Můj manžel byl vtipný, veselý, šarmantní a duší stále chlapec. I naše dcera ho nade vše milovala. Nemohla jsem překousnout, že je příliš galantní a líbí se všem.
Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem ho prvně uviděla. Mohla jsem na něm oči nechat. Ten muž s jiskrnýma očima zvídavého chlapce, okouzlujícím úsměvem, při kterém se mu ve tváři dělaly ďolíčky, s vtipem a pružností francouzského mušketýra mě zasáhl přímo do srdce. Zamilovala jsem se na první pohled. A on to vycítil a mou přízeň opětoval. V tu dobu jsem byla nezadaná, po dlouholetém vztahu jsem se rozešla hlavně proto, že jsem absolvovala náročnou operaci, při které jsem přišla o jeden vaječník. Lékaři mě ubezpečovali, že dítě nikdy mít nebudu.
Už jsem nebyla nejmladší.
Těžce jsem se smiřovala s osudem. Snila jsem o mnoha dětech a velké rodině. Tento muž tehdy vstoupil do mého života nejspíš proto, aby černé prognózy lékařů vyvrátil. Přinesl mi do života slunce Celé těhotenství jsem se opatrovala. Žádné komplikace se neprosadily, jen porod se řešil díky mému věku císařským řezem. Dcera se ale narodila zdravá a nadšeně se měla k životu. Komplikace jsem měla po porodu pouze já. Ale nevadily mi. Cítila jsem se tak šťastná, jak v životě nikdy. Můj vyvolený se postavil k otcovství čestně. Pronajali jsme si hezký byt, těšili se na společný život a na první narozeniny našeho děťátka. Byla jsem tak zamilovaná, že jsem se začala o své štěstí bát. A strach má vždycky velké oči. Začala jsem si namlouvat, že se nám – mně a dcerce - můj partner dostatečně nevěnuje, že jsou jeho polibky chladné a bez vášně.
Že mě přestává milovat a má někde jinou. Byla jsem opak těch slepě zamilovaných, kteří jsou láskou hluší a slepí, chyby na milované osobě nevidí, protože je vidět nechtějí. Já začala nejen podezírat, ale také hledat – v manželovo minulosti i současnosti. Pídila jsem se po každé zprávičce, zaúkolovala jsem kamarádky široko daleko, aby pátraly. A to jsem neměla dělat.
Trápila jsem sama sebe
Dozvěděla jsem se, že se manželova matka o děti příliš nestarala, a tak je vychovávala ulice.
Navzdory prostředí se ze všech stali slušní lidé, žijí bezproblémový život a za matkou přicházejí jen výjimečně kvůli otci. Je to hodný, tichý člověk, který si nechá od své ženy všechno líbit. Naučil se své okolí nevnímat, jen občas zakývá hlavou a řekne své: „Jojo!“ Nebylo prý divu, že můj Jaroslav odešel z domova při první příležitosti, která se mu naskytla. V šestnácti zaujal díky svému velkému osobnímu kouzlu vdanou paničku, a s ní si pořídil dítě. Po skandálu se rozešli, žena si dítě nechala a vychovává jej se svým manželem. Můj Jarda si našel přítelkyni jinou. A opět vdanou. A tak se přes vlivné paničky dopracoval své dobré pracovní pozice. Za svůj krátký život jich měl nepočítaně. Pod palbou takových zpráv jsem došla k drtivému závěru, že manžel ve své milostné aktivitě jistě pokračuje. Kamarádky mi na to smutně kývaly a litovaly mě.
Začala jsem ho špehovat
Kolik dětí za svůj čtyřicetiletý život Jarda měl? Kamarádky jich vypátraly pět! Každé s jinou ženou. Začala jsem být paranoidní. Začala jsem chápat, proč si bere v práci přesčasy a o víkendech brigády. Žádným příjmem nepohrdl. Platit alimenty na tolik dětí a mít svou partnerku – tedy mě – na mateřské, to byl úctyhodný výkon. Noci jsem nemohla spát, jak usilovně jsem přemýšlela, jak mu jeho avantýry překazit. Začala jsem ho mučit žárlivými výstupy, dělala mu scény, objevovala jsem se na nečekaných místech a v zajetí svých představ napadala jeho kolegyně v práci i klientky ,se kterými seděl v restauraci nad smlouvou. Jeho argumentům a výmluvám jsem nevěřila. Ničila jsem každý den svými citovými výlevy a hysterickým jekotem. Až jsem se konečně dočkala. Konečně jsem ho načapala!
Vyhnala jsem ho z domu
Na ten večer nikdy nezapomenu. Stal se nejhorším v mém životě. Večeře i oslava narozenin dcery se zahalily do mlhy. Nemohla jsem dýchat, jako by mě někdo škrtil, bylo mi na zvracení a nohy se mi podlamovaly. V jeho mobilu jsem našla zamilovanou esemesku, která moje podezření potvrdila. Věci vzaly rychlý spád. Dostala jsem hysterický záchvat, manžela nepustila ke slovu a okamžitě ho vyhodila. Jaroslav odešel do noci a ani se nerozloučil. Běhala jsem po příbuzných, po známých a připravovala strašlivou pomstu. Dceru mu nikdy nepůjčím! Volala jsem do nebe a neváhala spěchat na sociálku, péči o matku a dítě a humanitní odbor k tomu. Utápěla jsem se v slzách a nenávisti. Tak uběhlo několik měsíců a přišlo první soudní stání. A tam? Tam vyšlo najevo, že všechny ty děti a milenky, o kterých jsem se dozvěděla, byly jen pomluvy mých povedených kamarádek, které mi mého úžasného Jardu nepřály a záviděly. A ta esemeska? Můj manžel vůbec netušil, od koho ten večer přišla – nejspíš od jedné z mých skvělých kamarádek! Je tomu už mnoho let a dodnes se stydím za to, jaká jsem tehdy ke svému muži byla. Definitivně jsem si zakázala podezírání a psychopatické představy. Tehdy mi málem zničily manželství, které je dnes i po třiceti letech šťastné a vyrovnané.
Kateřina (43), Plzeň .
