Občas se bál, že si něco udělá. Měl ze sebe strach. Prášky mu zachránily život.

To byste do talentovaného hudebníka, kterému tleskají beznadějně vyprodané koncertní sály, nejspíš neřekli. Populární, úspěšný, pohledný muž trpí tak hlubokými stavy zoufalství, že by si s nimi bez antidepresiv neporadil. Užívá je asi patnáct let. Michal Malátný pochází z Jičína, býval uzavřené, tiché, zamlklé dítě a stavy úzkosti trpěl ještě dřív, než vkročil do první třídy. Zároveň ho odjakživa cosi neodolatelně táhlo k hudbě. „Rodiče mě k hudbě vedli odmala. Kamkoli jsme jeli, zpívali jsme si v autě lidové písničky,“ vzpomíná. Ač je jeho matka učitelkou matematiky, on přírodní vědy nemiluje.

Novotný končí

Když mu bylo šestnáct, psal básničky, každý den jednu, ten sešit má dodnes schovaný. Míval stavy, kdy na něho padl smutek a nemohl ani mluvit. Tehdy neměl tušení, co to vlastně je, nevěděl, že se jedná o poruchu, na niž existují léky. A tak jen mlčky trpěl a myslel si o sobě, že je prostě nějaký divný. Vlastně takový malátný – proto si sám zvolil tohle příjmení. Ve skutečnosti se jmenuje Novotný, ale když v roce 1993 nastoupil do