Kdykoli jsme se s kamarádkami nebo kolegyněmi v práci bavily o našich partnerech, nestačila jsem se divit, v jakých vztazích jsou ženy schopné žít. Jednu partner terorizoval bezdůvodnými žárlivými výstupy, jiná byla věčně bez koruny, protože jí chlap neplatil na děti, jiná se zas hroutila z provalené nevěry. Vždycky jsem jen nevěřícně kroutila hlavou a byla šťastná za to, že já mám doma tak skvělého muže. Luděk nebýval nikdy žádný lamač dívčích srdcí, ale byl to hodný a obětavý člověk. Rodina pro něho byla vždycky na prvním místě a žil jen pro ni. Našim dětem vytvořil krásné dětství a odměnou mu bylo, že se za ním i v dospělosti s láskou vracely. Ke mně byl vždycky uctivý, milý a ohleduplný. Neměla jsem důvod nikdy pochybovat o jeho lásce, věrnosti nebo o jeho úmyslech. Opravdu to byl jeden z mála kavalírů a ženy v okolí mi ho po právu záviděly. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo pochybovat o něm, nebo si dokonce myslet, že mi lže, a to jsme spolu byli od školy! Jenže nic netrvá věčně. Bohužel ani mé šťastné manželství. Před lety, když jsem byla s dětmi doma, založili jsme si s Luďkem společný účet v bance. Manžel chtěl, abych měla neustále přístup k penězům. Později jsem účet přestala využívat, karta a přístup k němu mi ale zůstal. Uběhlo pár let a já jsem během úklidu narazila v zásuvce na kartu. Byla už pochopitelně neplatná.
Návštěva banky
Napadlo mě, že by se mohla někdy ještě hodit, a tak jsem o pár dní později zašla do banky, abych požádala o novou a starou odevzdala. S bankovní poradkyní jsem se léta znala, takže vše proběhlo bez potíží. Byla jsem už na odchodu, když se za mnou rozběhla a požádala ať se vrátím zpět. Manžel si prý vyžádal výpisy z našeho účtu za poslední rok, ale nevyzvedl si je, tak prý jestli mu je nemohu vzít. Ještě dodala, že nám končí stavební spoření a jestli už jsme přemýšleli, co s penězi dál podnikneme. Zírala jsem na ni jako blázen. O žádném spoření jsem neměla ani zdání, nicméně jsem přislíbila, že manželovi vše vyřídím. Doma jsem se posadila a nad kávou jsem si rozložila výpisy, které mi v bance dali. Vlastně ani nevím, co jsem v nich hledala. Neměla jsem důvod, ale řekněme, že intuice mě přiměla si je prohlédnout. Kdykoli jindy bych je totiž jen položila na stůl a pak na ně muže upozornila. Nejdřív mi na nich nepřišlo nic podezřelého. Luděk platil běžné výdaje za dům, auto nebo pojistky.
Podivné platby
Asi u třetího výpisu jsem si všimla, že se jedna platba stále opakuje. Účet, na který odcházela, nebyl pojmenovaný, jak tomu bývá. Částka 6000 korun odcházela vždy k 15. dni v měsíci po celý rok! Nebyla jsem si vědoma, že bychom takhle velkou částku někam posílali, a navíc každý měsíc. Nedalo mi to a zavolala jsem do banky, jestli mi mohou zjistit, čí je ten účet. Měla jsem obavy, jestli jsem se nestali obětí nějakého podvodu. S internetovým bankovnictvím to muž moc neuměl, a mohl tak klidně někomu naletět. Známá mi ale oznámila, že není možné sdělit jméno příjemce, ale že tenhle příkaz manžel zadával osobně přímo u ní už před lety.
Co si mám myslet
Nechtěla jsem dělat předčasné závěry, ale bylo jasné, že mi můj muž něco tají. Když přišel Luděk domů, nedala jsem na sobě nic znát. Výpisy jsem položila na stůl jakoby nic. Jakmile je spatřil, naprosto nepřirozeně vyskočil z místa a okamžitě je schoval do aktovky. Oznámila jsem mu, že mi je pro něj dala Květa v bance. Něco jen nervózně zamumlal a zmizel v ložnici. Udeřila jsem hned, bez otálení. Luděk se začal ošívat a bylo zřejmé, že je mu situace krajně nepříjemná. Řekl mi, abych se posadila, že si promluvíme. Nevěřila jsem tomu, co slyším. Všechno, co jsme za ty roky společného života vybudovali, mi najednou připadalo nepodstatné. Z manžela vypadlo, že peníze odcházejí na účet jisté paní Jitky, matky jeho nemanželské dcery Ivany. Zírala jsem na něho a stěží popadala dech. Před 11 lety se prý poznali u nich v realitní kanceláři a během jednoho firemního víkendu na horách se hodně sblížili. Proběhla prý jediná noc, která však nezůstala bez následků. Když prý po čtyřech měsících Jitka oznámila v práci, že je v jiném stavu, ani na vteřinu ho nenapadlo, že čeká jeho dítě. To mu prozradila až o několik týdnů později. Nikdy jí prý o vztah nešlo.
Zneužila ho
Kolegyně prý pouze cítila, že jí tikají biologické hodiny, a Luďka jen využila k tomu, aby otěhotněla, dokud to bylo možné. Dokonce po něm vůbec nic nechtěla, dohodli se, že nebude uvedený ani v rodném listě a všechno zůstane jen mezi nimi. Luděk ale trval na tom, že své dítě zaopatří a od prvního měsíce jeho narození platil Jitce alimenty. Později dokonce založil své dceři i spoření, aby měla později něco do začátků. Zhnusení nad tou odpornou lží střídal místy pocit zvláštní hrdosti, že se můj muž zachoval tak velkoryse a o holčičku se postaral, i když nemusel. Dodnes to nemám v sobě urovnané, chci manželovi odpustit a zase mu věřit, ale všechno se to ve mně pere. Naším vztahem to otřáslo, přesto nějak neumím zahodit všechny ty krásné společné roky. .
