Martin Kocián – Dítě ulice, které snilo o slávě

Tvrdí, že měl raději uvažovat o lékařské či právnické kariéře, to by dávalo větší smysl. Sláva je podle něj úplně na nic.

Nevyčerpatelná energie a optimismus, to jsou dvě hlavní devizy Martina Kociána. Rodák z Litvínova vyrůstal v mosteckém paneláku s matkou a dvěma sourozenci, otec emigroval do NSR.

Také vás může zajímat ...

„Byl jsem uličník, chyběla mi otcovská tvrdá ruka, rozbíjeli jsme s kamarády okna, zapalovali pneumatiky,“ líčí dětství na mosteckém sídlišti Martin Kocián. „Chtěl jsem, aby po mně ženský šílely, zrodila se myšlenka postavit v Čechách chlapeckou kapelu,“ vypráví klíčový člen skupiny Lunetic, jejíž název se hlásí k anglickému slovu lunatic, blázen, poblouzněný člověk.

Raketový start

Přáli si být – řečeno slovy zakladatele nejslavnější tuzemské chlapecké kapely – nejslavnější na světě, proto zpívali anglicky. Jejich existenci záhy zaznamenali i zkušení producenti. „Řekli nám, že naše angličtina je strašná, vysvětlili, že když budeme zpívat česky, bude to přesně ten model, který tady chybí,“ vzpomíná Martin Kocián. Nemýlili se.

V letech 1998 až 2000 si kapela vydobyla takovou popularitu, až z toho jejím členům, jak se říká, šla hlava kolem. Tady už byl zdravý rozum v sázce.Znal je každý, i ten, komu byly chlapecké kapely naprosto cizí. Stali se legendou. Neznámý kluk z Mostu se najednou dostal nahoru, neuvěřitelně rychle si splnil vše, po čem odmala toužil.

Vykolejil tím i životy svých nejbližších.

Jeho matka z toho byla nesvá, neustále zvonil telefon, ale i zvonek, fanynky z Čech i ze Slovenska se chtěly podívat, jak idol bydlí, čekaly před domem a netajily se tím, že by rády viděly Martinovu postel. Na koncerty skupiny Lunetic se hrnulo až deset tisíc nadšených fanoušků.

Nejpopulárnější hit Jsi moje máma se dočkal dokonce i zdařilé parodie, skupina Těžkej Pokondr zpívala píseň Jsi můj táta. Mladíci Martin Kocián, Aleš Lehký (41), David Škach (44) a Václav Jelínek (42) odzbrojovali skeptické novináře, ale i fanoušky bezprostředností, úsměvem a vtipem. Dej pozor, co si přeješ, mohlo by se to vyplnit – tak zní lidová moudrost.

V případě Martina Kociána to byla hluboká pravda.

„Měl jsem heslo, že jsme tady jen na jedno kafe a že si ho chci co nejvíc osladit,“ konstatuje muzikant. „A už to jelo: večírky, fetování, chlastání.“ S omamnými jedy začal koketovat v roce 1998, nejdřív opatrně, později mu to, řečeno jeho slovy, ulítlo.

Jen na jedno kafe…

Následoval strmý pád. V roce 2000 získala chlapecká kapela třetí místo v anketě Český slavík. Kocián, který experimentoval zprvu s lehkými drogami, plynule přešel na pervitin. Kluci z kapely prožívali rozčarování, jeden z nich se najednou stal nespolehlivým, zobal z ruky pražské zlaté mládeži, byl na kamarády z dětství nepříjemný.

Pak se to stalo. „Dal jsem si neúměrnou dávku, padl jsem na zem, našel mě známý, skončil jsem v Červeném Dvoře,“ mluví o zážitku, který ho dostal do léčebny. Odtud po dvaceti dnech zmizel, přesto mu zde významně pomohli. Sám sebe těžce zklamal. „Byl jsem troska, měl jsem čtyřicet kilo i s postelí.

Utíkal jsem ze světa, z toho lunetickýho pobláznění. Už jsme to všichni dělali jenom pro peníze,“ říká s trpkostí. Kolegové z kapely za ním do léčebny ani jedinkrát nepřišli na návštěvu, to byla poslední rána. V roce 2002 Martin svou hudební skupinu opouští. Lunetic se rozpadá, bez muzikanta, který byl jakýmsi hnacím motorem, nelze hrát dál.

Na vlnách

Ukázalo se, že Martin Kocián je osobnost, která své vzlety a pády zvládá. V lednu 2005 odjel do Dublinu, kde se dokázal uživit jako číšník, naučil se výborně anglicky, ve volném čase jezdil na kole, plaval v moři a skládal písničky. Došlo však i ke znovuvzkříšení kapely. Lunetic se dal znovu dohromady v roce 2008.

Kapela vydala nové album se všemi svými největšími hity a DVD s videoklipy. Uspořádala i dva koncerty v Praze a v Liberci. V roce 2011 vydala desku Na vlnách. Loni Lunetic Martina Kociána vyloučil ze svých řad asi už definitivně, prý s kapelou nespolupracoval. Ne každý ví, že muzikant je otcem dcery Vanessy (10), jejíž matku fyzicky napadl.

Měl sice tisíce žen, ale žít s nimi neumí. „Vysnil jsem si slávu, osud mi ji dal a ukázal, že je úplně k ničemu,“ míní hudebník. Čím se bude živit? Čímkoli. Bude dělat pokrývače, pracovat v řetězci rychlého občerstvení nebo jako člen ochranky. Jak již zaznělo, vzlety a pády jsou jeho parketa. Kdy přijde zase vzlet?

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...