Juraj Kukura – Svůdný herec si dodnes vyká s manželkou

Díky své charismatické vizáži se ve filmu a televizi uplatnil především jako představitel mužných a drsných hrdinů. Dokázal se prosadit nejen u nás, ale i za hranicemi během nucené emigrace. Sám o sobě tvrdí, že se snažil udělat vše pro to, aby talent, který mu Bůh dal, zužitkoval a nehazardoval s ním.

Juraj (70) se narodil v Prešově, kde oba jeho rodiče pracovali jako úředníci. Poté přešel do Bratislavy, kde nastoupil na stavební průmyslovku. Juraje to ale táhlo k umění, rád také psal nejrůznější eseje a příběhy. Proto, když dostal nabídku pracovat jako novinářský elév pro tehdy velmi populární časopis Film a divadlo, neváhal ani minutu.

Prkna, která znamenají svět, mu ale učarovala natolik, že se po maturitě přihlásil ke studiu herectví na Vysoké škole múzických umění, kde jej učil, kromě jiných, také profesor Josef Budský (†77).

Jurajova výrazného a charismatického vzhledu si nešlo nevšimnout, proto ho už v devatenácti letech režisér Ivan Balaďa (†78) obsadil do dvou svých televizních filmů, které vznikly pro bratislavskou televizi. Prvním z nich byl baladicky laděný snímek Tri gaštanové kone, druhý film se jmenoval Pasca.

Také vás může zajímat ...

V roce 1968 následovala další významná spolupráce, tentokrát s Jurajem Jakubiskem (79), který si atraktivního mladíka vybral do povídkového filmu Zbehovia a pútnici. Do filmu tehdy Jakubisko zakomponoval dokumentární sekvenci o násilném vstupu sovětských vojsk do Československa. Tato část ale musela být vystřižena a snímek nakonec stejně skončil v trezoru.

Původní verze byla k vidění až po roce 89.

Mezinárodní úspěchy

Jurajovi se po herecké stránce dařilo. Ještě ani nedokončil VŠMU a už pravidelně vystupoval v Divadle na korze a v činohře na Nové scéně. V roce 1976 pak zakotvil v Uměleckém souboru činohry Slovenského národného divadla. Zahrál si tu v takových významných dílech, jako byly Revizor, Othello, Král Lear atd. Kromě účinkování v divadle se Juraj prosadil i na televizní obrazovce.

Většinou se objevoval díky své mužné vizáži v rolích drsných a nebojácných chlápků. Za zmínku stojí inscenace podle tragédie Friedricha Schillera (†45) Úklady a láska, historický snímek Adam Šangala či povídkový film Krutá ľúbosť. Úspěch v zahraniční mu pak přinesl televizní film Mário a kúzelník podle povídky Thomase Manna (†80).

Snímek pak v roce 1977 získal na Mezinárodním televizním festivalu v Monte Carlu Stříbrnou nymfu.

Dva roky poté se Juraj objevil ve válečném dramatu Františka Vláčila (†74) Stíny horkého léta.

Na vrcholu

Tady ztvárnil hlavní roli samorostlého horala Berana, žijícího s rodinou na samotě v poválečných Beskydech. I tento film byl oceněn, a to na MFF v Karlových Varech Křišťálovým glóbem a Juraj obdržel cenu za nejlepší mužský herecký výkon. Počátkem 80.

let se začal objevovat i v jiných žánrech, jako Trhák, Sůl nad zlato nebo v životopisném dramatu Jiřího Krejčíka (†95) Božská Ema, které se v roce 1981 dokonce ucházelo o Oscara. V téměř hororové pohádce Deváté srdce zase ztvárnil alchymistu, proto absolvoval náročné maskování. Podle požadavků režiséra Juraje Herze (83) musel totiž v několikasekundovém záběru zestárnout o stovky let.

Záběr pak pomáhal tvořit i Jan Švankmajer (83). V roce 1985 natáčel v tehdejším západním Německu dramatický seriál Via Mala. Filmování se ale neplánovaně protáhlo, a tak se dostal do nechtěné emigrace.

Za opuštění republiky byl v Československu odsouzen na 3,5 roku do vězení a byl mu zabaven veškerý majetek.

Nucená emigrace

Sebrali mu i titul zasloužilého umělce. Juraj proto zůstal v západním Německu a na Slovensko se vrátil až po sametové revoluci. Ale i tam se dokázal prosadit. Během emigrace ho angažovali v německých divadlech Münchner Kammerspiele a později v Schauspielhaus. Hostoval i v dalších prestižních zahraničních divadlech.

Účinkoval v mnoha seriálech a filmech – Wolfův revír, Siska a Kobra 11 nebo Poslední vlak, 2006, který režírovala Češka provdaná do Německa Dana Vávrová (†41). Film stihla natočit dva roky předtím než ve věku 41 let podlehla rakovině.

Juraj vytvořil také hlavní postavy ve dvou dílech televizní kriminálky Místo činu a v roce 1989 natočil šestidílný anglický televizní film Traffik, který dostal čtyři ceny britské akademie, mezinárodní cenu Emmy za nejlepší dramatický seriál a stal se předlohou pro slavný film.

Ke slovenskému a českému filmu se vrátil znovu až v roce 1992, kdy mu režisér Juraj Jakubisko nabídl úlohu ve snímku Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný a v detektivce Jak chutná smrt. V roce 2014 při předávání cen Osobnost Televizní obrazovky uvedli Kukuru do Síně slávy a rok poté získal ocenění Hercova mise na festivalu Art Film Fest.

V současnosti je ředitelem bratislavského divadla Aréna.

Věrný a vykající

Pracuje střídavě v Hamburku, v Bratislavě i v Praze a žije spokojeně v dlouholetém svazku s manželkou Taťánou Longauerovou, se kterou si stále vyká. Jejich první společné dítě Taťána potratila. Když pak opět otěhotněla, byla už ve čtvrtém měsíci hospitalizována v nemocnici. Vše dobře dopadlo a narodil se jim zdravý syn Filip.

Juraj nelehké období komentuje slovy: „To jsou věci, které člověka poznamenají navždy. Život nám to vrátil na našem synovi.“ Filip studoval na Oxfordu a je světově uznávaným vědcem.

Juraj přiznává, že ho nikdy nevychovával, proto prý je tak úspěšný.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...