Ladislav Chudík – Jeho duševně nemocná žena ho týrala a ponižovala

Chtěl být strojvůdcem, skončil ale na filozofické fakultě a konzervatoři. Laskavý doktor Sova neměl ve svém osobním životě na růžích ustláno. Marně hledal klid a vlídné zacházení.

Muž se seriózní tváří, vždy budící dojem velice slušného člověka, kterému řadu dalších pozitivních rysů a vlastností propůjčovaly v očích televizních i filmových diváků jeho charakterní role. Ano, takový byl Ladislav Chudík (†91), slovenský herec a uznávaný pedagog.

Také vás může zajímat ...

Do hereckého nebe se odebral v úctyhodném věku a zanechal za sebou celou řadu nezapomenutelných rolí, které umocnil svým procítěným ztvárněním. Narodil se na středním Slovensku v Hronci a jako ještě nerozhodný chlapec nastoupil na gymnázium v Kremnici. Tady v něm odezněl dětský sen, že se stane strojvůdcem. Po maturitě odešel do Bratislavy a pokračoval ve studiu na filozofické fakultě bratislavské univerzity, kde se zapsal na studium slovenské a ruské literatury, ale také na dramatickém oddělení Státní konzervatoře.

Emigroval proto, aby se vrátil

Ihned po studiích se stal členem Slovenského národního divadla, kde působil od roku 1944 až do svých posledních dnů. Na pouhé čtyři měsíce v roce 1968 opustil rodné Slovensko, když manželka Helena, tehdy byla po operaci nádoru na mozku, připravila rychlou emigraci do Rakouska.

V té době její stav Ladislav Chudík ještě nepovažoval za odlišný od toho běžného, ani si dostatečně neuvědomoval, že je opravdu a vážně ovládána duševní chorobou. Stav se ale zhoršoval a ona léčbu odmítala. Ve vídeňském divadle Volkstheater získal malou roli, ve které příliš nezářil, kvůli lámané němčině. Cítil hanbu… Byl sice finančně soběstačný, ale velmi nešťastný.

Staral se navíc nejen o manželku, ale i svoji maminku. Po měsíci působení v novém angažná ho navštívili jeho bývalí studenti Juraj Kukura (72) a Andrej Hryc (69). Vlastně ho přiměli, aby se vrátit zpět na Slovensko, což učinil po vypršení smlouvy.

V Čechách se proslavil především rolí čestného a charakterního primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města.

Její seriálový nadřízený.

Zcela vyčerpán a zlomený

Na první pohled by se mohlo zdát, že tak noblesní a spořádaný člověk nemůže mít žádná tajemství a černá životní zákoutí. Přesto byl jeho osud poznamenán velkým trápením a životní cestou, na které často tápal a hledal správný směr. Mnoho důvodů ho vedlo k tomu, že se neustále stěhoval z místa na místo.

Vyhlédla si ho bytová mafie a život mu významně ztrpčovala nejen neustálým nátlakem, ale i vydíráním. Dlouho se táhnoucí spor s organizovanou skupinou ho připravil o nemalé peníze a stál ho mnoho sil. Podvodem ho připravili o byt na lukrativním místě a herec se po šesti letech soudních tahanic musel stěhovat. Stejně tak i jeho první manželství ho vyčerpávalo.

Vážná duševní choroba jeho ženy Heleny se zhoršila po odstranění nádoru.

Zkusil politiku

Stal se z ní psychicky i fyzicky nemocný tyran. Až po létech v médiích přiznal, že pro ni byl ničím, snad jen pouhým lidským odpadem. Není prý ani možné publikovat, jak ho oslovovala. Křičela na něj od rána do večera, ponižovala ho a urážela, i přesto dlouho stál po jejím boku. Bylo to velice bolestné období, které nebralo konce, cítil naprosté vyčerpání.

Později postihla manželku mozková příhoda. Denně ji navštěvoval v nemocnici, ale už neměl sil v manželství pokračovat. Bojoval sám se sebou a nevěděl, jak naložit se společným životem. Manželčina agrese ho doháněla k myšlenkám, že svůj život ukončí. Cítil, že žít dál, je samo o sobě také sebevraždou, což přiznal ve své 13. komnatě.

Zachránil ho legendární seriál o jedné nemocnici, který je stále občas opakován. Uvědomoval si, že vše přerostlo do nesnesitelných rozměrů. Jedinou možnou cestu z pekelného vztahu viděl v rozvodu, který přesto pro něho nebyl snadný. Ve svém životě však ještě lásku zažil, a to s o mnoho let mladší manželkou Alenou (70), právničkou z Prahy.

Stal se prvním porevolučním ministrem kultury ve slovenské vládě, ale v pozici ministra kultury se necítil dobře. Zjistil, že politika není rozhodně to, po čem touží a po jediném roce ve vládě odstoupil. V roce 1996 se cítil velice rozhořčený tehdejšími poměry a rozhodl se manifestačně odejít z Národního divadla v Bratislavě.

Naštěstí ho nakonec přemluvili, aby to nedělal, a on na jeho prknech setrval až do svého posledního představení. Ve filmu Volanie démonov vytvořil postavu majora Jakubce, který je až do současnosti považován za nejlepšího filmového vyšetřovatele ve slovenském filmu.

Také ztvárnění Jana Amose Komenského ve filmu o jeho putování je nezapomenutelné, stejně tak postava Ludvíka Svobody ve filmu Sokolovo, Osvobození Prahy a Vojáci svobody.

Role primáře Sovy byla ale tou životní.

Představení nedohrál

Svoji hereckou duši však naplňoval hlavně jako herec divadelní. V Národním divadle hrál až do r. 2014 ve hře Tančírna. Při této hře zkolaboval přímo na jevišti a musel opustit divadelní prkna. Představení nedohrál, protože byl převezen do nemocnice. Zdravotní problémy ho prý trápily už od rána, přesto vyšel na pódium a odehrál první část představení. Smutná zpráva zasáhla jeho fanoušky 29.

června 2015. Ladislav Chudík zemřel v bratislavské nemocnici po těžkém zápalu plic a četných zdravotních komplikacích. Poslední měsíce svého života byl plně závislý na cizí pomoci. Tělo ho vůbec neposlouchalo, už nedokázal sám chodit. Zemřel v kruhu rodiny, za přítomnosti milované ženy Aleny a její dcery. Toho dne usnul vyčerpán, přesto v klidu a pokoji.

Manželka Alena přes všechny potíže do poslední chvíle doufala, že se její muž uzdraví. Ladislav Chudík působil neuvěřitelných šestašedesát let ve Slovenském národním divadle a za své herectví získal mnoho cen, včetně titulů zasloužilého i národního umělce. Jeho ostatky byly na jeho přání rozptýleny. Ještě než zemřel, napsal: „Musím zapísať raz podrobnejšie, čo si želám po smrti. Rozptyl prachu na Hájnom grúni.“ Jeho žena kvůli tomu oslovila Chudíkovy kolegy Dušana Jamricha (70), Roba Rotha (46), režiséra Patrika Lančariča (47), jednu fanynku a jednu rodinnou kamarádku a společně se starostou Hronce rozptýlili popel legendárního herce do čtyř světových stran.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...