V životě jsem udělala spoustu chyb a řešení rodinných problémů jsem vzala za špatný konec. Pořád jsem všem ustupovala, obětovala se a tvrdě za to zaplatila. Naštěstí jsem v životě potkala dobré lidi, kteří mi podali pomocnou ruku.

Vdávala jsem se brzy, rychle si pořídila pět dětí a po deseti letech manželství se rozvedla. Zůstala jsem sama a musela vychovávat i uživit svou neúplnou rodinu. Mám moc ráda děti, a tak jsem se snažila dopřát jim vše, co bylo možné. Pracovala jsem na maximum. Zvládli jsme to celkem dobře, děti postupně odrůstaly, odcházely a odcizovaly se. Najednou jsem zůstala sama a neměla se o koho starat. Děti se objevily jen velice zřídka a některé žily dokonce dost daleko. Nemohla jsem po nich chtít, aby za mnou stále dojížděly.

Byla jsem bezdomovkyně

Pak mi v jednom roce tragicky zahynul bratr a umřela maminka. Zhroutila jsem se. Doufala jsem, že mě podrží děti. Bohužel jsem je naučila jen brát a ne dávat. A pak přišla poslední ťafka: kvůli bratrovým dluhům jsem přišla o byt. Skončila jsem na ulici. Ze dne na den ve svých dvaašedesáti. Nedokázala jsem dovolávat se u svých dětí pomoci. Měla jsem na to sice právo, ale stejně bych ničeho nedosáhla.

Markéta byla anděl strážný

Po týdnu na ulici jsem potkala svého strážného anděla. Sociální pracovnice paní Markéta vyslechla můj příběh. Podala mi pomocnou ruku a dojednala místo na ubytovně. A pak mě nasměrovala na projekt náhradní babička. Doporučila mě do jedné rodiny na hlídání dětí. Už jsem tam dva roky. Petřík a Tomášek mi říkají babi a celá rodina si mě tak trochu přivlastnila. V rodině trávím nejen svůj „pracovní čas“. Slavím s nimi svátky a narozeniny, byla jsem tam o Vánocích. A v poslední době se začalo blýskat na lepší časy i mezi mnou a mými vlastními dětmi.

Pavlína B. (65), Praha