S Pavlínou jsem se znala od střední školy. Ačkoli jsme byly každá úplně z jiného těsta, staly se z nás nerozlučné kamarádky. Jenže pak, o několik let později, vstoupil mezi nás dvě chlap.
Pamatuji si, že už na střední byla Pavlína velice atraktivní. Většina kluků ze třídy s ní chtěla chodit. Já jsem naopak byla spíš taková šedá myška a kluci o mě zájem dvakrát nejevili. Skutečný vztah jsem měla, až když mi bylo pětadvacet let.
Tehdy jsem se seznámila s Vaškem. Byl to velice pohledný a milý kluk. Byl o pět let starší než já. Neměl žádné závazky, zato měl dobře placenou práci, vlastní auto a dokonce i dvoupokojový byt. Jak by řekla moje maminka, byla to skvělá partie.
Přestože jsme měli společné zájmy i podobný pohled na svět, něco ve mně mi říkalo, že to ten pravý není. Chodili jsme spolu asi osm měsíců, dva měsíce jsme dokonce i společně bydleli, ale pak přišel rozchod.
Najednou mi na něm začalo všechno vadit, hlavně ta jeho praktičnost, systematičnost a taky se chtěl usadit a založit rodinu, což jsem já ještě nechtěla.
Přesně můj typ chlapa
I když rozchod přišel z mé strany, bylo mi pak samotné smutno. Jednou večer se u mě stavila Pavlína s tím, že jede se svým přítelem Jakubem a dalšími lidmi na týden na puťák po Česku a jestli bych nechtěla jet s nimi.
Nadšeně jsem kývla. Odmalička jsem měla ráda vandry a přírodu a tohle byla dovolená přesně podle mého gusta. Jenže, jak se záhy ukázalo, to byla i cesty do záhuby. Během toho společně stráveného týdne jsem zjistila, že si s Jakubem rozumím více, než by bylo dobré.
A najednou jsem cítila podobné pnutí i z jeho strany. Nicméně pořád jsem měla na mysli, že je to přítel mojí nejlepší kamarádky a tudíž, že je pro mě tabu.
Pozval mě na pivo
Když jsme se vrátili domů, tak mi asi týden nato přišla od Jakuba zpráva. Psal, že Pavlína jela za rodiči a jestli bych s ním nechtěla zajít na pivo. Aniž bych nad věcí dvakrát přemýšlela, řekla jsem, že půjdu moc ráda.
Jenže se to celé zvrtlo. Po několika vypitých pivech a panácích mě najednou napadlo, pozvat ho k sobě. A bohužel, i Jakub to považoval za dobrý nápad. Cestou z hospody ke mně domů jsme si koupili ještě láhev vína. Jak to tu noc dopadlo, asi říkat nemusím. Skončili jsme spolu v posteli.
Osudová noc
Následující ráno jsem se probudila v jeho objetí. Nejvíce mě však vyděsilo, že jsem se v jeho náruči cítila šťastná. Výčitky svědomí mě netrápily. Celý den jsme s Jakubem strávili v posteli a ani jednou nepadla zmínka o Pavlíně.
Všechno na mě dolehlo, až když odešel. Začala jsem nad tím přemýšlet a snažila se sama před sebou ospravedlnit, že on pro Pavlínu stejně není ten pravý. Že zatímco on by každou volnou chvíli trávil nejraději v přírodě a na výletech, tak ona by nejraději jen pořád vysedávala po kavárnách nebo chodila po nákupních centrech. Moc to ale nepomáhalo – věděla jsem, že jsem jí ublížila a zradila ji, a že mi to nikdy neodpustí.
Přátelství skončilo
S Jakubem jsme se potají dál scházeli a bezhlavě jsme se do sebe zamilovali. Po dvou měsících nám bylo oběma jasné, že musíme s pravdou ven. Když jsme to Pavlíně řekli, tak se do nás pustila, jací jsme oba zrádci a že nás nenávidí.
Hodinu nám nadávala, pak se zvedla, práskla za sebou dveřmi a odešla. Ten den naše přátelství skončilo. Bylo mi to nesmírně líto, a je mi to líto dodnes. Já jsem to ale tehdy musela udělat. Je to totiž moje životní láska i nejlepší přítel.
A Pavlína? Ta mi nikdy neodpustila, ale díky sociálním sítím vím, že je vdaná za bohatého podnikatele a společně cestují po světě.
Jiřina H. (45), Svitavy
