Jiří Menzel – Chtěl nastudovat Hamleta tak, aby byl k smíchu

Závěr jeho života byl těžký. Přesto do poslední chvíle neztrácel životní optimismus a svůj pověstný humor. Často říkal: Můžete nad legrací ohrnovat nos, ale lidi ji potřebují!

Proslavil se jako režisér, který získal hollywoodského Oscara. Velmi často a rád si také sám ve filmech zahrál.

Také vás může zajímat ...

Proto si Jiřího Menzela diváci snadno vybaví – jako Arnoštka z Rozmarného léta nebo dr. Marka z Upíra z Feratu či jako intelektuála popíjejícího víno z televizního seriálu Hospoda.

Navzdory své slávě, která dosáhla až na filmový Olymp, byl celý život zábavným člověkem s velkým smyslem pro humor a s klučičím projevem, kterým své okolí v pozdním věku už občas štval.

Narodil se v Praze v únoru roku 1938. Jeho tatínkem byl spisovatel a scenárista Josef Menzel (†73). Jiří byl vychováván přísně. Musel se chovat slušně a dodržovat pravidla.

O svém dětství však vždy vyprávěl s radostí, třeba jak za války chodil s maminkou krást kukuřici na pole za starou strašnickou školu. Jeho dětství bylo plné zážitků.

Jednou málem skočil z terasy, když chtěl jít za tetou, naštěstí ho zachytila maminka. A jeho malá sestra si pro změnu udělala pískoviště uprostřed tramvajových kolejí, řidič naštěstí zastavil a k tragédii nedošlo. A u jeho rodného domu dokonce našli mrtvolu.

Bude novinář?

To všechno byla jistě pro budoucího režiséra velká inspirace! Na základní škole chtěl být novinářem. Ve třídě byli dva, on a jedna spolužačka.

Když Jiřímu v časopise pro pionýry vyšla báseň, byla to jedna z nejšťastnějších chvilek jeho dětství, protože to své spolužačce konkurentce „nandal“. Čím starší ale Jiří byl, tím více se v něm hromadily umělecké ambice.

Miloval divadlo, proto jeho kroky vedly na divadelní fakultu. Tam ho však nepřijali pro nedostatek talentu. Bylo to po maturitě, Menzel měl rok do vojny, tak šel do televize.

Tam v archivu nosil balíky a dělal chvíli asistenta. Televize tenkrát začínala, existovala v Čechách teprve třetí rok. „… A já si říkal, ta se bude rozšiřovat, ta bude potřebovat všechny, i nás netalentovaný.

A když na divadlo nestačím, možná budu dobrý pro tu televizi.“ Tak se Menzel přihlásil na filmovou školu a vzali ho.

A dobře udělali, pod jeho rukama vznikly velké české filmy, které zaujaly nejenom domácí publikum, ale celý svět. Jako nestraník prošel tvrdými podmínkami barrandovského kádrování.

Jeho šťastné spojení se spisovatelem Bohumilem Hrabalem (†83) objevilo Menzelovu jemnou, laskavou ironii, která uhlazovala ostrý až krutý posměch Hrabalových textů.

Zde objevil Menzel svůj poetický komediální charakter, který provází celou jeho tvorbu. V roce 1966 natočil svůj první celovečerní snímek Ostře sledované vlaky, za který získal amerického Oscara v kategorii nejlepší cizojazyčný film.

Svůj úspěch tehdy v médiích okomentoval s vtipem sobě vlastním: „Místopřísežně prohlašuji, že Oscar je cena pouze čestná a že ani z výtěžku promítání filmu v USA nemám zhola nic. To adresuji všem, kdo by si chtěli ode mne půjčit.“ Na Oscara byl Jiří Menzel nominován ještě jednou o mnoho let později za film Vesničko má středisková.

Cenu za režii dostal také v kanadském Montrealu za komedii Konec starých časů.

