Jiřina Šejbalová měla spoustu milenců, které jí manžel tiše toleroval!

Ačkoliv hrála většinou zlé intrikánky, ve skutečnosti to byla pohodová bohémská žena.

Osud jí dopřál velký talent, zajímavou tvář, typický hlas a také dobrého a trpělivého muže. Všechny tyto dary velká česká herečka Jiřina Šejbalová (+75) beze zbytku využila!

K umění měla Jiřina Šejbalová blízko díky rodinnému zázemí. Jeden dědeček skládal písně, druhý dělal sochy, tatínek byl malířem a hudebníkem a maminka operní zpěvačkou. Díky tomu jí rodiče v cestě, kterou si vybrala, podporovali, což nebylo tak úplně zvykem. Slečny z lepších rodin mívaly uměleckou kariéru totiž přímo společensky zakázanou!

Také vás může zajímat ...

Záviděli jí úspěch i peníze!

Na konzervatoři začala nejprve studovat zpěv, potom si k tomu přidala i herectví. Protože měla trochu tajemnou, exotickou tvář, říkali jí „česká Marlene“ podle slavné německé herečky a zpěvačky Marlene Dietrich (+90). Mohla se uplatnit jako zpěvačka, ale prodělala nemoc hlasivek a tak se definitivně rozhodla pro hraní.

Zmíněná nemoc jí přidala jedno nechtěné kouzlo navíc – charakteristický „nakřáplý“ hlas. Už od mládí se pohybovala mezi těmi nejslavnějšími pražskými umělci. Byla trochu bohémkou, ale současně i dobrou kamarádkou a vyhlášenou kuchařkou. Asi neudiví, že měla víc kamarádů než kamarádek, protože zatímco muži Jiřinu obdivovali a padali jí k nohám, ženy na ni žárlily.

Záviděly jí i vysoké honoráře. Už od začátku své kariéry byla na výplatních páskách divadel vždy mezi těmi nejoceňovanějšími a to jí vydrželo až do stáří. Koncem 60. let, kdy byla průměrná mzda asi 1500 korun, brala Jiřina v divadle přes pět tisíc. Kolega ze Zlaté kapličky Miloš Nesvadba (92) popisoval její postavení takto: „Soubor na ni žárlil.

Říkali: ježišmarjá, ona má větší úspěch než já! Nebo: zase dostala hlavní roli! Byla jednou z mála hereček Národního divadla, která tu hrála ohromný repertoár.

Legenda Zlaté kapličky.

Na Sázavu se jezdilo hodovat

Přízni mužů se Jiřina nebránila ani tehdy, kdy se provdala za pražského advokáta Jaroslava Pipka (+59). Postelí slavné herečky prošli takoví milovníci jako Zdeněk Štěpánek (+71) nebo hudebník Karel Hašler (+62). Manžel to přitom všechno věděl a Jiřině její zálety blahosklonně toleroval. Děti spolu ale neměli, ale jejich vztah byl přes trpěné nevěry velmi šťastný.

Jaroslav byl ve své profesi úspěšný a hodně vydělával. Navíc byl mladší – Jiřina vždycky doporučovala svým kolegyním, že je dobré, aby partner měl o pár roků méně. Doma pořádali umělecké večírky a postarali se i o pohoštění. Jiřina uvařila, Jaroslav zajistil nejkvalitnější drahá vína. Dýchánky, kam zvali slavné osobnosti, dělali oba manželé i na chatě u řeky Sázavy.

Své kuchařské zkušenosti z víkendů pak herečka zúročila v knize Vaříme na chalupě. Ta byla v 60.

letech, kdy vyšla, hodně populární a prodalo se jí přes sto tisíc výtisků.

Film Ze soboty na neděli z roku 1931.

Dárek na usmířenou jí šokoval dvakrát!

Jedním z úspěšných nápadníků přelétavé Jiřiny byl i jistý majitel pražského módního obchodu. Herečka si potrpěla na dárky, které oceňovaly její význam, ale jednou se jí to pořádně vymstilo. Když se pohádala se zmíněným bohatým obchodníkem, snažil se Jiřinu získat zpátky. Chtěl jí tak trochu šokovat – což se mu povedlo, ovšem úplně jiným způsobem, než bylo v plánu.

