Cvičit stupnice ji nebavilo, tím více její maminku překvapilo, a samozřejmě příjemně, že po letech dceru pravidelně vídala v muzikálech, například v představení Adéla ještě nevečeřela, v Kleopatře či Řeku Zorbovi.

Jana pěkně tančí, což se ukázalo, když se zúčastnila televizní taneční soutěže StarDance, ze které však předčasně odešla kvůli tatínkově smrti. „Někdy si zpětně říkám, že jsem možná měla vydržet a StarDance dokončit.

Jenže jsou hranice, přes které zkrátka jít nemůžete. A já tehdy opravdu pokračovat nemohla.“ Díky tomu, že umí výborně francouzsky, dostávala role v zahraničních filmech. Ve snímku Angelina si v roce 2002 zahrála po boku samotného Charlese Aznavoura (†94).

Hrála věčně opilou taxikářku. Aby roli získala, musela přijít na casting ve zbědovaném stavu. Radili jí, aby několik dní flámovala, pak že nabude odpovídajícího vzhledu. Setkání v restauraci Vdaná je potřetí.

„Vždycky jsem byla strašně zamilovaná a myslela si, že to je navěky. Jenže láska po nějaké době pomine a pak se z toho stane normální vztah s každodenními starostmi,“ říká herečka. Podle ní pak už na druhém vnímáte hlavně chyby, to pozitivní už méně.

Krásná blondýnka se provdala za plastického chirurga, později za filmového producenta, obě manželství však zkrachovala, což vyvolávalo úsměv u Janiných přátel. Vtipkovali, že není právě rozumné, opustí-li herečka filmového producenta a plastického chirurga, neboť jeden jako druhý jí mohou být velmi užiteční.

Švandová jen krčí rameny, je příliš opravdová a upřímná na to, aby mohla žít v nefungujících vztazích. S developerem Pavlem Satorie se potkali náhodou. Jana vyrazila do restaurace s kamarádkou, která tu skutečně naprostou náhodou potkala zase svého kamaráda s nějakým známým, což byl právě Satorie.

Vzali se v roce 1998, což znamená, že Jana se oblékla do bílých krajek již po svých padesátých narozeninách. Naštěstí vypadá tak mladě, že jí lidé běžně hádají o deset let méně. Stále zamilovaná Loni manželé oslavili společných dvacet let.

Herečka se netají tím, že Pavel Satorie je pro ni ten nejlepší, osudový, anebo, chcete-li, životní láska. „Mám třetího muže, a toho si už nechám. V manželství je důležité nechat druhému prostor, nesnažit se ho předělat, nepátrat a zbytečně neotravovat,“ prozrazuje s humorem jí vlastním recept na spokojený vztah.

„Je to krásné, protože já jsem stále zamilovaná,“ ujišťuje své fanoušky. „Mám ráda muže vyzrálé, s nadhledem a smyslem pro humor,“ říká. S manželem si pořídili chalupu v Brdech. Tam herečka ráda odpočívá a zcela propadla péči o květinové záhony: „Vyhovuje mi, když se tam pár dní nemusím líčit a mohu chodit v pohodlných teplácích.

Jenže za chvíli si říkám, abys, holka, nezlenivěla, a honem se zase vracím do Prahy.“ Švandová je upřímná, proto když se prý kdysi dávno v minulých vztazích dopustila nevěry, brzy ji stávajícímu manželovi přiznala a provdala se za toho, s nímž mu byla nevěrná.

Jakmile však našla toho pravého, slovo nevěra navždy škrtla ze svého slovníku. Hlavně zachovat klid S manželem prý oba myslí pozitivně a nemoci se jim naštěstí vyhýbají. Sbližují je rovněž společné zájmy, kterých je celá řada.

Milují hudbu, rádi cestují, hrají golf. Janin životní druh vyznává heslo: hlavně se nestresovat. Nabádá svou ženu, aby neříkala ano na úplně všechny pracovní nabídky a aby tak mohli být více spolu. Vlastně by byl nejraději, kdyby nepracovala vůbec.

To si však ona nedokáže představit, zřejmě by pak začala hodně rychle stárnout. „Žena, která o sobě řekne, že je stará, to zabalila. Rezignovala. To já nechci,“ prohlašuje. Společně s Pavlem Satorie se radují z úspěchů Janina syna Huberta Topinky (40), kterého herečka porodila plastickému chirurgovi.

Už je babičkou Jana si původně přála, aby Hubert hrál profesionálně tenis, ten však nakonec vystudoval na vysoké škole andragogiku a bylo jasné, že směřuje k humanitární činnosti. Na první misi odjel na Ukrajinu, následoval Afghánistán, Uganda, a Čečna.

Když se oženil, odjel se svou podobně zaměřenou manželkou a šestitýdenní dcerou do Pákistánu. „To jsme se zlobili, že se zbláznili,“ posteskla si Jana Švandová. „Když se pak po pěti letech vrátili do Prahy, byli jsme moc rádi,“ říká herečka, která je už dvojnásobnou babičkou, ač na to vůbec nevypadá.

Aby se milovanému manželovi líbila i po tolika letech, nevyhýbá se ani chirurgickým zákrokům, ale je velmi opatrná. „Kdybych tvrdila, že nic nemám upraveného nebo že za vše vděčím genům, byla bych za blázna.

Pravidelně docházím na jednu kliniku, kde mi provádějí neinvazivní zákroky nebo nedostatky vyhlazují laserem. Když vidím některé svoje kolegyně, které vypadají jak Joker, je mi jich líto,“ uzavírá herečka.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...