Lásku jim předpověděla kartářka. Na její slova došlo!

Zodpovědná, pracovitá, tvrdá sama k sobě. Taková je sympatická zpěvačka Hana Zagorová (73). Jinak by nepřežila. Doslova. Od sudiček do vínku dostala vedle hudebního nadání bohužel i zlou nemoc.

Ta se projevila v době, kdy půvabné dívce svět ležel u nohou. Slibná kariéra byla narušena nejdříve jednou a později další, daleko vážnější chorobou, což ovlivnilo pohled dívky na svět a přineslo pokoru.

Také vás může zajímat ...

Sen o umělecké kariéře si začala plnit na gymnáziu, kdy vyhrála soutěž Hledáme nové talenty. A pak už všechno šlo samo: pronikla do rozhlasu i do televize. Měla úžasné rodiče, kteří se radovali z jejích úspěchů.

Tatínek byl sice inženýr a přál si mít z dcery inženýrku, nejraději ji vídal s kladivem v ruce, ale když viděl, jak je šťastná, když zpívá, byl šťastný s ní. Po ukončení studia na gymnáziu byla přijata na brněnskou JAMU, obor herectví.

Brzy však onemocněla tuberkulózou a užívala dvacet pět pilulek denně. Byla tuberkulóza jen předzvěst té druhé, horší choroby? Anebo ji zapříčinila přemíra léků? Případně permanentní přepracování, stres a tlak, jimž byla mladá umělkyně na vystoupeních a zkouškách vystavena? Nikdo neví.

Ve třiadvaceti onemocněla nevyléčitelnou nemocí krve. Dříve se šeptalo, že to byla leukémie, ale nebyla. Hanka se jednu dobu domnívala, že ta „její“ nemoc je snad ještě horší. Připadala si jako upírka.

Vyměňovali jí krev. Mívala koncerty i těsně po transfúzi, několikrát omdlela na jevišti, ale o tom mluví nerada. Přes to přese všechno dokázala Hanička Písnička či, chcete-li, Bludička Julie, devětkrát za sebou zvítězit v anketě Zlatý slavík.

A to ji přitom už ve škole upozorňovali na zřetelnou vadu řeči. „Lidé asi nemají rádi dokonalost,“ usmívá se zpěvačka – nezdolná bojovnice. Poruchu krvetvorby, kterou trpí, vyléčit nelze, ale je možné ji pozastavit, uspat.

Bez silné vůle je to nemožné. Zpěvačka na sebe ovšem vždy byla přísná. Také jí pomohl léčitel a jeho bylinné čaje. Od té doby se Hana Zagorová cítí lépe. Muži z ní byli vždy celí pryč. Mívala zástupy ctitelů jak mezi posluchači, tak mezi kolegy.

Vzpomeňme jen na love story s Petrem Rezkem (77), Karlem Vágnerem (78), na manželství s Vlastimilem Harapesem (73). Ale cítila, že ten pravý se stále schovává. Vyhledala jasnovidce a pak i herečku Helenu Růžičkovou, která věštila z karet i z kávové sedliny.

Oba se shodli na tom, že velká láska na Hanku teprve čeká. „Vydrž do šestačtyřiceti,“ radila Helena Růžičková. „Ale to už budu stará!“ zanaříkala půvabná světlovláska. Dnes se tomu směje.

Když potkala operního zpěváka Štefana Margitu (63), byla z dnešního pohledu v nejlepších letech a na vrcholu kariéry. A také byla provdána za Vlastimila Harapese. Prý se měli opravdu moc rádi, ale uzavřeli manželství ještě z jednoho důvodu – aby byla větší pravděpodobnost, že se podaří adoptovat dítě.

Zpěvačce bylo vzhledem k těžké nemoci mateřství odepřeno. A nezdařila se ani adopce. Žena, která ji zprostředkovala, se ukázala jako podvodnice, o dítě nakonec projevila zájem sama. Zpěvačku to nezlomilo, už toho zlého zažila ažaž, věděla, že život není peříčko.

