Stane se, že s někým žijeme dlouhou dobu a myslíme si, že o něm víme všechno. Pak se objeví podivná návštěva a dozvíme se hrozné věci.
Vzala jsem si sice muže o dvanáct let staršího, ale dobře jsme si rozuměli. Měli jsme osmnáctiletou dceru, která nám dělala radost. Plánovali jsme sice i další dítě, ale kvůli mým zdravotním problémům jsme se toho přání museli nakonec vzdát. I tak jsem byla spokojená a často jsem si říkala, jaké jsem měla v životě štěstí. Jednoho dne u nás ale zazvonila neznámá žena a všechno se změnilo.
Odešla bez vysvětlení
Manžel byl v té době pracovně mimo republiku a dcera na vodě s kamarády. Myslela jsem si, že žena u dveří je nějaká podomní obchodnice. Ona mi ale nic prodat nechtěla. Ujistila se o jménu mého manžela i o tom, odkud původně pochází – věděla, že je z jednoho městečka na Moravě. Litovala, že ho nezastihla doma. Prý trvalo dlouho, než ho vypátrala. Vůbec jsem netušila, co mu chce, ale netvářila se zrovna přátelsky. Chtěla jsem znát účel její návštěvy. Neřekla mi ho. Odešla s tím, ať manželovi vyřídím, že ho pozdravuje Jitka z Blanska. Prý už bude vědět.
Spousta otázek
Měla jsem o čem přemýšlet. Rozhodně jsem nezůstala klidná a podezřívala jsem svého muže z toho, co by automaticky napadlo každou ženu: že má někde tajnou milenku. Skutečnost byla ale horší. Musela jsem čekat tři dny do manželova návratu a během té doby se mi hlavou honily všelijaké myšlenky. Sama sebe jsem se musela ptát, co bych dělala, kdyby se ukázalo, že mě doopravdy podváděl.
To jsem nečekala
Když přijel, nevybalila jsem to na něho hned, počkala jsem, až se trochu vzpamatuje z cesty. Pak jsem se ho přímo zeptala, jestli zná nějakou Jitku z Blanska. Pozorně jsem sledovala, jak se bude tvářit. Nemusela bych být ani dobrou psycholožkou, abych poznala, že s ním to jméno otřáslo. Zbledl a chvíli nepromluvil ani slovo, jen hleděl před sebe. Pak se mě zeptal, kde jsem o té ženě slyšela. Pověděla jsem mu o návštěvě, kterou jsem měla před pár dny. Zeptala jsem se ho rovnou, jestli mi byl nevěrný. Zavrtěl hlavou, a pak mi začal vyprávět o něčem hrozném, co se stalo dávno v minulosti.
Dávný příběh
Stalo se to několik let předtím, než jsme se poznali. Můj manžel měl dlouhodobý vztah s bývalou spolužačkou. Přestěhoval se za ní do jiného města. Narodilo se jim dítě. Nevzali se, žili spolu jen tak. Manžel se potom rozhodl odejít, protože si nerozuměli. Jeho partnerka to těžce nesla. Vydala se za ním, aby ho přemluvila k návratu. Dítě vzala s sebou, protože neměla nikoho, kdo by ho pohlídal. Na křižovatce nedala přednost jinému autu. Jak ona, tak dítě byli na místě mrtví. Rodina partnerky pak manžela obviňovala z jejich smrti. Sám měl pocity viny, a proto odjel na druhý konec republiky. Tam jsme se pak po čase poznali. Žena, která mě navštívila, byla sestra jeho někdejší lásky, která ho nyní nějak vypátrala.
Už to nebude jako dřív
Měla jsem z toho stísněný pocit. Muž, se kterým jsem tak dlouho žila a kterého jsem měla ráda, v sobě nosil dávnou tragédii a nikdy se mi s ní nesvěřil. Chápala jsem, že chtěl začít nový život. Mohla jsem mu vyčítat, že svoji přítelkyni tehdy opustil, stejně jako to dělali ostatní, ale nic jsem o tom vlastně nevěděla. Náš vztah se však od té doby změnil. Máme od sebe trochu odstup. To, co jsem se dozvěděla, mnou otřáslo, ale nemůžu kvůli neštěstí, které se kdysi stalo, odhodit všechno, co jsme spolu prožili. A vím, že ve svém svědomí si manžel určitě hodně vytrpěl.
Lucie P. (51), Most
