Luděk Munzar – Letadla na jeho počest

Herec, režisér, automobilový závodník a letec Luděk Munzar (†85) pocházel z Nové Včelnice u Kamenice nad Lipou v jižních Čechách, ale své dětství prožil ve Smiřicích u Hradce Králové. Vyrůstal společně se třemi mladšími sestrami, o které společně s rodiči pečoval.

Po střední škole pokračoval na Vyšší hospodářské škole, ale mnohem více než cokoli jiného ho přitahovala vůně motorů, hlavně těch leteckých a automobilových.

Také vás může zajímat ...

Největší vášně

Jeho nejhlubší vášní se stalo létání. Od dětství měl velký sen, chtěl být vojenským stíhačem. K velké lítosti své a především svého otce se jím ale nestal, i když hned po válce začal létat, a to díky malému podvodu svého tatínka. Jindy poctivý muž při vyplňování žádosti totiž napsal, že je syn Luděk o dva roky starší.

Proto přičichl k létání ve velice mladém věku a věřil, že bude mít možnost navštěvovat i pilotní školu v Hradci Králové. Váže se k tomu i jedna hercova docela vtipná vzpomínka. Měl totiž představu, že když bude mít špinavé prádlo, že nebude muset jezdit domů, ale naloží ho do letadla, pak se při přeletu nad domem jen nakloní a vysype ho mamince na zahrádku.

Lákala ho také nádherná modročerná uniforma, na kterou prý letěly holky na tancovačkách. Druhou velkou láskou a celoživotní vášní byl automobilový svět a až teprve třetí láskou bylo divadlo. To hrál již od studií v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové, kde získal skutečnou průpravu. Na DAMU byl pak přijat do ročníku profesora Vítězslava Vejražky (†58).

Ještě za studií okusil práci v televizi, a dokonce v počátcích jejího vysílání působil jako televizní hlasatel. Byl právem označován hercem básníků, zejména pak Františka Hrubína (†60), který byl sice o 33 let starší, ale patřil k jeho nejlepším přátelům již od roku 1952, kdy se seznámili v Národním divadle.

Munzar mu dokonce dělal i osobního řidiče.

Národní nebylo navždy

Pro mnohé diváky bylo překvapením, když ve své první knize, nazvané Když jsem to slíbil, přiznal, že považuje své rozhodnutí stát se hercem možná až za nesmyslné, protože v létání a v bezmotorovém obzvlášť zažil pocity, které se ani prý sdělit nedají. První angažmá získal v roce 1956 v Mladé Boleslavi a o rok později už byl na jevišti Národního divadla.

Nejdříve byl obsazován do rolí romantických hrdinů, až došel ke složitým charakterům a svojí osobností dokonce vtiskl, v určitém slova smyslu, podobu Národnímu divadlu, a to bez jakékoli nadsázky. A nebylo divu, vždyť vynikal výrazově tak bohatým herectvím, které se v této podobě vyskytuje spíše výjimečně a ve spojení s obdobím slavné éry Zlaté kapličky, patřil k těm nejlepším.

Stabilní místo v souboru měla také herečka Jana Hlaváčová (82), životní partnerka a druhá manželka Luďka Munzara.

Na volné noze s manželkou

Byla dokonce považována za neoficiální první dámu scény Národního divadla, jednu z nejvýznamnějších českých divadelních hereček vůbec. V devadesátých letech se však představy obou o poslání a směřování divadla začaly výrazně odlišovat od představ nového vedení, a tak svorně divadlo po mnoha letech opustili.

Dva vynikající herci dali sbohem první české scéně, ale rozhodně herectví nepověsili na hřebík. Luděk Munzar společně se svojí ženou postavili nový zájezdový program s názvem S vůní šminek a benzinu a začali jezdit napříč republikou. Absolvovali více než 350 vystoupení.

V tomto období se Luděk také ujal režie velkého básnického kusu v Divadle Na Vinohradech, ale do divadla se již jako herec nevrátil, avšak často se objevoval ve filmech a seriálech. Méně šťastnou epizodou úspěšného herce bylo podnikání v automobilových službách.

Tou lepší stránkou svobodného povolání pro změnu byl čas, který věnoval vnučce Aničce (17) a dcera Barbora Munzarová (48) potvrzovala, že se skvěle osvědčil jako hlídací dědeček.

V roli pravého chlapa

O rodinu se vždy dokázal dobře postarat. Modřanský dům, kde bydlel většinu života, postavil sám jen s několika řemeslníky. Skládal cihly, nosil pytle s cementem a vše měl pevně v režii. Doslova a do písmene se dá říci, že mu každá cihla na domě prošla rukama. Věk a nemoci vyčerpají každého, komu stojí v cestě. Nejinak tomu bylo i v případě Luďka Munzara.

I když se v posledních letech potýkal s řadou problémů, byl bojovník a ničemu se jen tak nepoddával. Trápily jej žaludeční vředy a potýkal se i s onemocněním ledviny. O jednu již bohužel přišel před nějakým časem kvůli rakovině. Prodělal i rakovinu prostaty, nad níž rovněž zvítězil. Především ale stál po boku své ženy, kterou také sužuje Parkinsonova choroba.

Vyznal se i ze své celoživotní lásky, že stejně jako každý muž, potřebuje něco, co ho udržuje v kondici. A on prý jednu takovou lásku měl a tou byl Český Rozhlas. Jeho slavné potomstvo Nejznámější jeho dcera je samozřejmě herečka Barbora (48), která rovněž žije v modřanské rodinné vile.

Luděk ale společně s manželkou Janou Hlaváčovou vychovával také její dceru Terezu (56) z předchozího vztahu, která už je dospělá a v současné době pracuje jako městská policistka v Kutné Hoře. Dlouho se moc nevědělo ani o jeho starší dceři Johaně (57) z prvního manželství, kterou měl s loutkoherečkou Naděždou (87). Rozvedli se, když jí byly pouhé dva roky.

Manželství prý neklapalo, ale vztahy mezi otcem a dcerou to naštěstí nezničilo, i když se s malou Johanou příliš nevídali. Důvodem byla exmanželčina emigrace z tehdejšího Československa. Geny po rodičích zdědila Johana, stejně jako pak Bára, a už jako malá stála na jevišti i před kamerou. Studovala balet a herectví, k tomu ještě francouzštinu na Sorbonně a nakonec i cestovní ruch.

Luděk Munzar zemřel v sobotu 26. ledna v ranních hodinách ve spánku. Čekal to, proto před smrtí vyřídil všechny dědické záležitosti.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...