Jednoho ze svých osudových partnerů Jiřina Bohdalová při prvním setkání pořádně vytočila!

Hned při svém premiérovém vystoupení jako malá baletka získala sponzory!

Zní skoro neuvěřitelně, jak dlouho už Jiřina Bohdalová (86) rozdává lidem pohodu a úsměvy. Stejně pestrý jako její umělecký život, byl i ten osobní. Někdy až moc.

Maminka Jiřiny Bohdalové byla sice prostou služebnou, ale milovala divadlo. Hrála ho ochotnicky a doufala, že její dcera bude umělecky založená a úspěšná. Vedla ji k tomu od malička. Zapsala jí do baletu a do filmového komparzu. „To, že jsem se uplatnila jako dětská filmová hvězdička, byl maminčin nápad,“ vzpomínala slavná herečka.

Dcera Simona dělá své matce radost.

Číňánek u diváků zabodoval

Jiřina vyrůstala v chudém, ale láskyplném prostředí. Její rodiče se měli opravdu rádi. Vzali se v roce 1929. Tatínek byl u porodu, který proběhl doma s pomocí porodní báby. Když měla maminka bolesti, dal jí do pusy ruku, ať si pořádně kousne. V dětství se Jiřina často stěhovala po Praze, vždy se jednalo o malé, jednopokojové byty, ve kterých ale maminka udržovala vzorný pořádek.

Také vás může zajímat ...

Tuhle vlastnost se od ní herečka naučila na celý život. A také vaření, což pak v dospělosti dotáhla k dokonalosti. Od čtyřech let chodila Jiřina do baletní školy a když pak poprvé vystupovala v sále jedné hospody před publikem, ukázalo se, že netrpí vůbec trémou. Její první taneční rolí byl malý Číňánek.

Díky ní získala hned i sponzory: starší manžele, kteří byli mezi diváky a koupili holčičce baletní garderóbu. Ještě v předškolním věku se Jiřina dostala i k filmování, i když snímek Žižla a Pižla se nakonec nepromítal.

A pak následovala role ve snímku Madla zpívá Evropě, kde můžeme Jiřinu vídat dodnes a kde byl jejím dětským kolegou mimo jiné i budoucí „strýček“ Antonín Jedlička (+70).

Jiřina jako čestný host filmového festivalu.

Maturita se neobešla bez taháku!

Bývá zvykem, že na prvním školním vysvědčení mají děti jedničky. Jiřina byla jednou z výjimek. Měla dvojku a mamince to vysvětlila tak, že je to proto, aby měla co napravovat. Ke konci války se jí narodila sestřička. Nedlouho nato tatínka zatklo gestapo a protože maminka musela pracovat, aby uživila rodinu, starala se Jiřina o malého sourozence – a přitom ještě chodila do školy!

Po válce nastoupila na nově otevřené církevní gymnázium, čímž trochu zklamala tatínka. Ten si přál, aby se spíš vyučila nějakému řemeslu, dokonce mluvil konkrétně o kloboučnici. Protože se ale v roce 1948 změnil režim, církevní školu zavřeli a Jiřina musela skládat maturitu jinde.

Velké problémy měla s latinou, naštěstí se v pravé chvíli objevila pomoc v podobě hodného profesora, který jí nenápadně předal tahák s překladem. Dvakrát se pak pokoušela dostat na DAMU, ale nepodařilo se jí to.

Poprvé nebyla dostatečně připravená, podruhé sice u talentových zkoušek prošla, ale kvůli živnostenskému původ ji nevzali.

S Radkem ve filmu Pěnička a Paraplíčko.

Na děti měla své triky!

Jiřina si musela najít práci. Protože v Československu tehdy panoval velký nedostatek učitelů, zamířila na Ostravsko – k práci učitelky stačila maturita. Kromě toho v Ostravě žil její přítel (a budoucí manžel) Břetislav Staš (89). S dětmi to uměla Jiřina už tenkrát. Nebyla žádnou přísnou paní, která učí školáky něco se biflovat.

Pravidelně jim četla pohádky a měnila hlasy podle postav – tehdy někdy se zrodili budoucí Křemílek a Vochomůrka nebo Rákosníček. Jiřina používala navíc i osvědčený trik. Ráno s pohádkou začala a slíbila jí dovyprávět jedině poté, co budou děti během dopoledního vyučování hodné. A fungovalo to. Po roce se vrátila do Prahy, kvůli dalším zkouškám na DAMU.

Tentokrát už to vyšlo, i když v prvním ročníku trochu trpěla.

Probírala se hlavně pantomima, což nebyla zrovna její parketa.

Nikdy spolu nic neměli, byli jako bratr a sestra.

Usmířili se až po mnoha letech!

Před nástupem do třetího ročníku DAMU zjistila Jiřina, že je v jiném stavu. Nebyl z toho žádný poprask, Břetislav slíbil, že si jí vezme a rodiče se těšili na velkou veselku. Jenže svatba v parádním stylu, jak jí plánoval tatínek, se nakonec nekonala. Otce totiž Jiřině zavřeli za údajnou protistátní činnost.

