Karel Augusta – Ďábel mu našeptával – Pojď na pivo, Karlíčku

Naslouchal svému ďáblíkovi, který mu našeptával, aby všeho nechal a honem utíkal do hospody.

Tatínek byl strojvedoucí a malý Karel pochopitelně toužil dělat, až vyroste, totéž, anebo pracovat v zemědělství – tam zas působili strýcové. Nikdy nezapomněl, jak ho táta občas za odměnu nechal přikládat do kotle. Otec mu však přání dát se k železničářům rozmluvil, chtěl, aby synek studoval. Ten mu to splnil, ale vlaky později potřeboval alespoň k relaxaci.

Také vás může zajímat ...

Jezdil třeba Posázavským pacifikem jen tak, tam a zpátky, pro klid duše. Psal tak dobře na stroji, že dostal nabídku dělat písaře v prezidentské kanceláři, což s díky odmítl. Hrál i výborně na klavír a další hudební nástroje, na flétnu, saxofon či kytaru. Renesanční člověk. Takový byl vynikající herec Karel Augusta.

Talent od boha

Dělal všechno možné, přitom ale zároveň vystudoval obchodní akademii a DAMU. Než nastoupil na vojnu do Písku, působil v divadle v Uherském Hradišti, po vojně nastoupil do divadla v Jihlavě, to se psal rok 1960.

„Byl jsem mladý, byl to veselý život,“ vzpomínal. „V Jihlavě jsem působil v činohře. Táhlo mě to však k operetě. To byl ten můj démon. Chtěl jsem hudbu, baletky, volný projev, srandu.“

Později dostal angažmá v brněnském kabaretu Studio 10. Krátce poté byl i konferenciérem a klaunem v cirkuse Aeros. Tady si osvojil komické číslo, v němž ho holil slon. Stěžoval si, že mu přitom sloní chobot způsobuje podlitiny.

Z Brna pak zamířil do pražských divadel, ale nějakou dobu nesměl hrát, protože ho někdo udal, že o prezidentu Husákovi prohlásil, že je vůl.

Všestranný Augusta se v době, kdy měl zákaz umělecké produkce, vyučil kuchařem. Ve filmu Holka na zabití pak předvedl, že i herec může umět úžasně rychle krájet cibuli. I když tíhl spíš v divadlu, film ho proslavil navzdory tomu, že dostával jen menší role.

Pamatujeme si ho z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje (mechanik Toník), z filmu Vrchní, prchni (bratranec Ludva z Moravy), z Morgiany či Kamaráda do deště.

Ve svém živlu byl v Divadle Na zábradlí. Kolegové o něm říkali, že každou roli hrál na dvě stě procent, že postavami žil. Herecký talent měl prostě od boha. Zato mu zcela chyběl talent ke spořádanému rodinnému životu. Přesto se oženil.

V hospodě jako doma

Jeho žena s ním neměla jednoduchý život. Byl rozený bohém, takoví se nerodí pro manželství, dávají přednost zábavě, dobrodružství, milostným románkům a v neposlední řadě hospodám a alkoholu. Tvrdil, že herec musí neustále vyrážet mezi lidi, kamarádit se s nimi, pozorovat je a napodobovat. Skoro každý den se tímto předsevzetím řídil a sedával v hospodách.

Mimoto také třeba prodával grilovaná kuřata, pracoval na vltavském zdymadle anebo ve skladišti. U cirkusu se naučil chodit po provaze, zvládl i prvky gymnastiky, složil zkoušky z potápění, byl opravdu všeuměl. „Já věřím v ďáblíka,“ tvrdil. „Řekne mi: Karlíčku, pojď na jedno pivo. Já chvilku váhám, ale poslechnu. Jenže je tam nějaká parta, piv si dám deset a ďábel mě už zase má.

Protože on, stejně jako pojišťovák, si musí vést účty.

Musí Belzebubovi předložit inventuru. Že pracoval odpovědně.“ A ten jeho ďáblík pracoval skutečně horlivě. Karel Augusta vysedával po hospodách, pozoroval pracující lid, nikoli však nasucho, hodně u toho nasával nejen charaktery postav. A protože ho každý znal z televize, hned se k jeho stolu hrnula spousta nadšených fanoušků. Byl to začarovaný kruh.

Vinná dieta

Podobně jako alkohol ho zajímaly ženy. Osudnou se mu stala poslední milenka, baletka Dagmar. „Měl partnerský vztah s jistou dámou, která začala formovat jeho myšlení,“ vzpomíná kolega Ladislav Mrkvička (81). Karel Augusta se rozhodl, že kvůli své milované zhubne. Skoro nejedl, když už to hlady nemohl vydržet, napil se suchého bílého vína, lahev nosil stále s sebou.

Tato forma diety se mu stala osudnou.

Selhaly mu ledviny.

Zemřít přišel domů. „On už tu smrt zřejmě cítil,“ zavzpomínala na poslední hodiny Augustova života jeho žena Alena. „Večer jsem seděla u stolu, on přišel a říkal: Alenko, mám tě moc rád. Já jsem na něj zůstala koukat. A on říkal: Já jenom chci, abys to věděla. A odešel. Šel si lehnout a dopoledne druhý den jsem ho našla mrtvého.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...