Zásah do srdce může přijít i ve vztahu, kde bychom to nikdy nečekali.
Pokud spolu lidé dlouhodobě pracují, většinu se dozvědí spoustu věcí ze soukromí svých kolegů a kolegyň. Já jsem si zvykla svěřovat se jen s tím dobrým a vycházelo to v mé rodině tak půl na půl. Skutečné problémy jsem si nechávala na doma. Tou, kdo z naší velké kanceláře měl manželství přímo ukázkové, se zdála být Romana. Blížila se doba, kdy měla oslavit stříbrnou svatbu. A pak se jednoho dne něco pokazilo.
Nevěděla, proč se to stalo
Pamatuji si, jak mě ještě na chodbě, před vstupem do kanceláře, upozornila kamarádka Jana, že se něco děje. Romana prý přišla do práce jako vyměněná. Působila dojmem člověka, kterému se zbořil svět. A opravdu, první, co jsem pak viděla, byla Romana se slzami v očích a shluk ostatních kolegyň kolem jejího stolu. Brzy jsem se také dozvěděla příčinu toho všeho: manžel Romany podal žádost o rozvod. Nechápala jsem to. Podle vyprávění naší kolegyně byl její vztah vždy ukázkový, o víkendech jí Luboš, její manžel, nosil snídani do postele a nikdy nezapomněl na růže u příležitosti narozenin, svátku nebo výročí svatby. Nikdy se údajně nehádali a Romana na Luboše neměla ani důvod žárlit. Měli spolu dvě úspěšné děti, se kterými také nebyly žádné problémy. Proto byla ta informace o rozvodu vysloveně šokující. Nejhorší pro Romanu bylo, že té situaci sama dobře nerozuměla. Měla pocit, že ze své strany vždycky dělala všechno správně. A ani Luboš jí přesně nevysvětlil, proč se tak rozhodl. Nešlo určitě o výsledek nějaké hádky. Manžel kamarádky si prostě sbalil věci a odešel.
Pralo se špinavé prádlo!
Protože mně se Romana svěřovala nejvíc, postupně jsem se dovídala další podrobnosti. Měla se svým mužem několik hovorů po telefonu, ve kterých jí prý vyčítal všechno možné, co mu předtím nikdy nevadilo. Vypadalo to, že si ten vzdušný zámek ideálního vztahu celé ty roky malovala jen sama pro sebe a Luboš to viděl jinak. Teď prý už měl všeho dost a chtěl svobodu. Romana se mě ptala, jak by ho mohla získat zpátky, ale já jsem jí nedokázala poradit - a asi ani nikdo jiný. Dopadlo to tak, že rozvod se stal soudním dramatem, kdy na sebe Romana s Lubošem vytahovali nejrůznější věci a jeden druhého se snažili zasáhnout na citlivém místě. Vítězem byl ale samozřejmě Luboš. Týden po rozvodu pak Romana nechodila do práce a když se vrátila, skoro jsme ji nepoznávali. Měla zarudlé oči, propadlé tváře, tvářila se nepřítomně a skoro s nikým se nebavila. Všem nám to bylo hodně nepříjemné, ale nikdo nevěděl, jak na Romanu reagovat. Byla schopná pracovat a v práci hledala trochu i útěk, ale jinak se před světem úplně uzavřela.
O jejím návratu se pochybovalo
Nikoho pak nepřekvapilo, když jednoho dne Romana nepřišla a my jsme se dozvěděli, že je v psychiatrické léčebně. Úplně psychicky zkolabovala. Chtěla jsem jí tam navštívit, ale nikoho nepřijímala. Další dva měsíce pak byla oficiálně na nemocenské. Většina z nás ale pochybovala, že se ještě do práce vrátí. A přece jsme se jednoho dne dočkali překvapení, když se znovu objevila v kanceláři. Pobyt v léčebně jí pomohl, ránu v srdci ale úplně zacelit nedokázal. Nejprve jsme kolem ní, jak se říká, chodili po špičkách, pak se ale rozpovídala i o svém pobytu v „blázinci“, jak tomu říkala. S dalšími dvěma kolegyněmi jsme jí po několika měsících nenápadně dohodily jednoho hodného rozvedeného muže z firmy. Zafungovalo to a my jsme po velmi dlouhé době znovu viděli Romanu rozesmátou. Dnes se občas ke svému rozvodu vrací jako k nepříjemné vzpomínce a nahlas říká, že za to nervové zhroucení Luboš vlastně vůbec nestál. A na rozdíl od něho, který je sám a nevede se mu moc dobře, je Romana šťastná.
Věra D. (51), Liberec
