Moje chvilka pohody

Konec našeho velkého přátelství

Byla to moje nejlepší kamarádka od dětství. Jenže jsem nějak zapomněla na to, že člověk se lety mění. A někdy dost podstatně.


V soudní budově je napjaté ticho a chodba prázdná. Chmurnou atmosféru dokreslují podivné plastové šedé lavice. Na jedné z nich sedí Eva. Je celá jakoby skrčená a kouká vytrvalo do země. To aby mě snad třeba jen na chvíli nezahlédla. Možná, že je jí konečně také trochu trapně, i když o tom dost pochybuju. Ale až sem jsem to nechat dojít nechtěla. Nešlo to ale jinak. Zneužila našeho přátelství a okradla mě.


Naše správná dvojka


Potkaly jsme se s Evou už v první třídě a brzy se skamarádily. Nerozlučně. Alespoň tehdy jsme si to tak myslely. Došly jsme společně až do maturity, prožily řadu krásných dobrodružství i první lásky. Pak se naše cesty sice trochu rozešly, ale přesto jsme se pravidelně vídaly. Evička byla moje důvěrnice, moje velká opora, když se můj život poněkud zamotal. Nejprve ale byla svatba. Moje svatba a za svědka mi samozřejmě šla Eva.


Komplikovaný porod


Dva roky manželství probíhaly celkem v pohodě. Když jsem otěhotněla, byla jsem já i můj manžel velmi šťastní. Pak se to ale nějak zvrtlo.. Můj porod se náhle zkomplikoval. Ládík se přidusil pupeční šňůrou. Přežil to, ale už nikdy nebude zcela v pořádku. Přesto je to šikovný a učenlivý kluk, kterého miluji. Bohužel můj manžel neunesl život s lehce retardovaným synem a utekl. Teta Eva ale zůstala. Moje věrná kamarádka. Hodně mě tehdy podržela, i když sama měla dost neveselý život vedle manžela alkoholika.


Dařilo se mi dobře


Přes různé potíže se mně a Ládíkovi dařilo dobře. Dokázala jsem celkem slušně vydělávat a také rodiče mi podporovali. Když táta umřel, zdědila jsem dům a nějaké pozemky v nedalekém městě. Byla jsem moc ráda, že je takto o mého syna do budoucna postaráno. V domě bylo několik bytů, které jsme pronajímali a jeden jsme nechali pro Láďu.


Závist ji zaslepila


Místo, aby se jako správná kamarádka radovala se mnou, Evička vypadala najednou dost naštvaně. Právě se komplikovaně rozváděla a tak jsem jí nabídla, aby zatím bydlela v Láďově bytě. On ho tehdy nepotřeboval, bydlel přece se mnou. Měl byt ve svém vlastnictví a Evě ho pronajal. Zdálo se všechno v pořádku a já se bohužel o to dál nestarala. Hlavně, že kamarádka měla kde bydlet. Peníze z nájmu dávala Ládíkovi.


Zneužila situace


Teprve po nějakém čase jsem si všimla, že Evička se nějak stáhla. Už nebyla tak vstřícná, měla daleko méně času na naše pravidelné „pokecy“ u kafíčka. Nevyčítala jsem jí to. Říkla jsem si, že to chce čas, aby se vzpamatovala z nevydařeného manželství. Náhoda tomu ale chtěla, že jsem objevila pravý důvod její odtažitosti. A pořádně mě zamrazilo, když jsem zjistila, že Ládíkův byt nyní patří Evě. Zneužila toho, že v obchodních záležitostech neuměl vůbec chodit a podfukem ho přiměla, aby na ni byt přepsal. Myslela jsem, že to se mnou švihne. Vůbec jsem nechápala, jak mohla tak sprostě zneužít mého postiženého syna! A v šoku jsem vlastně doteď. A i kdybychom měli o ten byt přijít, bude to pro mne mnohem menší rána než to, že jsem přišla o nejlepší kamarádku.


Libuše J. (54), Beroun

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden