Po bolestném rozvodu jsem byla dlouhé roky sama. Samota mě velmi trápila, ale nedokázala jsem v sobě překonat strach z dalšího zklamání. Z bludného kruhu obav mě vysvobodily až karty.
Myslela jsem si, že máme s Davidem šťastné manželství. Jenže, jak se později ukázalo, všechno byla zjevně jen má iluze. Svého muže jsem milovala i po letech našeho společného života a nikdy by mě nenapadlo, že jednou přijde den, kdy ho budu z duše nenávidět a doufat, že navždy zmizí z mého života. Ale jak se říká, člověk míní, život mění.
Jenom samé lži
Nebyli jsem na tom finančně moc dobře. Manžel mi tvrdil, že jejich firmu postihla nějaká krize, a tak hromadně propouštějí zaměstnance. A těm, kteří zůstali, že rapidně snížili plat. Neměla jsem důvod mu nevěřit. Byl si navíc jistý, že je to jen přechodné. Našel si proto na nějaký čas ještě brigádu, abychom poplatili, co jsme museli. Až později jsem se ale dozvěděla, že nic z toho, co mi tvrdil, nebyla pravda a že si všechno vymyslel jen proto, aby mohl chodit za jinou ženou.
Bolestivý rozchod
Tou byla jeho o dvacet let mladší sekretářka. Nutila ho prý, aby mě opustil, on jí ale namluvil, že jsem na smrt nemocná a že to zatím nejde. Když jsem tohle zjistila, cítila jsem se zoufale a poníženě. Nechápala jsem, proč to udělal. Neměli jsme žádné problémy, nehádali jsme se. Manžela jsem vyhodila a záhy požádala o rozvod.
Osudné setkání
Následujících zhruba deset let jsem se vyrovnávala s tím, co mi provedl. Vinu jsem dávala hlavně sobě a trestala se ubíjející samotou. Nová láska by možná mé trápení vyřešila, já však neměla odvahu se někomu znovu otevřít. Naštěstí jsem ale jednoho dne cestou do práce vrazila do zvláštní dámy. Jak jsem byla zamyšlená, nedívala jsem se na cestu a ramenem strčila do postarší paní, která stála na zastávce. Z ruky jí vypadl podivný balíček čehosi zabaleného v sametové vínově červené látce. Ukázalo se, že se jedná o věštecké karty.
Věštba
Jak jsem se tak zběsile omlouvala a sbírala popadané věci, vzala mě ta žena za ruku, v níž jsem držela jednu z karet. Sevřela ji v dlaních a já cítila, jak mě polilo příjemné teplo a prostoupil mnou klid. Potom kartu otočila a řekla mi, že mě čeká velká láska. A že přijde už brzy. Usmála jsem se a poděkovala. Posbírala jsem zbylé karty, podala jí je a pospíchala pryč.
Do života mi přišla láska
Až v kanceláři mi pořádně došlo, co ta záhadná dáma povídala. Ale nebyl čas moc přemýšlet, protože akorát vcházel můj nadřízený a vedl s sebou nějakého muže. Byl to Josef, nový účetní. A jak se později ukázalo, také můj nový životní partner…
Miroslava B. (69), Mikulov
