Věděla přesně, kdy vyjdu ze dveří nebo se vrátím dříve ze školy. Mazaně číhala na neskutečných místech, aby mě mohla šikanovat.
Mezi zvířaty na našem dvorku vládly zajímavé vztahy. Pes kamarádil s vepříkem tak, že jeden bez druhého neudělal krok. A s nimi všude chodila kočka. Ale i mezi přáteli někdy nastanou nesváry. Jednou zarylo prasátko svůj nenechavý rypák Punťovi do misky se žrádlem, a bylo zle. Tehdy jsme jako děti zažily na našem vesnickém dvorku nezapomenutelné rodeo – Puňťa běhal dokola a vyl hrůzou, a za ním se řítil rozzuřený čuník, kterému crčela z nakousnutého ucha krev. Mezi nimi pobíhaly zmatené slepice a kdákaly jako o život. A k nim se přidali se svým hudrováním krocani a my, děti, ječely taky, co nám hlasivky stačily. Z dětství se mi nezapomenutelně zapsala do paměti především koza, a to jako nesmírně mazané a zlé stvoření.
Od první chvíle na mě měla spadeno.
Jakmile jsem vkročila na dvorek, koza vyrazila a nekompromisně mě sejmula svými rohy. Měla jsem z ní tak velký strach, že jsem se neodvážila vyjít bez dospělého z domu ani na chvilku.
Koza ale byla chytrá. Byla jsem pro ni nejspíš velkou zábavou a pokušením. Za tímto účelem srazit mě k zemi si neváhala nacházet rafinované úkryty, mezi něž patřil i komín na zahradě, výklenek do sklepa nebo kadibudka. Věděla, jak se pomstít Jednou se stalo, že nás ze školy, chodila jsem do první třídy, vypustila učitelka dříve. Tehdy si s tím nikdo hlavu nedělal. Postávala jsem u branky a volala. Dvůr byl však příliš velký. Nikdo mě neslyšel. Opatrně jsem se rozhlédla.
Koza nikde nebyla.
Možná je zavřená nebo se pase na zahradě, napadlo mě. Opatrně jsem branku otevřela, aby ani nevrzla, a rozhodla se potichu a nenápadně přeběhnout do domu.
Ledva jsem ale branku s velkým úsilím, byla velká a těžká, za sebou zavřela, vyrazila koza s vítězným mečením zpoza bezu – celou dobu tam byla schovaná a pozorovala mě. V plném rozběhu mě sejmula na zem i s aktovkou na zádech, a skákala po mně. Než ke mně přiběhli, byla jsem samá modřina. Dědeček se tak rozzlobil, že koze nařezal. Od té doby mě všichni hlídali ještě víc, aby mě Róza nemohla šikanovat. Přesto se jí podařilo mně i dědovi se pomstít. V nestřeženém okamžiku proběhla ze dvorku na zahradu k rozvěšenému prádlu, a sežrala ze šňůry mou sukýnku a dědovy trenky.
Pavlína R. (51), Svitavy.