Ale jejímu tehdejšímu manželství to patrně neprospělo. Operní zpěvák Štefan Margita se do Hanky bláznivě zamiloval na začátku devadesátých let. Dokonce tak bláznivě, že kvůli ní zanedbával jinak pro něho posvátnou profesi.

Nedbale studoval roli, myslel jen na lásku, poprvé v životě šidil práci. Nenaučil se včas svou úlohu ve Florentinské tragédii. Zaplatil velkou pokutu. Byl zamilovaný až po uši. Láska stála nad vším, i nad profesí.

Seznámili se na večírku, kam Štefan Margita doprovázel Hančinu kamarádku. Křehká světlovláska se na něho tehdy podívala úplně jinýma očima. A bylo to. Chvíli si povídali a oběma bylo náhle jasné, že ten druhý je tím člověkem, se kterým by stálo za to prožít zbytek života.

Protože, jak říká Hanka, škoda každého dne, každé minuty, kterou člověk promešká. Zpočátku byli nuceni vztah tajit, Hanka byla provdaná za Vlastimila Harapese. A neboť svět je malý a Praha ještě menší, potkali ho v noci na křižovatce.

On v autě, oni v autě, na semaforu červená. Nejdřív předstírali, že zhrzeného manžela nevidí, ale ten troubil tak, až se všichni otáčeli. Jejich vztahy nejsou příliš vřelé ani po dvaceti letech. Kamarády rozhodně nejsou ani dnes, ale když se potkají, dokáží spolu promluvit.

Štefan Margita se dlouho na nikoho vázat nechtěl, opravdovou láskou zahořel až v šestatřiceti letech, ale tehdy se pevně rozhodl, že je to na celý život. Také jeho Hanička pochopila, že našla onoho tajemného muže, kterého jí předpověděly karty.

Protože však láska často bolí, oba měli před sebou nelehké úkoly. Hanka musela ukončit manželství a ublížit svému tehdejšímu partnerovi, zatímco na Štefanovi bylo, aby se smířil s nelítostným faktem, že za vztah s milovanou ženou zaplatí krutou daň: Nebude mít dítě.

„Chtěl jsem ji jako člověka, kterého miluju, a tak jsem oželel i dítě,“ svěřil se operní pěvec. Štefan Margita a Hana Zagorová se brali 6. června 1992. Ještě den předtím ale byla Hanka vdaná. Už to vypadalo, že ze svatby sejde, nakonec se vše stihlo.

Zpěvačku rozvedli den před svatbou. Obřad se konal jak na úřadě, tak v kostele sv. Jakuba na pražském Starém Městě. Pro Margitu to bylo takové vypětí, že mu při opakování slibu před farářem vytryskly slzy.

Na svatební hostině na Vinohradech sedělo u slavnostní tabule několik mužů, o nichž ženich dobře věděl, že byli do nyní už jeho Hanky zamilovaní… Šťastná nevěsta tušila, proč tolik předchozích lásek z jejího života nenávratně zmizelo.

Byli to muži, kteří nepřekročili svůj stín. Nedokázali setrvávat po boku úspěšné ženy, která mívá až dvacet osm koncertů v měsíci, a když jde po ulici, sbíhají se kolem nadšení obdivovatelé. Nového manželství si cenila natolik, že se rozhodla vystoupit z rozjetého vlaku.

Byla doma čtyři roky, pak znovu vyprodala Lucernu a od té doby zase koncertuje. Svého muže ale i tak doprovází na koncerty po celém světě, nevynechá jedinou Margitovu premiéru. Manželé žijí spokojeně a poklidně, Hanka totiž dobře ví, jaký zázrak je jen být, jen existovat, a nemuset se děsit život ohrožujících zdravotních komplikací.

„Jsem moc rád, že po čtvrtce století mám vedle sebe pořád ženu, kterou neskonale miluji,“ vyznává se Štefan Margita. A jeho Hanička zase prohlašuje: „Pokud bych měla vrátit čas, ráda bych prožívala znovu své dětství.

A pak den, kdy jsem se seznámila se Štefanem.“ S manželem si dělají největší radost cestováním, které oba milují.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...