Poslal jí jako dárek krásné rukavice a do každého prstu zasunul bankovku – prý se jednalo až o pětitisícovky. Jenomže Jiřině byly rukavice málo. Obchodník by si ji usmířil nejméně kožichem, však na to měl. A proto rukavice i s penězi vyhodila do smetí, aniž by tušila, čeho se vlastně zbavuje. Dozvěděla se to až druhý den, kdy popeláři odpad odvezli.

Ženská ješitnost se tentokrát opravdu nevyplatila!

Její milenec Zdeněk Štěpánek

Chodila s dělníky na pivo!

I když byla Jiřina Šejbalová uznávaná jako vynikající herečka, u diváků si moc přízně nenacházela. Nemohla za to. Ty nejlepší role, ve kterých zazářila, byly totiž pořádné potvory: nesympatické, zlé, manipulující ženy. Jak známo, diváci si často ztotožní herce s postavou. A když se těch záporných paniček nashromáždilo v kariéře Jiřiny tolik, lidé si mysleli, že je taková i v civilu.

To ale její známí vyvraceli. Vůbec nebyla namyšlená a neohrnovala nos nad těmi, kdo žili běžný život a o umění se nezajímali. Naopak, ráda mezi ně chodila. Navštěvovala některé pražské hostince, třeba U Fleků, a líbila se jí hlučná atmosféra, polité ubrusy, zakouřené prostředí. Našla si tam i stálé známé, se kterými chodila posedět a tykala si s nimi.

Šlo o uhlíře, kominíky, zámečníky a muže jiných dělnických profesí.

Herečka mezi nimi nabírala životní energii.

Stala se rozhlasovou hvězdou

Málokdo z herců chce odejít dobrovolně do důchodu a Jiřina Šejbalová v tomto směru nebyla výjimkou. Věděla, že by stále dokázala v Národním divadle hrát, jenže tam už s ní koncem 60. let nepočítali. Rok odmítala podepsat výpověď a současně i žádost o přiznání důchodu. Přitom se jednalo o velmi slušné peníze, na které měla jako držitelka titulu Národní umělkyně nárok.

Jiřina si pak našla jiné uplatnění a stala se rozhlasovou hvězdou. Byla vlastně jednou z prvních, kdo měl v rádiu svůj vlastní program. Vzpomínala v něm na různé herecké historky a dávala k lepšímu i své osvědčené kuchařské recepty. Svoji poslední roli si pak zahrála devět let po nedobrovolném odchodu z Národního divadla, v televizním filmu z roku 1980 s názvem Nezralé maliny.

Příběh vyprávěl o setkání abiturientů gymnázia a zazářily v něm i další herecké legendy jako Ladislav Pešek (+79) nebo Miloš Nedbal (+76). Režisér František Filip (87) uvedl: „Jiřina se pro tu roli ideálně hodila. Přesně předvedla, jak jde důstojně a krásně dovršit svůj herecký život.“ V té době už bojovala herečka se zdravotními problémy – ničila ji rakovina.

Díky svému titulu národní umělkyně měla nárok na pobyt ve výběrovém sanatoriu pro politiky SANOPS.

Tam také na konci prázdnin roku 1981 zemřela.

Originální Marlene.

Diváci kvůli jejím nohám psali doktorovi!

V 50.letech se v Národním divadle zkoušela hra Františka Hrubína (+60) Srpnová neděle. Jiřina v ní původně neměla hrát, ale když onemocněla jiná herečka, ráda vypomohla. Na roli, kterou hrála, ale vypadala dost mladě, takže musela svému vzhledu trochu vypomáhat. Mimo jiné si vycpala své jinak štíhlé nohy. U diváků, kteří představení viděli, to pak vzbudilo účast a pobouření.

„Náš doktor dostával dopisy, ve kterých se ho ptali, jak to, že nepečuje o herce,“ líčila Jiřina.

„Prý když mám takové nohy, tak musím mít něco se srdcem!“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...