Nejdříve to byla láska na první pohled, která se však změnila v noční můru. A přitom to všechno začalo tak nenápadně.
Svého bývalého přítele Aleše jsem poznala úplně náhodou. Přijala jsem nabídku do jedné velké firmy a on náhodou vycházel z kanceláře, do které jsem mířila. Zůstala jsem první den v práci přesčas. Odcházela jsem až pozdě večer a Aleš se nabídl, že mě doprovodí až domů. Prý, aby se mi něco nestalo. I jinak byl hodně pozorný. Každou chvíli se pro mě stavil autem, zval mě na kávu, zařizoval setkání se šéfy, když bylo třeba – nejdříve jako pozorný kolega z práce, potom jako přítel. A netrvalo dlouho a sestěhovali jsme se k sobě. On bydlel jenom v pronájmu, takže se mu můj byt po rodičích hodil.
Byt jsme upravili podle něho
Bohužel se skoro od prvního dne začal chovat, jakoby mu to tam všechno patřilo. A mně to vůbec nedošlo. Rodiče byli totiž pro mě stále otevřená kapitola – zemřeli náhle a já se nějak nedokázala přemluvit, abych byt vyklidila. Trvalo to už několik měsíců aAleš mi k tomu dal ten správný impuls. A mně se paradoxně konečně ulevilo. Všechny věci od rodičů vynosil na hromadu, a poté odvezl k popelnicím. Jen tak tak jsem zachránila pár drobností. Pak si byt zařídil prakticky, jak potřeboval. Nakoupili jsme elektroniku, rozbourali příčky, předělali koupelnu.
Tyranie začala nenápadně
Jednoho dne jsem se hezky oblékla, protože jsme měli jít na firemní večírek. Vzala jsem si na sebe své nejhezčí koktejly – vážně krátký a úzký kousek s odhalenými zády. „Hele, nemyslíš, že už to je trochu moc?“ okomentoval můj vzhled. „Je ti vidět úplně všechno.“ Když viděl, jak jsem zaražená, dodal. „Podívej, někteří chlapi, když se napijou, tak si dovolujou. Přece nechceš, aby tě tam osahávali.“ Více méně měl pravdu, tak jsem ustoupila. Ale v tom okamžiku jsem si uvědomila, že to není první komentář, který k mému oblečení má. Ale těch náznaků bylo víc, jen jsem je v tu chvíli neviděla. Třeba se pořád motal okolo mého telefonu. Jednou hledal kontakt na kolegu z práce, jindy mě prý chtěl překvapit a nastavit mi na ráno nějaké příjemné upozornění – vždycky si našel nějakou výmluvu, když jsem ho nachytala. Všechno to ale vygradovalo žárlivou scénou ve výtahu.
Urážel mě před kolegy
Aleš si nemohl nebo nechtěl pro svou akci vybrat horší místo! Bylo to v práci, před kolegy. Nastoupila jsem, usmála se, a už na mě spustil jako lavina. „Tak já se o tebe celou dobu starám a ty mě podvádíš s nějakým Michalem? Co si o sobě myslíš?“ Ani nevím, co všechno říkal. Pak z něj vypadlo. „Psali jste si na facebooku, já to viděl!“ Aha, tak odtud vítr vane. „Je to starý kamarád, dlouho jsme se neviděli, tak mi napsal. Co je na tom?“ bránila jsem se. „Jo? A ty kecy o super večeři byly co? Prý, jak jste si to užili. Ty taky roztáhneš nohy před každým.“ Na chvíli mi došla slova.
Vyhodila jsem ho z bytu
Kolegové okolo rudli a já vážně neměla náladu mu vysvětlovat, že ona událost, o které se v mé poště dočetl, byla stará několik let. S Michalem jsme na sebe ztratili kontakt a teď si povídali o dávných časech. Ale když zase naznačil, že jsem kurva, dala jsem mu facku. Pořádnou. Bylo vidět, jak jeho vztek vyletěl až někam k agresi a kdyby okolo nebyli jiní lidé, měla bych z něj vážně strach. Takhle se mi ho jen povedlo vyhodit z výtahu a všechno to na poradě rozdýchat. Ten den jsem domů nešla a přespala u kamarádky a ten následující ho prostě vyhodila z bytu. Sbalila jsem mu všechny věci a vyměnila zámky.
Večeře s překvapením
V duchu jsem počítala, kolik mu asi budu muset zaplatit za všechny ty úpravy, které v mém bytě financoval. Takže, když zavolal a nabídl mi schůzku po práci, myslela jsem, že chce řešit právě tohle. Ale čekal na mě s pugétem, úplně pokorný a zval mě na večeři. Pěkně jsme si povídali, ale on zničehonic vytáhl prsten a požádal mě o ruku. Chvíli jsme mlčela, cítila na sobě pohledy všech přítomných, a nakonec jsem jeho nabídku odmítla. V tu chvíli se změnil. „Tak já tady hraju takový divadlo a ty mě necháš na holičkách? Prostě řekni ano a neštvi mě. Koukni se, jak se na nás všichni dívají!“ Už jsem toho měla dost. Vstala jsem a odkráčela středem. Kdybych jen věděla, jak to bude pokračovat.
Kompletně mi zničil život
Aleš se s mým odmítnutím nesmířil a začal mě pomlouvat, kde se dalo. Také se mi začaly stávat takové nehody – vypuštěné pneumatiky, schránka zaplněná králičími bobky, vteřinové lepidlo v zámku, okno rozbité kamenem. Bylo mi jasné, kdo za tím je a podala jsem trestní oznámení. Naštěstí se Aleš trochu přepočítal – kamery na našem sídlišti fungovaly skvěle. Ale odešel jen s pokutou za přestupek. Myslela jsem, že když budu okolo sebe máchat policejně potvrzeným papírem, ukážu všem, jaký je to prevít. Ale zase byl rychlejší. Vzal jednu moji fotku v plavkách, vytvořil mi profil na erotické seznamce a poslal to všem, včetně mého šéfa. Letěla jsem na hodinu. Nikoho nezajímalo, zda je to pravda nebo ne, nemohou si prý nechat špinit jméno firmy. Alešovi bohužel nic dokázat nešlo a ode mě se odvrátili skoro všichni přátelé, kteří mi ještě zbyli. To byla poslední kapka. Byt je v současné době na prodej a já se stěhuji k tetě na druhý konec republiky. Doufám, že tam mě už nenávist mého zhrzeného přítele nenajde.
Alena D. (45), Praha