Hrabal a Vančura

Po sametové revoluci se mu dostalo ocenění konečně i u nás. Čtyři České lvy si odnesl jeho snímek Obsluhoval jsem anglického krále. Byl to poslední film podle knižní předlohy Bohumila Hrabala, který Jiří Menzel zfilmoval.

A stál Jiřímu Menzelovi za to, aby kvůli němu sešvihal prutem producenta Jiřího Sirotka (†57), se kterým vedl spor o právech k natáčení.

Menzel získal také francouzský Řád umění a literatury a prezident Václav Havel (†75) mu udělil Medaili Za Zásluhy. Podle Hrabalových knih natočil ještě další snímky, například Skřivánky na niti, ale film skončil na dlouhá léta v trezoru. Slavné jsou také Postřižiny a Slavnosti sněženek.

Jiří Menzel však nebral inspiraci pouze u Hrabala, našel ji také v díle Vladislava Vančury (†50). Ve filmu Rozmarné léto dokázal na filmové plátno kouzelně přenést letní rozvolněnou náladu postav, které nezapomenutelně ztvárnili Vlastimil Brodský (†81), Rudolf Hrušínský (†73) a mladičká Jana Preissová (72).

A právě v tomto snímku si Menzel zahrál kouzelníka Arnoštka.

Humor se smutkem

Oscarový režisér se společně s kolegy Milošem Formanem (†86) a Věrou Chytilovou (†85) stal zakladatelem nové umělecké vlny 2. poloviny 20. století. Jeho snímky okouzlily jak diváky v Česku, tak v zahraničí. Bylo ale i mnoho snímků, které Menzel režírovat mohl, ale nestalo se tak. Měl například původně dělat Tři oříšky pro Popelku.

Už byly dokonce rozjeté přípravy, jenomže ústřední dramaturg na Barrandově mu řekl, že pohádku dělat nebude. „Že nejsem vhodný ke spolupráci s NDR. A dali to Vorlíčkovi,“ vzpomínal Menzel. Osobitou režii předvedl též v divadle. Své umění propůjčil pražskému Činohernímu klubu a Divadlu na Vinohradech. Jeho Mandragora od Machiavelliho se hrála přes deset let.

Jeho snem bylo udělat Hamleta jako komedii.

Což je velmi odvážné vzhledem k tomu, že jde o tragédii všech tragédií. Jiří Menzel měl ale schopnost najít humor i tam, kde jej jiní nehledali. Veselé paničky windsorské, které režíroval, jsou snad nejúspěšnější představení Letních shakespearovských slavností. „Dělat komedii se musí umět,“ říkal Menzel často.

„Ve správné komedii je vždycky i trošku smutku, neměla by odvádět pozornost od bolestí tohoto světa, spíš má posílit vůli v něm žít. Zato i ve velkých tragédiích se musí najít místo pro úsměv, proč by jinak pořád zabíral Shakespeare nebo Čechov.

Humor je pro mne třeba i v Kafkovi.“

V kruhu rodinném

Jiří Menzel si užíval dlouho staromládeneckého života. Až v roce 2004 se oženil s Olgou Kelymanovou (42), o čtyřicet let mladší producentkou. Ta v prosinci 2008 porodila dceru Annu Karolínu, jejímž otcem je ovšem režisér a kameraman Jaroslav Brabec (66). Ve vztahu nastala krize, kterou manželé ustáli. Poté se jim narodila dcera Eva Marie. Jejich štěstí netrvalo dlouho.

V listopadu 2017 podstoupil Jiří Menzel akutní operaci mozku.

Po roce byl propuštěn do domácího léčení. Ač ho trápilo zdraví, chuť do života a humor neztrácel. „Osud mu nadělil poměrně těžký konec. On se ale pořád radoval. Pořád měl ten svůj smysl pro humor a neskutečně jsme se spolu nasmáli. Byl výjimečný a my jsme na něj byli moc hrdí,“ svěřila se jeho žena. Jiří Menzel zemřel 5.

září 2020 obklopen svou rodinou.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...