Stává se, že po letech strávených v krásném souladu, jeden z partnerů udělá něco nečekaného a nehezkého.
Pamatuji si, jakou jsem měla radost, když Kamila, mého muže, povýšili do ředitelské funkce. Zasloužil si to. Práci obětoval hodně a já jsem věděla, že ho to baví a naplňuje. Na rodinu přitom nikdy nezapomínal. Kamilovi jsem to zkrátka přála a byla jsem předem smířená s tím, že s časem to bude nyní náročnější. O nic nešlo, děti byly dospělé a samostatné a já jsem měla dost kamarádek. Vůbec jsem netušila, že nebezpečí by mohlo přijít z nečekané strany.
Pozval ji k nám na oběd!
Byli jsme s Kamilem spolu skoro třicet let. Za tu dobu jsme neměli žádnou velkou krizi; takové ty provozní spory do toho nepočítám. Nebyli jsme si nevěrní a i po tak dlouhé době mezi námi pořád hořela nějaká vášeň. Já jsem nežárlila, Kamil jen občas, ale vždycky se zklidnil, když se ujistil, že nemá důvod. Nepřipadalo mi proto nijak riskantní nebo neobvyklé, že má novou sekretářku (ta stará odešla s původním ředitelem), která je velmi mladá a ambiciózní. Jmenovala se Denisa a připadalo mi, že Kamil k ní má až otcovský vztah. Často o ní doma mluvil a jednoho dne se mě dokonce zeptal, jestli by mi vadilo, kdyby k nám Denisa přišla v neděli na oběd. Jiná žena na mém místě by nejspíš už v takové situaci zbystřila nebo namítla, že se to nehodí. Já jsem v tom neviděla problém. A když k nám Denisa přišla, považovala jsem jí za inteligentní, schopnou mladou dámu, která to má v hlavě ujasněné. Ukázalo se ale, že byla schopná opravdu všeho!
Chtěla jsem ho překvapit
Ještě nějakou dobu jsme měli Denisu jako časté téma rozhovorů. Pak o ní Kamil postupně přestával mluvit. Domnívala jsem se, že o ni ztratil zájem. Z ničeho jsem ho nepodezřívala. Když začal chodit domů stále později a tvářil se ustaraně, věřila jsem mu, že se jedná o nějaké pracovní problémy. Koneckonců jako ředitel měl velkou odpovědnost a věděla jsem, že vztahy ve firmě nejsou úplně ideální. Nebylo mi divné ani to, když musel odjet na víkendové pracovní jednání do Prahy. Byla jsem naivní a důvěřivá. Ostatně neměla jsem ani možnost žádné kontroly. To, že je Kamil čím dál unavenější a čím dál tím méně si se mnou povídá, jsem ještě dlouho přikládala jeho pracovní vytíženosti. Jak se věci mají, jsem zjistila pouhou náhodou. Chtěla jsem Kamila překvapit v jeho práci a počkat před budovou firmy. Překvapení jsem ovšem zažila já. Manžel vyšel ven, nasedl do auta a čekal. Měla jsem v plánu svým autem najet vedle něho a v žertu mu zabránit v odjezdu. Místo toho jsem ale sledovala, jak na sedadlo spolujezdce nasedá Denisa a jak spolu s manželem odjíždí pryč. Tehdy mi došlo, co se děje. Neměla jsem ale důkaz a sledovat jsem manželovo auto nechtěla. Stačilo mi ale, že pozdě v noci, když se vrátil domů, vedl řeči o náročném pracovním večeru.
Vyřešil to, ale rána zůstala
Dlouho jsem to v sobě držet nedokázala. Za týden jsem na manžela udeřila s vymyšlenou historkou, jak mi někdo volal ohledně toho, že má poměr se svojí sekretářkou. Věděla jsem, že poznám, když lže a on to věděl také. Nezapíral. Vypadalo to, že se mu i ulevilo. Přiznal, že se nechal Denisou svést a že neví, jak se z toho dostat. Nedávala jsem mu žádná ultimáta typu „buď ona nebo já“. Kamilovi to bylo jasné i bez toho. Necítila jsem vztek ani zklamání, ale bylo mi jasné, že náš vztah, pokud bude pokračovat, už stejně nebude takový jako dřív. Dopadlo to překvapivě. Manžel se vzdal svého místa a odešel pracovat do jiné firmy. S Denisou vztah definitivně ukončil, nebo spíš ona s ním, když viděla, že pro ni není perspektivní. Na jednu stranu si vážím té síly, kterou v sobě Kamil našel. Vím, že to udělal jak kvůli sobě, tak kvůli mně. Na druhou stranu už mu nikdy nebudu plně věřit a v těch třiceti společně strávených letech je teď velká a bolavá mezera.
Alice D. (50), Děčín
