Mají dohodu: Vezmou se, až jim bude šedesát

Seznámili se, když jim bylo čtrnáct, stali se z nich kamarádi. To se v roce 2010 změnilo. Když přišla dcera, postavili si dům v Bratislavě.

Půvabná rodačka ze slovenských Malacek má na dětství jen samé příjemné vzpomínky. „Měla jsem krásné dětství, rodiče na nás byli hodní. Maminka je učitelka hudby, tatínek lékař,“ říká nadaná Slovenka Zuzana Norisová. „Přes týden jsem chodila na spoustu kroužků, víkendy jsme trávili na chatě. Dělala jsem dramaťák, tanec, klavír, všemi těmi aktivitami jsem žila. Sestra pro mě byla velký vzor.

Také vás může zajímat ...

Byla starší a dostala se na konzervatoř. Přirozeně jsem chtěla jít podobnou cestou, a to se taky podařilo. Hraní a tancování mě vždycky bavilo.“ Starší sestru Soňu Norisovou (46), rovněž úspěšnou herečku, Zuzana nepovažuje za rivalku, jsou kamarádky. „Od dětství mě s sebou pořád někam brala, poslouchala jsem, co si povídají na babincích budoucí herečky, tanečnice a zpěvačky.

Poznala jsem tak třeba její spolužačku Darinku Rolinsovou a mohla pak machrovat ve škole s její podpisovou kartou. Jsem ráda, že se Soně daří,“ konstatuje Zuzana. Nenáviděla předměty typu fyzika a chemie, zoufale se jim chtěla vyhnout. Talentovaná dívka ze vzorné rodiny se po dlouhém přemýšlení rozhodla studovat herectví na vysoké škole v Bratislavě, ale osud si pro ni přál něco jiného.

Kdyby bývala studovala v Bratislavě, její život by se patrně ubíral jinými cestami. Ona však v té době vyhrála v Praze důležitý konkurz, jednalo se o legendární Pomádu: „Říkala jsem si, že hlavní roli v muzikálu, kterou ve filmovém originálu hrála legendární Olivia Newton-John přece nemůžu odmítnout. Takže Praha zvítězila.“ Ale že by Zuzaně Praha ležela od začátku u nohou, to se říci nedá.

Realizace muzikálu Pomáda se rok a půl odkládala, což byl pro mladou herečku velký problém. „Abych se uživila, pracovala jsem v irském baru u Staroměstského náměstí, to byl dobrý úlet,“ vzpomíná. „Když bylo hodně lidí, museli jsme tam zůstat třeba do čtyř do rána a pak jsme ještě uklízeli.

Rodiče na to samozřejmě koukali všelijak, věděli, že jsem v Bratislavě mohla studovat vysokou školu, přirozeně se ptali, jestli si to nechci rozmyslet.“

Změna díky Rebelům

Ale byla tvrdohlavá, nic si rozmýšlet nechtěla. Osud nedal pokoj a zkoušel ji dál: když byly konečně její modlitby vyslyšeny a premiéra se utěšeně blížila, Zuzana si nešťastně zvrtla kotník a čtyři měsíce téměř nechodila. „Ale nakonec se všechno podařilo a díky Pomádě si mě režisér Filip Renč vybral pro roli Terezy ve filmu Rebelové,“ říká s úsměvem.

Role Terezy pro ni znamenala raketový vzestup. „Ten neslavný start v Praze byl najednou pryč,“ poznamenává. „Můj život se díky Rebelům zcela změnil. Že je to velmi pěkný film, jsem ocenila až později, po letech. Tehdy jsem na sobě viděla jen samé chyby, nemohla jsem se na ten snímek ani podívat.

K tomu šly pořád v rádiu písničky z filmu: Š-š-š a Pátá, měla jsem pocit, že všem včetně sebe lezu na nervy.“ Taková popularita zkrátka nebylo přesně to, oč stála: „Cítila jsem se jako finalistka SuperStar, bylo mi dvacet, byla jsem takové tintítko,“ líčí. „A při jedné akci se ke mně tlačil dav dětí, které chtěly autogram, a málem mě tam ušlapaly.

Nikdy jsem po ničem takovém netoužila, tak jsem byla ráda, když se to uklidnilo.“ Následně šla ze seriálu do seriálu, viděli jsme ji například v Letišti, Soukromých pastích, Přešlapech, Dokonalém světě, Vinařích a Prázdninách, dále pak zazářila ve filmech Tři bratři a Hodinový manžel či v muzikálech Kleopatra, Tři mušketýři, Angelika.

Nejraději má role excentrických žen, trochu bláznivých, případně i mírně natvrdlých. Víc než úlohu Terezy si užila roli ztřeštěné letušky Petry v seriálu Letiště. Tvrdí ovšem, že zahrát takovou ženu není zase taková zábava, jak by se mohlo zdát. Když je vám těžko, nemáte náladu, přesto musíte kroutit zadkem a vtipkovat – zkrátka tohle by ne každý zvládl.

