Jiřina Švorcová – Dobrá herečka, bohužel zaslepená

Jaká by byla, kdyby nebyla fanatická komunistka? V tom případě by to nebyla ona, Jiřina Švorcová.

Nebyla v rodině jedinou dramatickou umělkyní, herectví vystudoval i bratr Václav (†94). Tatínek pracoval jako stavební dělník, maminka vedla hostinec.

Také vás může zajímat ...

Rodačka z Hradce Králové toužila jako malá stát se učitelkou, ale protože obdivovaný bratr se přihlásil na konzervatoř, záhy přejmenovanou na DAMU, řídila se jeho příkladem. V divadle v Hradci Králové působila rok, v roce 1951 se stala hereckou posilou

Divadla na Vinohradech, kde zůstala do roku 1990. „Byla to moc fajn holka, než se začala věnovat politice,“ prohlásila o Jiřině Švorcové její kolegyně Kamila Moučková (92).

A to je velmi výstižně řečeno. „Táta byl stavozemědělec – tak se říkalo člověku, který v sezoně pracoval na poli a mimo ni dělal zedníka. S maminkou si pořídili čtyři děti.

Když zjistili, že nás neuživí, pronajali si hospodu v Podhůří a potom v Chocni,“ vzpomínala Jiřina Švorcová. „Jenže po pár letech táta umřel a maminka se s námi vydala do Prahy.

Přes nějaké příbuzné se našel člověk, který měl živnostenský list, a ten si s mámou pronajal hospodu na Žižkově. Posléze se z něj stal náš nevlastní otec.“

Do hospody chodil vedoucí komparzu vinohradského divadla, kde tudíž dostávala Jiřina od čtrnácti let všelijaké roličky. Záhy si divadelní prkna zamilovala.

Kuchyň ve vaně

Začátkem padesátých let žila veselým, společenským životem přitažlivé, mladé ženy. Stala se duší pražské herecké party. Jednu dobu spolu její členové i bydleli, cítili se mladí a bezstarostní.

„V sedmém patře jsem měla pokojík a komůrku se sedací vanou, která mi sloužila jako kuchyň, koupelna a předsíň zároveň, přes chodbu žil Jirka Pleskot, později i s Jiřinou Jiráskovou.

Když se vzali, pořádali jsme tu různé oslavy, a dokonce i plesy.“ Švorcové učarovala doba, kdy nikdo nic neměl, auto ani chatu, televize nefungovala a lidi měli čas se scházet a bavit dohromady.

Koho by tehdy napadlo, že se v sedmdesátých a osmdesátých letech stane členkou ÚV KSČ a předsedkyní Svazu českých dramatických umělců? Padesátá léta byla pro Jiřinu radostným obdobím.

V divadle i filmu ztvárňovala role uvědomělých mladých žen. Na Vinohradech se hrála Dobrá píseň Pavla Kohouta (92) anebo Mladá garda.

Později v televizi Jiřina představovala třeba traktoristku v Cestě ke štěstí a v prvé řadě Marii Rysovou v nadčasovém Králi Šumavy režiséra Karla Kachyni (†79).

Natáčelo se na Šumavě, nejvíc na Kvildě a v Prášilech. Pamětníci dodnes vzpomínají, jak filmový štáb čekal na patřičně ponuré počasí, ale bylo pořád hezky.

Herci neměli co dělat, a tak chodili do hospody a hráli karty. „Jiřina Švorcová byla tehdy hezká holka,“ vypráví pamětník. „Ve filmu hrála i v botách a kombiné mé ženy.

Kachyňu tenkrát něco při natáčení napadlo a hned se sháněli po těchto věcech. Tak jsme jim je půjčili.“

Zatáhli za lano

Ani ta nejdrastičtější scéna, při které se Marie Rysová utopí, neunikla pozornosti místních: „Jiřina Švorcová měla na sobě pod šaty rybářský oděv až ke krku. Byla ovázaná lanem.

Moc se jí pod hladinu nechtělo, jenže zatáhli za lano a byla tam.“ Herečka vedla dost neutěšený soukromý život. Jejím prvním manželem se stal dirigent Armádního uměleckého souboru Jindřich Rohan (†58).

Za to, že manželství trvalo jen tři roky, může Jiřinina zoufalá láska ke kolegovi Jiřímu Valovi (†76), velkému svůdci žen. S Valou to nemělo budoucnost, to Jiřina musela tušit, přesto jejich složitý vztah vydržel osm let.

Byli partnery i na jevišti a před kamerami, hráli spolu ústřední dvojici v Dobré písni i v Králi Šumavy. Ale tam už jejich soukromé problémy přerostly únosnou mez, protože se rozcházeli, tentokrát definitivně.

„Ta facka, co tam padla, byla od srdce,“ poznamenala herečka procítěně. Rozbila si kvůli Valovi manželství, a on si ji nevzal.

Sláva za pultem

Podruhé se provdala za malíře Vladimíra Šoltu (†53), přesvědčeného komunistu. Ovdověla v roce 1977, v roce Charty a Anticharty, která ji nechvalně proslavila.

V témže roce získala roli prodavačky Anny Holubové v seriálu Žena za pultem. Hrála v něm s Petrem Haničincem (†77), přátelili se do roku 1990, když se spolu s ostatními členy vinohradského souboru postavil proti jejímu dalšímu působení v divadle.

„Ideály, kterým věřila, se staly terčem posměchu. Švorcové toho moc nezbylo, jen bratrova rodina a pak komunistická strana, které zůstala i nadále věrná,“ shrnul to historik Jiří Pernes (72).

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...