Dámy ho přitahují jako magnet. Nemůže si pomoci. Přitom je to tatínek dvou dětí.

Divadelní, filmový, dabingový i seriálový herec, muzikant, básník, miláček žen. To všechno je Martin Písařík. „Jinak jsme slušná rodina, nikdo nedělá takovou sprostou práci jako já,“ říká s humorem. Tatínek montuje plynová topení, maminka je výtvarně nadaná aranžérka.

Měli co dělat, aby čilého synka zkrotili. Jako kluk neseděl nad učebnicemi, lítal s kamarády venku, ale zajímavé je, že si přál stát se matematikem. Časem však uznal, že to není reálné. Hýčkal si tedy jiný sen: být myslivcem nebo kovbojem, žít v odlehlé hájovně nebo ve srubu. To se mu rovněž nesplnilo. Aby rodiče energického chlapce nějak zaměstnali, přihlásili ho na konkurz do filmu Karla Kachyni (†79) Městem chodí Mikuláš.

Herec, či hajný?

A tak ve dvanácti letech přičichl k herectví. Byl nadšen. Úspěšně koketoval také s hudbou, zejména s kytarou, to aby na sebe upozornil dívky. „Hrál jsem od dětství, ale flákal jsem hodiny kytary, začal se učit akordy sám a hrál u táboráku. Hudební nástroje mě fascinují, takže jsem častým návštěvníkem hudebnin, na spoustu nástrojů nějak hraju, ale vlastně na ně moc neumím,“ konstatuje skromně.

Přihlásil se do dramatického kroužku a doufal, že se dostane na konzervatoř. Váží si rodičů, kteří ho nijak