Jiří Kodet se snažil budit dojem elegána, ale na ženy křičel a kolegyním nadával!

Mladší bratr vzpomínal, jak Jiří vždy přišel, rozbil byt a zase odešel!

Na jednu stranu se Jiří Kodet (+67) vždy snažil působit dojmem vyšlechtěného elegána, současně měl ale povahu, která nebyla příliš k chlubení. Hysterický pedant, jakého předvedl ve filmu Pelíšky, byl prý jeho věrným obrazem!

Pocházel ze známého hereckého rodu a umění měl v genech. Maminka Jiřího Kodeta (+67) byla slavná herečka Jiřina Steimarová, tatínkem sochař Jan Kodet (+64).

Také vás může zajímat ...

Rodiče se ovšem rozvedli a Jiří tak vyrůstal s otčímem. Přijal ho, jenže nevlastní otec mu zkomplikoval život. V době Jiřího dospívání utekl na Západ. Zavřel mu tak cestu k vysněnému studiu na gymnáziu.

Místo obědů hostil kamarády vínem!

Jiří musel nastoupit někam do učení. Vybral si povolání žokeje. Při své schopnosti se prosadit by se možná jednou stal i ředitelem kladrubského hřebčína, jak sám jednou konstatoval. Rodinná tradice ale zvítězila a tak se po vyučení na druhý pokus Jiří dostal na divadelní fakultu.

Kromě slavné maminky měl i legendárního dědečka, Jiřího Steimara (+81). Tomu se nelíbilo, že jeho vnuk chodí s ostatními studenty na jídlo do menzy, což bylo pod jeho úroveň. Otevřel tedy Jiřímu volný účet v proslulé pražské kavárně Slavia naproti Národnímu divadlu.

Bohémsky smýšlející vnuk tenhle účet ovšem využíval k tomu, aby zval kamarády na víno, takže mu dědeček brzy účet zrušil. Svoji hereckou kariéru zahájil Jiří Kodet v Ostravě, kde žil se svojí první ženou Renatou Cihelkovou. Vzal si jí, když mu bylo šestadvacet let.

Halušky k srnčímu? Barbarství!

S Renatou měl Jiří dceru Karolínu. Mladé rodině se nevedlo finančně dobře, to ale nebránilo věčnému bohémovi v předstírání vyšší úrovně. „Když už měl konečně gáži, tak šel do potravin, tam koupil obrovský dárkový koš a utratil skoro všechny peníze,“ vzpomínala po letech jeho první žena.

„Doma nám to vysvětlil tak, že přece musíme reprezentovat.“ Ačkoliv si navenek hrál na nóbl chlapíka, v soukromí dokázal na ženu křičet kvůli hloupostem. Údajně si tím ulevoval od svých vnitřních problémů.

Pověstná je historka o tom, jak herec pozval své přátele domů na oběd. Mělo se podávat srnčí na smetaně, ale manželka nestihla udělat knedlíky. Chystala se místo nich podávat jako přílohu halušky. Jiří dostal hysterický záchvat, co prý je to za barbarství. Popadl mísu s omáčkou a rozbil jí o zem. S kamarády pak šel do hospody na buřty s cibulí.

Příliš dobře na svého otce nevzpomínala ani dcera Karolína. „Byl to báječný herec, výrazná osobnost, ale jako táta moc nefungoval.“ popisovala. „Rozchod mých rodičů neproběhl zrovna v dobrém, dlouho si nedokázali odpustit a žít mezi nimi nebylo zrovna snadné.“

Přidala historku o tom, jak jí otec pustil píseň od Edith Piaf (+47) a křičel na ní, jestli neslyší ten její vnitřní nářek. Ačkoliv Karolína věděla, že otec nemá na rozdíl od ní hudební sluch, tak jen seděla a mlčela. Nepřipomíná vám tahle scéna otce Krause z Pelíšků?

Na rande utratil celou výplatu!

Svoji druhou – a poslední – ženu potkal Jiří Kodet ve „svém“ divadle, tedy Činoherním klubu. Soňa Kodetová (75) pracovala jako kreslířka titulků v televizi. Do divadla přišla pracovně. Jiří jí ihned oslovil s tím, že nikoho dalšího nemusí hledat, když je tam on.

