Říká se, že když vstoupí do života láska, měl by člověk dát stranou všechno ostatní a ten vzácný cit si naplno užívat. Ano, může se spálit a dojít ke zklamání, jenže vždycky je lépe něco prožít než neprožít.
Bydlela jsem s rodiči a mladším bratrem v jednom menším okresním městě. Můj život byl stejně klidný jako moje povaha. Měla jsem dost kamarádek, byla jsem celkem oblíbená. Do vztahů s kluky jsem se nijak nehrnula. Prožila jsem si jednu lehce hořko-sladkou prázdninovou zamilovanost, ze které zůstalo dopisování na dálku a odmítla několik ctitelů, o nichž jsem pochybovala. Láska naplno do mého života vstoupila až po maturitě, kdy jsem začala dojíždět do Prahy na vysokou školu.
Seznámení v autobusu
Přes týden jsem bydlela na koleji, na víkendy jsem jezdila domů. Při jedné z těchto cest jsem poznala Mirka. Bylo to docela prosté seznámení, zkrátka si ke mně přisedl v autobusu. Když se autobus rozjel, podívali jsme se na sebe. Zjistila jsem, že je to docela sympatický, asi třicetiletý muž s upřímnýma a usměvavýma očima. Po chvíli jsme si spolu začali povídat – o knihách, hudbě, filmech – a zjistili jsme, že nás baví podobné věci.
Začali jsme spolu bydlet
Začali jsme se vídat často, nejprve párkrát do týdne, potom každý den. Mirek bydlel v Praze u rodičů, ale když se ukázalo, že mezi námi bude něco hlubšího a trvalejšího, navrhl, že pro nás dva sežene podnájem. Nejprve jsem trochu váhala, přece jen by to bylo poprvé, kdy bych bydlela s partnerem pod jednou střechou. Potom jsem si ale řekla, proč ne… Doma proti tomu také nijak neprotestovali, měla jsem vždycky dost volnosti. A tak jsem si jednoho dne převezla věci ze studentské koleje do podkrovního dva plus jedna.
Studium jsem odložila kvůli miminku
Náš život byl ve stylu novomanželských líbánek. Toužili jsme být spolu každou volnou minutu. Usínali jsme vedle sebe, probouzeli jeden druhého polibkem. Cítila jsem se hrozně šťastná. Vše se zkomplikovalo, když jsem zjistila, že čekám dítě. V první chvíli jsem si pomyslela, že Mirkovi nic neřeknu a půjdu na interrupci. Na vdávání jsem se ještě necítila a také by to znamenalo konec studia. Jenže pak ve mně začalo hlodat svědomí. Je to přece i Mirkovo dítě. Má právo o něm rozhodovat. A já, protože ho mám ráda, se jeho názoru přizpůsobím. Zanedlouho, jednoho večera, když jsme si udělali večeři při svíčkách, jsem Mirkovi prozradila, co se stalo. Současně jsem prohlásila: „Nechám studia, co je nějaká vysoká škola proti mojí lásce k tobě!“ „Nechci, abys přerušila školu,“ mračil se Mirek. „Mně na ničem jiném než na tobě nezáleží,“ ubezpečovala jsem ho. Skutečně jsem se své vytoužené a těžce vybojované vysoké školy hodlala bez problémů vzdát, pokud budu s ním. A také jsem to udělala – i přesto, že doma z toho nebyli moc nadšeni.
Byl mi oporou
Co se týkalo formálního potvrzení našeho vztahu, nijak jsme na to s Mirkem nespěchali. Dohodli jsme se, že se jednou vezmeme, ale nyní z toho nebudeme dělat vědu. V létě se nám pak narodila krásná holčička, dostala jméno po mé babičce, Lenička. Mirek byl u porodu a držel mě přitom za ruku. Dodával mi tak jistotu, že jsem se rozhodla správně.
Přiznal se mi k nevěře
Život s malým dítětem nebyl jednoduchý. Nelitovala jsem přerušené školy, všechny moje myšlenky se točily kolem Mirka a kolem Leničky. Takhle uběhl krásný první rok a půl mého mateřství. Pomalu jsem začala uvažovat o návratu ke studiu. Pokud bych si to nějak zorganizovala a měla i někoho na hlídání, snad by to šlo. Mým plánům ale zasadila ránu nečekaná okolnost: zjistila jsem, že Mirek má jinou ženu. Vlastně se mi k tomu sám přiznal, protože nevěděl, co má dělat. Jednalo se o jeho první lásku, kterou po čase znovu potkal a která prožívala osobní krizi. Z přátelského „utěšování“ se to prostě nějak zvrtlo – takhle to alespoň Mirek odůvodnil.
Najednou bylo všechno jinak
Cítila jsem se zrazená, podvedená, opuštěná. Prolévala jsem slzy nad spící dcerkou a proklínala celý svět. A aby toho nebylo málo, po týdnu jsem zjistila, že jsem znovu v jiném stavu, samozřejmě s Mirkem. Tentokrát jsem byla ale rozhodnutá udělat věci po svém. V té době Mirek přespával víc u rodičů než se mnou. Domů chodil vlastně jen kvůli Leničce. Tvářil se vždy nešťastně a provinile. Říkal: „Já tě mám pořád rád, lásko… ale ji také. Vážně nevím, co s tím dál.“ Měla jsem vždy na jazyku: „Já jsem se vzdala školy, ty se vzdej toho vztahu.“ Nikdy jsem to ale nevyslovila.
Rozhodla jsem se
Celá situace zatím byla záležitostí nás dvou. Já jsem doma nic neřekla, Mirek sice rodičům něco naznačil, ale svedl to na nějaké dočasné spory a hádky, aby zdůvodnil, proč tak často přespává u nich. Potřebovala jsem se někomu svěřit, a tak jsem si dala sraz s kamarádkou, která Mirka znala. Byla překvapená jeho chováním a nesouhlasila s ním, ale právě tak nesouhlasila s tím, co jsem se chystala udělat já. Chápala jsem její postoj (byla věřící), nicméně na tom mém nemohla nic změnit.
Řekl, že miluje jen mě
Na ten zákrok jsem se chystala brzy poté, jednoho rána. Dcerku mi měla hlídat jedna známá. Doufala jsem, že nenastanou žádné komplikace. Místo známé ale zazvonil Mirek. Od naší společné kamarádky se dozvěděl, k čemu se chystám. Pevně mě objal a řekl jen dvě slova: „To nesmíš.“ Pokračoval až za dlouhou chvíli. Řekl, že pochopil, ke komu patří a že se mi omlouvá a té druhé ženy se vzdává. Nevěděla jsem hned, jestli mu odpustím, ale v jeho náruči jsem se cítila moc příjemně. A svět byl najednou zase úplně jiný…
Zuzana B. (52), Praha
