Láska mě zaslepila a já přebrala dceři přítele. Vím, že se to zdá hnusné, něco takového udělat svému dítěti, já si ale nemohla pomoct.
Když se narodila Jana, byla jsem hodně mladá. Bylo mi necelých dvacet let, maminku jsem už neměla, táta nás opustil už dávno, a tak jsem bydlela u babičky. Kluk, se kterým jsem otěhotněla, ze vztahu vycouval, a já zůstala s dcerkou sama. Nikdy jsem ale nelitovala. Jako dětská zdravotní sestra jsem měla k dětem blízko. Snila jsem o velké rodině, o dalších dětech, jenže se to nepovedlo. Pár známostí bylo, ale nějak to nevyšlo.
Byla vzorná dcera
Jana byla úžasně pohodové dítě. O její pubertě ani nevím, vždycky jsme si rozuměly a byly jako kamarádky. Bez problémů odmaturovala a našla si práci. „Mami, musím ti něco říct,“ přiběhla jednou domů s jiskřičkami štěstí v očích. „Jmenuje se Eduard a já jsem zamilovaná, jak jsem nikdy nebyla!“ Moc jsem štěstí své dceři přála, a tak jsem jí navrhla, aby k nám toho Edu pozvala na oběd. S radostí souhlasila.
Milý a navíc pohledný
Následující sobotu k nám Eduard přišel. V duchu jsem musela přiznat, že to je pěkný chlap. Bylo mu kolem třiceti, dceři devatenáct pryč. Věkový rozdíl, který mezi nimi byl, jsem neřešila. Pokud se dva mají rádi, věk není překážkou. Odpoledne uběhlo rychle. Eda byl moc milý a příjemný a od té doby k nám chodil pravidelně. Zjistila jsem, že ani s ním se život nemazlil. Maminka mu taky brzy zemřela a táta se znovu oženil. Otcova nová žena ho nemusela, tak odešel na internát. Zvykla jsem si na to, že k nám Eduard tak nějak patří.
Spřízněná duše
Trochu jsem se bála, aby se mladí nerozešli. Jana se chtěla bavit, zatímco Eduard toužil po rodině. „Co tu děláš s kytkou?“ smála jsem se, když se jednoho dne objevil u našich dveří s pugétem růží. „Jana přijde až večer, šla do čajovny s kamarádkou!“ „Já nepřišel za Janou, ale za tebou!“ Objal mě a políbil. Nohy se mi podlomily hrůzou. „Edo, to přece nejde! Jsem starší, a co Jana?“ koktala jsem, a přitom v hloubi duše cítila, že to je muž, se kterým bych chtěla strávit zbytek života. „Patříme k sobě. Vím to.“ A pak vylovil osudnou otázku: „Vezmeš si mě?“
Odešla z bytu
„Jak jsi mi to mohla udělat?“ křičela na mě dcera nepříčetně. „Přebrat mi kluka!“ Snažila jsem se jí to vysvětlit. „Jsi hnusná!“ Pak práskla dveřmi a byla pryč. Za pár týdnů se ke mně Eduard nastěhoval. Svatba byla jen malá, radost mi kazila skutečnost, že dcera s námi nemluvila. Našla si podnájem. Lidi z mého okolí mě odsuzovali, že jsem vyměnila dceru za „zajíčka“. Eda mi byl ale velkou oporou. „Usmíříte se, uvidíš,“ utěšoval mě.
Neplánované těhotenství
O pár dní později mě čekal další šok – zjistila jsem, že jsem těhotná. „To je ta nejlepší zpráva!“ zajásal Eda, když jsem mu to oznámila. Těhotenství probíhalo dobře. Eda se těšil, pomáhal mi. Napsala jsem dceři zprávu, že bude mít sourozence, ale neodepsala. Malá Evička přišla na svět bez problémů.
Všechno odpuštěno
„Mám pro tebe překvapení,“ řekl mi Eda, když mě vezl z porodnice domů. V obýváku seděla Jana! „Přišla jsem se podívat na sestřičku,“ pípla a padla mi kolem krku. „Já se na tebe nezlobím, mami,“ vzlykla. „Už jsem pochopila, že s Edou bychom se stejně rozešli. Je jiný než já. K tobě se hodí víc!“ Byla jsem tak šťastná, že to ani slovy neumím popsat! A když mi před rokem přivedla Jana ukázat Davida, říkala jsem si, že to je ten pravý chlap pro ni. Ti dva k sobě patří!
Radka P. (48), Chomutovsko