„Jsem ráda, že jsem se časem herecky posunula k normálnějším, vážnějším typům,“ konstatuje.

Moudré řeči

A jaká vlastně je ona sama – Zuzana Norisová? Vybuchne prý jen málokdy, je spíš typ klidného člověka. „Jen tak něco mě nerozhází,“ tvrdí. „Celkově působím asi jako větší extrovert, než ve skutečnosti jsem. Čím jsem starší, tím radši mám klid. Usedlá nejsem, mám ráda mejdany a pořád ještě zvládnu tančit do rána. Pak ale potřebuju soukromí svého domova.

Zapálím si pěkně svíčky, koukám se z okna na stromy, užívám si rodinu a naše dvě staré kočky.“ Do života jí vnesl pořádný zmatek herec Ondrej Kovaľ, nebýt jeho, temperamentní Slovenka by patrně zůstala v Praze a nadále si vychutnávala pracovní úspěchy. Slovák Ondrej je synem nadšených amatérských loutkoherců.

Vystudoval konzervatoř a poté Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, hraje ve Slovenském národním divadle, viděli jsme ho v Želarech anebo v Účastnících zájezdu. Se Zuzanou se potkali v době, když oběma bylo čtrnáct. „Hned po přijímačkách na konzervatoř jsme spolu natáčeli mládežnickou publicistickou relaci. Vedli jsme tehdy moudré řeči.

Co si jako myslíme o vztazích, manželství, rodině a tak. Ve čtrnácti letech. Na konzervatoři jsme pak byli taková velká platonická láska a tehdy jsme si slíbili, že se vezmeme v šedesáti letech.

Teď se bojím, že se toho Ondrej drží,“ směje se herečka.

Jako blázni

Jenomže přišly životní zkoušky. Po absolvování konzervatoře zmizela Zuzana do Prahy, kterou, dá se říct, záhy dobyla. Ondrej zůstal v Bratislavě. Telefonovali si, občas se i viděli, zejména když Ondrej přijel na nějaké natáčení. „To jsem ho ještě brala jako kamaráda.

Ale jednoho dne, krátce před silvestrem 2010, jsme se potkali v Bratislavě, náhodou jsme byli oba nezadaní a tehdy to mezi námi začalo,“ dodává s úsměvem. Vlastně se jedná o velmi romantickou historku, protože před zmíněným silvestrem se jednomu o druhém zdálo. Časem zjistili, že se k sobě hodí, mají podobné názory, smějí se stejným věcem.

Ve čtyřiatřiceti Zuzana otěhotněla, narodila se Julie (7). Vynořila se znepokojivá otázka: kde teď bude dvojice žít? Zuzana si v Praze vybudovala oslnivou kariéru. Přesto se kvůli partnerovi vrátila do Bratislavy, v jejímž Národním divadle Ondrej působí.

Po narození holčičky občas ještě do Prahy za prací dojížděla, ale bylo to náročné: „Na jeden den jsme všechno sbalili do auta – vaničku, kočárek, prostě všechno – a jeli do Prahy na natáčení. Jako blázni.

Natočila jsem tak Tři bratry, pár seriálů, potom i Vinaře.“

Bude svatba?

Dvojice si postavila dům za Bratislavou, v místě nazvaném Sväty Jur. Je to polosamota poskytující klid, po němž herečka tak toužila. Nálepka ztřeštěné holky je definitivně pryč. Zuzanu naplňuje rodina, mateřství, výchova dcery. Ale práce se nevzdala, má jí spoustu, na Slovensku i v Čechách.

S Ondrejem si ANO u oltáře stále ještě neřekli, Zuzana má na svatbu rozporuplné názory: „Mně se na tom nikdy nelíbil ten úřední papír, něco si papírově slibovat. Ale svatební den musí být krásný,“ dodává. Zdá se, že s léty na to, že by se oblékla do svatebních časů, občas myslí. Zjišťuje o sobě, že je vlastně hospodyňka, ráda vaří. Možná že na žádost o ruku roky tajně čeká.

Ale zatímco případná svatba je prozatím stále s otazníkem, myšlenka na druhé miminko se Zuzaně Norisové líbí zcela zjevně. Teď, když se manželé usadili na idylické polosamotě a úspěšná herečka najednou zjistila, že nejen prací živ je člověk a že péče o rodinu a děti je záležitost neméně smysluplná, zjišťuje, že pořídit si další dítě by nebylo špatné.

Druhé mimčo?

„Ondrej byl často mimo domov, buď v práci, nebo na stavbě. Nechtěla jsem být na dvě děti sama. Teď ale doma konečně je, tak uvidíme,“ plánuje. „Julinka si sourozence přeje už dlouho a já myslím, že dítě po čtyřicítce ještě zvládnu. Přiznám se ale, že už jsem hodně pohodlná a užívám si, že nemusím kolem malé běhat tolik, jako dřív,“ svěřila se ovšem herečka.

Držíme jí palce a přejeme jí, aby ji neopustil elán a kuráž a aby se její rodině, ať už se rozroste, nebo ne, vedlo stále tak dobře.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...