Marie Rosůlková – Nebyl nikdo, kdo by ji nemiloval

Křehká dívenka Merinka se narodila v Plzni do rodiny malého živnostníka. Už od dětství byla roztomilou rebelkou, kterou nedokázalo nic vyvést z míry. Nikdo ji neznal jinak, než jako usměvavou zvídavou holčičku a posléze bezprostřední a neustále pozitivně naladěnou ženu.

Milovala sladké a celý život vzpomínala na časy, kdy s maminkou a tetou chodily v Plzni do cukrárny a ona měla chuť úplně na vše, co tam viděla. Maminka ji ale vždy koupila jen jeden jediný zákusek.

Také vás může zajímat ...

Tatínkova obuvnická dílna totiž příliš nevydělávala.

Skvěle tančila a zpívala

Herecká kariéra Marie Rosůlkové, přezdívané Merinka nebo také Meryčka, se začala rozvíjet na prknech ochotnického divadla a nebylo žádných pochyb, že je velice talentovaná. Nemohla studovat na pražské Státní konzervatoři, protože rodiče již jednoho studenta v Praze podporovali, a to jejího bratra Jana (†90). Stal se z něho architekt a později i katolický kněz.

Smířila se s tím a nastoupila na plzeňskou dvouletou obchodní akademii.

Po jejím dokončení pracovala ve filiálce pražské pozemkové banky jako úřednice a při tom brala soukromé hodiny herectví u uznávané profesorky pražské konzervatoře Marie Laudové – Hořicové (†62).

Cesta do Prahy

Měla také průpravu v baletu a prošla i operetou. Když jí bylo dvacet let, rozhodla se, že se bude herectví věnovat profesionálně, nastoupila na tři roky do plzeňského Městského divadla a začala si říkat Mary Rosůlková. Přes jižní Čechy, kde si také příležitostně zahrála, se jí podařilo dorazit do Prahy. Tady dostala šanci v Divadle Vlasty Buriana.

Byla tam sice spokojená, ale nakonec se nechala nalákat dlouhodobě do Vinohradského divadla.

Definitivně ale zakotvila v Městských divadlech pražských, kde vydržela až do svých osmdesátin, kdy odešla do penze.

„Rodinka“ se sešla i v Bakalářích.

Její čas přišel

Na prkna Národního divadla se dostala jen několikrát, a to když tam hostovala. Jak čas letěl, Meryčka pomalu přecházela z mladých milovnic do velkých charakterních postav, které korunovala rolemi laskavých a moudrých žen na jedné straně a hádavých a namyšlených paniček či svérázných postarších dam s excentrickými rysy na straně druhé.

Vždy měla cit a velký smysl pro parodii.Byla krásnou dívkou s měkkým hlasem, který přímo hladil. Ve filmu si poprvé zahrála už v roce 1937 ve snímku Poručík Alexandr Rjepkin. Filmových nabídek se příliš nehrnulo, přesto byla velice dobře zapamatovatelná. A to bylo její velké plus. Její éra hvězdy filmového plátna přišla až v časech normalizace s filmem Čtyři vraždy stačí, drahoušku.

Většina diváků si ji pamatuje také jako šprýmující důchodkyni Janinku z filmu Holky z porcelánu. A nezapomenutelná se stala v populárním prvním českém seriálu situačních komedií Taková normální rodinka. Ten byl bohužel ukončen rozhodnutím autorů, kteří odmítli nátlak na přizpůsobení seriálu požadavkům politického klimatu, kdy raubíři měli být pionýři a Péťa měl odjet na Kubu.

A to byl jen začátek navrhovaných změn. Marie Rosůlková se tímto seriálem zapsala do povědomí mnoha generací diváků jako babička píšící detektivky, která si neustále plete cyankáli s arzenem. Do manželství vstoupila pouze jedinkrát, a to s hercem, spisovatelem a divadelním režisérem Jarmilem Škrdlantem (†68).

Jediné, co se o manželství ví, bylo to, že bylo velmi krátké, bezdětné a kulantně se říká, že bylo nevydařené.

Před kamerou cestovala strojem času i do minulosti!

Přišla o iluze

Co se přesně ve svazku dvou herců odehrálo, se už nikdo s jistotou nedozví. Jisté je jen to, že už nikdy v životě herečka do svého života žádného muže nevpustila. Do svého života však naplno vpustila víru. I přesto si života dokázala krásně a naplno užívat. Nejuznávanějším mužem v jejím životě byl její bratr Jan.

Společně spolu bydleli v přízemním bytě na Rašínově nábřeží, přímo pod pražským Vyšehradem. Původně se s Merinkou ve třicátých letech do bytu nastěhovala maminka Rózička. Tradovalo se o ní, že kudy chodí, tudy rozsévá dobrou náladu. Kolegové ji oslovovali Merinka.

Po celý její život se těšila dobrému duševnímu zdraví a humor byl jeho nedílnou částí.

Ten štrúdl byl znamenitý!

Milovala lidi okolo sebe a každou návštěvu s radostí uvítala. Bylo naprosto běžné, že v útulném kubistickém domě měla tři i čtyři návštěvy denně. S láskou na ni vzpomínají úplně všichni, kdo ji znali. Vzpomínají na její zázračné přihrádky u bílého kuchyňského stolu, umístěného přímo pod oknem, kde měla ukrytou sůl, také pepř a hlavně pověstného frťánka.

I když už měla relativně přísnou dietu, potají si jídlo dochucovala kořením a dala si i něco ostřejšího. Mezi její nejbližší patřila mladá kolegyně Michaela Doležalová (49), která ji se vším pomáhala. Ve stáří se sblížila se skvělou ženou Štěpánkou Kocourkovou, které se posléze stala i její osobní přítelkyní.

Paní Štěpánka vařila a Marie Rosůlková, kterou to příliš nebavilo, jí k tomu vyprávěla historky z natáčení. Co však zásadně připravovala sama, byl jablečný štrúdl. Milovnice Shakespeara a růží chodila pravidelně do kostela na Vyšehrad, nebo do rotundy sv. Martina, kde její bratr Jan sloužil mše. I když už měla vážné zdravotní potíže, nechávala se do kostela vozit.

Stále byla za dámu, která v sobě noblesu nezapřela.

Smekáme…

Na hlavě nosila vyhlášené klobouky a na rukách nezbytné rukavičky. Tato celoživotní optimistka zemřela ve věku nedožitých devadesáti dvou let. Tiše odpočívá na Vyšehradském hřbitově na jeho východní straně u vchodu ve zvláštním oddělení společně s ženami, které zasvětily svůj život Kristu. Na sklonku svého života ještě sepsala knihu vzpomínek, kterou příznačně nazvala Držte si klobouky!

My ovšem smekáme… .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...