Zatímco v minulosti rodiny dbaly na to, aby se její členové stravovali společně, dnešní hektická doba rodinnému stravování příliš nepřeje. Lidé stále častěji jedí sami.
Stravování ve skupinách je jedním z nejuniverzálnějších lidských rituálů. Společná jídla prostě a jednoduše naplňují základní lidskou potřebu spojení s ostatními. Přesto je jídlo o samotě čím dál víc populárnější. Může za to obecně vysoká míra osamělosti uprostřed civilizovaného světa. Co to dělá s naší psychikou?
Společné večeře
Ideálem stále zůstávají klasické rodinné večeře, reálně se ke společnému jídlu lidé dnes dostanou maximálně o svátcích či jiných významných příležitostech. Na společné jídlo není čas. A čas není ani na vaření.
Na druhou stranu však dospívá generace, která považuje „přípravu jídla“ za životní styl. Ačkoliv by se mohlo zdát, že osamocená konzumace jídla je vlastně hrozně depresivní a špatná, není to úplně tak.
Lepší kontrola
Samozřejmě, že jídlo o samotě není obvykle výsledkem volby, ale důsledkem rychlého a hektického stylu života. Osamocené stravování pak může mít negativní dopady na duševní zdraví strávníků, ovlivňuje ale i zdraví fyzické.
Může totiž negativně působit na pestrost jídelníčku, přesto ale nemá tak zásadní dopady na kvalitu potravin. Nemluvě o tom, že pokud jí člověk sám, má mnohem větší tendence kontrolovat, co skutečně jí.
Víc lidí, víc jídla
S narůstajícím počtem strávníků u stolu roste také množství konzumovaného jídla. Podle průzkumů při večeři ve dvou sní každý o 35 % jídla více, než by snědl, kdyby jedl sám. V případě, že jsou u stolu čtyři lidé, zvyšuje se množství snědeného jídla dokonce o 75 %.
Takže na dietu zapomeňte. Také už neplatí, že sami jedí zoufalci. Jíst v restauraci sám – to byl donedávna projev „zoufalství“, který člověka do jisté míry nálepkoval. Dnes se však jedná o trend, kdy se množí rezervace na jedno místo.
