Byli jsme chudí a nosili jsme tepláky, teď myslím celou společnost,“ říká Michal Horáček (66). Jeho dětství velmi zásadně ovlivnila politika padesátých let minulého století. Jeho otec se stal zapáleným komunistou už v roce 1945, uměl výborně rusky a přečetl většinu Leninových spisů v originále. Zato Horáčkova maminka komunismus nenáviděla. A tihle dva spolu kupodivu dokázali žít. „Máma do táty tvrdě šla,“ vypráví Horáček. „Pro něj byl komunismus ale víra. A nemělo to smysl. Můj táta byl strašně slušný, velmi pracoval a vedl nás ke slušným věcem. Rodiče spolu nemohli mluvit o politice, protože to by bylo peklo.“ V roce 1968 se stala neuvěřitelná věc. Když přijely sovětské tanky, tatínek to nedokázal zvládnout. Byl sice militantní komunista, zároveň i velký vlastenec. Vpád cizích vojsk s ním tak zamával, že šel žádat o azyl na jugoslávské velvyslanectví. Zde ho vlídně přijali a zavolali mu hned