Kde zůstal můj obraz?

Počítat každou korunu, to nikomu nepřeju. Vysypat klukovi pokladničku, abych měla na časopis… Nic veselého. Ale mohla jsem se z toho dostat. Namouduši. Bydlím v malém městě, k bytu jsem se dostala prakticky zázrakem, s manželem jsme vychovali dvě děti.

Můj muž je hodný, laskavý, jen má potíže s tím, udržet si práci. Vždy po určité době je nějaký čas nezaměstnaný, a tak s penězi válčíme, jak se dá. Kdysi, když byly děti ještě malé, jsem pracovala na studijním oddělení jedné ze zdejších vysokých škol.

Také vás může zajímat ...

Tehdy jsem vypadala, řekněme, atraktivně. Existuje i obraz, vypodobnil mě malíř z našeho kraje, můj kamarád z dětství. Olej na plátně mluví jasnou řečí. Byla jsem kočka, ale už je to bohužel nějaký pátek.

V době, o které chci vyprávět, se do mě zamiloval vysokoškolský učitel. Pohádkově bohatý, po listopadu 1989 dostal zpátky lesy, pole, louky a domy. Byla to partie snů. Hezký, bohatý, vzdělaný chlapík.

A dvořil se mně! Netušil, že mám manžela a děti, vypadala jsem na svůj věk mladě. Když mě pozval do kavárny, ihned jsem přiznala barvu, myslela jsem, že se zvedne od rakvičky se šlehačkou a uteče. Nejhorší bylo, že to neudělal.

Tvrdil, že zažívá osudové vzplanutí, životní lásku, a mohla bych přísahat, že to myslel vážně. Připadala jsem si jako na stránkách červené knihovny. Pětatřicetiletý boháč mi složil k nohám celý svět: své srdce, peníze, domy, polnosti.

Říkal mi verše, to on mě přiměl nechat se malovat, byla to láska jako z románů. Tvrdil, že se postará o mě i o děti, které bude mít rád, jako by byly jeho vlastní. Romantika končila před mým prahem, kde jsem vařila buřtguláš, omdlévala nad složenkami a utěšovala nezaměstnaného manžela, že bude zase líp.

Prožívala jsem příšerná muka: zůstat, nebo odejít? V pondělí jsem byla přesvědčena, že zůstanu, ve čtvrtek jsem se přikláněla k názoru, popadnout děti a zmizet za láskou. Nezbylo než se rozhodnout. Stalo se to v jeden večer, kdy si můj muž hrál se syny, stavěli věž z kostek a smáli se u toho.

Pak mi přišel říct, že sehnal práci a že bude zase dobře. Natrhal mi kytičku fialek. Bylo to znamení. S těžkým srdcem jsem skončila pohádkový vztah a zůstala chudá jak kostelní myš. Vlastně ani obraz nemám, nechal si ho ten můj boháč s tím, že mě tak bude mít navždy aspoň na plátně.

Kde je obraz teď? Nejspíš ho už nikdy neuvidím. Johana M. (50), okolí Brna.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...