Byli jsme překvapeni. Ten šperk babička nikdy nesundala z krku, přála si ho vzít i do rakve. Kde se po jejím pohřbu vzal na jejím nočním stolku?
Stalo se to zhruba před osmi lety, když jsme při pozůstalosti vyklízeli domek po babičce. Nevlastnila moc cenností, a tak jsme si rozdělili jen několik drobností na památku. Já jsem v nočním stolku objevila jantarový náhrdelník. Připomínal mi prázdniny a pochopitelně babičku. Ten nález mě ale hodně překvapil.Babička nosila šperk stále na krku. Nepamatuji se, že by ho někdy sundala. Chodila s ním spát a dokonce se s ním i koupala. A odešla s ním i do nemocnice, během našich návštěv ji stále zdobil a přála si být s ním i pochována.Brali jsme ho prostě jako talisman a její vůli jsme vyhověli. Byla pohřbena s náhrdelníkem. V nočním stolku tedy muselo ležet jeho dvojče.
Pohladil mou duši
O jantarové korále jsem se nikdy moc nezajímala.Dávno vyšly z módy a jako šperk se mi nikdy moc nelíbily. Při likvidaci domu jsem si je vzala jen z piety a jako vzpomínku na babičku, kterou jsem měla ráda. Jeden večer jsem se cítila strašlivě unavená, v práci jsem měla problémy a tušila jsem blížící se chřipku.Náladu jsem měla pod psa a cítila se duševně na dně. Tehdy jsem v myšlenkách zabloudila do minulosti ke klidné, vyrovnané a neustále usměvavé babičce a – k náhrdelníku. Najednou jsem cítila touhu vzít jej do ruky.Prvně od pohřbu jsem jej vyndala z hrnečku, kam jsem ho uložila, a pohrávala si s ním. Pozorovala jsem medově žlutou barvu jeho kamenů a jakoby bezmyšlenkovitě hledala různé tvary skrývající se uvnitř průsvitné hmoty. Bylo mi moc smutno, navlékla jsem si ho a s těžkou hlavou i sním usnula.
Ráno moudřejší večera
Nemohla jsem uvěřit, ráno jsem se probudila jako znovuzrozená. To, co se zdálo večer neřešitelné, jsem s klidem zvládla.Říká se – ráno moudřejší večera! Tak jsem to tehdy cítila, ale s jantarem jsem to ještě nespojovala. Až později. Jantarem jsem se začala uklidňovat. Ve chvílích, kdy jsem se rozčílila nebo vystresovala, automaticky jsem po něm sahala.A on nikdy nezklamal. Neumím si to vysvětlit, ale náhrdelník mi přináší úlevu a uklidnění dodnes. Někdy mám až pocit, jako by z něj ke mně promlouvaly věky, během nichž vznikal. Cítím z něho teplo slunce a velkou zásobu energie.Slovník o něm říká, že je to zkamenělá žlutá až hnědá pryskyřice pravěkých stromů. Myslím, že ani babička o něm nevěděla víc, ale teď už vím, že věřila v jeho vnitřní sílu. Dočetla jsem se o jeho schopnostech lidi uklidňovat a vést k řešení jejich psychických problémů.
Je to pravda. Mě zbavuje strachu a dodává sebedůvěru. A poslední dobou mi pomáhá také tišit začínající bolest hlavy a páteře.
Petra (54), Domažlice .
