Kamarád motorkář uzdravil mé srdce

Když ztroskotal můj vztah s Pavlem, vzala jsem si v práci dovolenou, nakoupila jsem si spoustu zmrzlin a čokolád a u romantických filmů jsem prolévala potoky slz.

Ležela jsem na rozložené pohovce v obýváku a dívala se na Bridget Jones. Do očí mi vstoupily slzy, jen co jsem si vzpomněla na Pavla a jeho sladké řečičky o lásce. Lhář! Podvodník! Ani ne týden nato mi oznámil, že se zamiloval do jiné a že náš vztah již nemá budoucnost.

Také vás může zajímat ...

A to jsme se přitom už dříve bavili dokonce i o dětech! „Parchant,“ ulevila jsem si polohlasně a záviděla filmové Bridget jejího pana Darcyho. Proč jenom já nemůžu potkat také tak skvělého, hodného a pozorného muže? Zhluboka jsem si povzdechla a natáhla se pro další balíček papírových kapesníků, když vtom se ozval zvonek u dveří. Poněkud mě to zaskočilo.

Byla sobota odpoledne a žádnou návštěvu jsem nečekala.

Překvapení za dveřmi

Chvíli jsem se zapírala, ale zvonek vzápětí zazvonil znovu. Zvedla jsem se z postele a šla jsem otevřít. Ve dveřích stál můj nejlepší kamarád Šimon. Poznali jsme se kdysi na střední škole, kde jsme spolu seděli v lavici, a od té doby se z nás stala nerozlučná dvojka.

Ovšem víc než přátelství mezi námi nikdy nebylo. Spíš jsme připomínali sourozence. „Žanet, co je s tebou? Snažil jsem se ti dovolat, ale jsi nedostupná a na smsky jsi mi taky neodpověděla. Holka, děláš mi starosti,“ řekl a zabodl do mě své hluboké modré oči.

Vytáhl mě ven

„Pojď dál,“ řekla jsem a ustoupila, aby mohl projít. „Pavel mi dal kopačky.“ Šimon mě objal. „To je mi líto.“ Vydechla jsem a utřela si opuchlé oči. Šimon nakráčel do obýváku. „Tady to teda vypadá,“ utrousil, když se rozhlédl po pokoji.

„Koukám, že utápění se v sebelítosti ti jde na jedničku.“ „A co mám dělat jiného?“ zakňourala jsem. „Připadám si tak opuštěná.“ Šimon pohodil hlavou a lišácky se pousmál. „Jeden nápad bych měl. Potřebuješ se odvázat.“

Hned jsem věděla, kam míří a zamítavě jsem zavrtěla hlavou. „Na tu tvoji mašinu nesednu,“ prohlásila jsem. „Nemusíš sedět na motorce, budu mít sajdkáru,“ řekl a zazubil se. „To je to samé. Ani náhodou.“

Adrenalin v krvi

Pro Šimona však „ne“ nebyla odpověď. Druhý den odpoledne přijel na své motorce před můj dům a zvonil na mě tak dlouho, dokud jsem nesešla dolů. Podal mi přilbu a já jsem poslušně nasedla do sajdkáry.

Po chvíli jsem měla pocit, že jede minimálně stovkou a srdce jsem měla až v krku. Takový adrenalin jsem nikdy předtím nezažila. Snažila jsem se nekřičet a modlila jsem se, abychom už byli na místě, aniž bych tušila, jak daleko náš cíl ještě je a co tam na mě vlastně čeká.

Sraz motorkářů

Ukázalo se, že Šimon mě vzal na sraz motorkářů. Konal se v jedné nedaleké vesnici a pořádal ho jeden Šimonův kamarád, také vášnivý motorkář. Všichni chlapi i jejich partnerky mě mezi sebe vřele přivítali.

Zanedlouho jsem se mezi nimi cítila jako doma. Skvěle jsem se bavila a vůbec nevnímala čas, až mě Šimon musel upozornit, že už musíme jet, abychom se stihli vrátit v rozumnou dobu.

Vytoužený polibek

Celou zpáteční cestu jsem se kochala krajinou. Kolem hlavy mi fičel vítr a já jsem cítila, jak mi proudí do žil nová energie. Když Šimon viděl, jak se usmívám, rozzářil se také. Domů mě dovezl krátce po deváté.

„Bylo to skvělé,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. „Díky za báječné odpoledne.“ Šimon se na mě zadíval. Jeho pohled byl zvláštní. V ten moment jako bych prozřela. Jak to, že jsem si toho nikdy předtím nevšimla? Šimon se ke mně naklonil a políbil mě.

V tu chvíli jsem si uvědomila, že i pro mě je Šimon víc než kamarád…

Žaneta J. (43), Nový Bydžov

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

reklama