Na Soňu ale takový sebevědomý přístup nefungoval. Jiřímu to nevyšlo ani na druhý pokus, mimo jiné i proto, že Soňa byla v té době zadaná. Zabralo až náhodné setkání měsíc poté. Jiří pozval Soňu do divadla na své představení.

Dal jí deset dnů na rozmyšlenou, jestli pozvánku přijme. Stalo se tak a po divadle následovala ještě večeře. Tam Jiří fanfarónsky utratil skoro celou výplatu, kterou v ten den dostal. To ale na Soňu nijak nezapůsobilo, nicméně souhlasila s další schůzkou.

Charismatickému bohémovi Soňa čím dál víc podléhala. Svatbu pak měli poměrně nečekaně, bez prstýnků a bez svých blízkých – Jiří všechno zařídil na úřadu během půl hodiny. Jejich manželství pak trvalo šestatřicet let až do hercovy smrti.

Chytilová po něm hodila nůž!

Jiří Kodet patřil k lidem, kteří byli nevypočitatelní, což přinášelo spoustu zábavných historek. Jednu z nich vyprávěl jeho kamarád Miroslav Donutil (69). Když byl Jiří v Londýně, přišel do restaurace v luxusním hotelu. Aniž by tušil, co znamenají názvy v jídelníčku, zapíchl náhodně prst do seznamu a učinil objednávku.

Těžko říct, co si myslel, když mu přinesli obrovský svatební dort, ale nedal prý navenek nic najevo. Tvářil se, jako by bylo vše v pořádku a dort zaplatil. „Udělal jsem to proto, aby bylo o čem mluvit,“ potvrdil pravdivost historky sám herec, když se ho na ni ptali.

Sám přiznával, že s ním nebylo k vydržení. „Řval jsem doma i v divadle,“ konstatoval. „Měl jsem velké potíže s režiséry. S Věrou Chytilovou (+85) to jednou došlo tak daleko, že po mně hodila nůž.

Ale jinak jsme se měli rádi.“ Na svého staršího bratra jakožto na excentrického člověka vzpomínal i malíř Kristián Kodet (71). „Vždycky přišel, rozbil byt a zase odešel,“ líčil obvyklé zážitky. „Nikdy jsem nevěděl, jestli hraje divadlo, nebo to myslí vážně.“

Své vzpomínky na Jiřího má i režisér Petr Zelenka (52), který ho obsadil do svého filmu Knoflíkáři. „Byl trochu útočný. Pozurážel celý štáb, já jsem se pak za něho chodil omlouvat. Méně známým herečkám říkal, aby nemluvily, když mluví on, že ony jsou z Plzně a on z Národního divadla z Prahy.“

Už ho nebavilo žít

V posledních letech života už Jiří Kodet svůj temperament značně zkrotil. Mohly za to i vážné zdravotní potíže. Přímo v divadle utrpěl mozkovou mrtvici, ale představení dohrál. Bulvár o něm potom nespravedlivě psal, že byl opilý.

Když si zlomil krček stehenní kosti, jeho tělo nepřijalo endoprotézu. K tomu dostal zápal plic a zůstal upoutaný na lůžko. Bylo znát, že už ho život přestal bavit a že ho vzdává. Zemřel jednoho červnového dne, v pravé poledne, mezi svými blízkými, za zvuků milované klasické hudby.

Svoji nejlepší roli si Jiří Kodet málem nezahrál!

Moc nechybělo a kultovní Pelíšky by se bývaly musely obejít bez účasti Jiřího Kodeta. Nejprve musel režisér Jan Hřebejk (53) sebrat odvahu a roli Krause Jiřímu nabídnout.

Nebylo to snadné, před časem spolu natáčeli a pohádali se. Kodetovi se role zalíbila, přímo se v ní našel. Byl tu ale další problém. Herec měl čerstvě udělané zuby, které ho bolely a způsobovaly, že trochu šišlal.

Režisér ale prokázal velkou trpělivost a díky tomu podal Jiří Kodet mistrovský výkon, oceněný Českým lvem.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...