Jarní nouzový stav Mahulenu Bočanovou nejdřív k smrti vyděsil, pak si z něj vzala to nejlepší: ponaučení, že žít se dá i v relativním klidu, bez hysterie a permanentního pátrání po lukrativních pracovních nabídkách.

„Asi tak po měsíci jsem se srovnala, začala uvažovat logicky a můj pohled na celou pandemii se velmi změnil,“ vysvětluje maminka Márinky (18). „Další dva měsíce pro mě byly doslova živou vodou, žádné povinnosti, žádné telefonáty, jen klid doma s dcerou,“ dodává šťastně.

Dobře si všimla, že Márinka ten klid vnímala a naplňoval ji spokojeností, což Mahulenu coby matku dívky, která vyžaduje speciální péči, vedlo k přelomovému rozhodnutí: Do toho kolotoče se nevrátí. „Čuchla jsem si k tomu, jaké to je krásné žít doma,

Marince to prospívá, teplá snídaně, oběd, večeře, vzbouzet se s mámou a usínat s mámou. A vyústilo to k mému rozhodnutí, že budu omezovat svoje pracovní aktivity a nechám si jen ty nejdůležitější,“ říká.