Nevěsta, která za sebou měla i výslechy na Státní bezpečnosti, u obřadu plakala, ale byly to slzy smutku a nejistoty. Po civilním svatbě následovala ještě církevní – na fotkách z ní už se Jiřina alespoň usmívá. Bylo to pro ni ale každopádně těžké období. Žila v trvalém strachu a stresu. Rodině také chyběly peníze. Nebylo divu, že se dcera Simona (62) narodila předčasně.

Břetislav byl přitom navíc na vojně. Když se vrátil, zjistili oba, že mají přece jen příliš rozdílné povahy a rozvedli se. Na Jiřinu v 60. letech pak čekala největší láska jejího života, s osudovým mužem, hercem Radoslavem Brzobohatým (+79). Zahráli si spolu i v několika úspěšných filmech.

Jejich vztah byl velmi bouřlivý a vášnivý, z vily v Hostivaři, kde bydleli, se prý občas ozývaly velmi hlasité hádky. Přesto vydržel celá 70.léta a skončil až tehdy, kdy se Radek zamiloval do slovenské herečky Hany Gregorové (65). Tuhle zradu mu Jiřina nedokázala odpustit a dlouhá léta se s ním vůbec nestýkala.

K usmíření došlo až nedlouho před Radkovou smrtí, kdy si společně znovu zahráli ve filmu Vrásky z lásky.

Své první publikum si získala už jako malá.

Jen jako bratr a sestra

Jedno partnerství Jiřině ale vydrželo celý život, a to partnerství pracovní. Řeč je o Vladimíru Dvořákovi (+74) , se kterou vytvořila úspěšnou „bavičskou“ a moderátorskou dvojici. První setkání přitom nedopadlo šťastně. Vladimír byl zamilovaný do jedné její kamarádky a měl k dispozici byt. Kamarádku tam pozval a Jiřina jí pro jistotu doprovázela.

Pro Vladimíra to dopadlo jinak, než předpokládal: připravené občerstvení zkonzumovala Jiřina. Po letech se smíchem vzpomínal: Tam se objevilo něco ošklivýho, brejlatýho, překáželo to a sežralo to všechny chlebíčky. Přál jsem si, abych ji už nikdy neviděl.“ Naštěstí se pak setkali po pěti letech znovu, už v jiné situaci. Zjistili, že jsou si předurčeni k tomu, aby bavili lidi v páru.

Zkusili to a dostavil se úspěch, jen krátce přerušený tím, když někdo Jiřinu v televizi udal, že má tatínka ve vězení. Později si lidé domýšleli – jak to mají v oblibě – že Vladimír a Jiřina jsou i něčím víc než jen kolegy. Sama herečka to vyvracela: „Náš vztah se vyvinul a natrvalo zůstal v mezích vztahu sourozeneckého.

Alespoň já jsem to tak vždycky vnímala: že máme k sobě stejně blízko jako brácha se ségrou.“

Rodina pro Jiřinu vždycky znamenala nejvíc na světě

O ruku jí miliardář nepožádal

V pozdním věku se Jiřina přece jen ještě dočkala další lásky. Jejím ctitelem a přítelem se stal slovenský boháč Lubomír Focko (63), vlivný podnikatel a právník, který dlouhodbě žije v Praze. Jeden čas se dokonce psalo i o tom, že se slavná herečka potřetí v životě provdá. Každopádně tvrdila, že se cítí s Lubomírem šťastná více, než s kterýmkoliv jiným mužem.

Trávili spolu spoustu času a padlo prý i slovo „svatba“. Z té ale nejspíš sešlo, což Jiřinu dost zklamalo. Jak na tom momentálně se svým přítelem je a zda se jejich vztah nezměnil v obyčejné kamarádství, vědí jen oni dva.

Pokud naše velká herecká legenda touží ještě jednou říct nějakému muži své „ano“, určitě by si to zasloužila!

Před kameru přivedla i svého tatínka!

Tatínek Jiřiny byl odsouzen na patnáct let, ale naštěstí přišla amnestie a on se na svobodu dostal po šesti letech vězení. Byl opravdu velkým fanouškem Jiřiny. V době, kdy hrála v divadle ABC, chodil pravidelně na každé její představení. Nezůstalo ale jenom u toho. Díky Jiřině se občas objevil i jako komparzista ve filmech, kde jeho dcera hrála.

Talent určitě měl, protože ty první roličky získal samozřejmě díky Jiřině, ale do dalších už si ho prý vyžádali sami režiséři!

Simona Stašová, její slavná maminka a chytrý tatínek.

Simoně vadilo, když jí srovnávali s matkou!

Dcera Simona celý život úspěšně kráčí ve stopách své mámy. Neměla vůbec pochybnosti o tom, co chce v dospělosti dělat. Nejprve šla na konzervatoř, potom na DAMU. Jiřina jí v tom nijak nebránila a neodrazovala jí. Jediné, co Simoně v její kariéře trochu vadilo, bylo, když jí s Jiřinou Bohdalovou srovnávali. Naštěstí měla dost příležitostí dokázat, že není jen „dcerou Bohdalky“.

Od své matky kromě hereckého umění získala i dobrou výchovu – od malička věděla, že si v životě musí všechno zasloužit!

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...