Milenec Jaroslavy Adamové jí udělal dítě a potom utekl do Ameriky!

V soukromí si nechávala říkat manželovým příjmením: Albertová.

Herečka Jaroslava Adamová (+87) byla známá nejen díky svému mimořádnému talentu, ale také jako žena, která si toho nikdy moc nenechala líbit.

Už od dětství Jaroslava Adamová ráda recitovala. Maminka jí podporovala v její snaze stát se herečkou. Nejen jí ale bylo jasné, že Jaroslava má velký talent. Začala ho prokazovat hodně brzy. Ještě během studia na pražské konzervatoři začala hrát v prestižních pražských divadlech, i v Národním.

Zahrála si ještě i s králem komiků!

Po maturitě dostala nabídku na angažmá ve Vinohradském divadle. Stál za tím její přítel, ochránce a nejspíš i milenec Jiří Frejka (+48). „Měla jsem tam celkem malou roli, ale byla jsem šťastná, že budu hrát u nejlepšího českého režiséra. Hlavní ženskou roli měla hrát Jiřina Štěpničková (+73).

Také vás může zajímat ...

Ta však odjela na stáž do Londýna, a tak Jiří Frejka svěřil roli Ariadny mně,“ vzpomínala herečka na své začátky. Zanedlouho ale idylka skončila, protože vinohradské divadlo se změnilo na armádní a jejího ochránce odtud vyhodili. Jaroslava také odešla, do Komorního divadla. Odtamtud pro změnu vyhodili zase jí, kvůli známé funkcionářce a udavačce, herečce Světle Amortové (+74).

O svérázné Jaroslavě prohlásila, že prý nesrostla s kolektivem. Naštěstí jí opět pomohl Jiří Frejka, tehdy ale naposledy. Nabídl jí účinkování v karlínském divadle, musela se ale přeorientovat na operety. „Na konzervatoři jsme zpěv neměli, musela jsem si sama najít profesora. Já pro divadlo žila a jinou možnost jsem neměla,“ konstatovala.

V Karlíně zažila ještě poslední éru Vlasty Buriana (+70).

„Tenkrát byl velmi uzavřený, prožíval velmi nešťastné období, protože měl za sebou vězení pro údajnou kolaboraci,“ vzpomínala.

Mladí herci měli z Jaroslavy vždy velký respekt.

Odpustil jí, že mu uklidila!

Jiří Frejka, muž, který pro ni v jejích začátcích tolik znamenala, neunesl dusnou atmosféru začátku padesátých let. Spáchal sebevraždu. Ještě předtím napsal politikům dopis na rozloučenou. Mimo jiné v něm prosil, aby Jaroslava mohla hrát v Národním divadle. Tak moc mu na mladé herečce záleželo.

Frejkovu rodinu pak postihly ještě další dvě rány: syn nepřežil zpackanou operaci v nemocnici a manželka následovala Jiřího, když se otrávila plynem. Jaroslava se tak náhle ocitla bez muže, který nad ní doposud držel ochrannou ruku. Brzy ale našla jiného mocného ochránce: Jana Wericha (+75).

Ten o ní mluvil jako o „ošklivé, zrzavé herečce, zkažené od Frejky“, ale to si jí samozřejmě jen dobíral. O tom, jak jim to spolu herecky bezvadně šlo, dodnes svědčí legendární televizní film Kočár nejsvětější svátosti. Werich udělal z Jaroslavy svoji důvěrnou přítelkyni a tenhle vztah trval až do jeho smrti.

Temperamentní Jaroslavu pojmenoval Werich „katastrofální přítelkyní“, což znamenalo, že se na ni mohl obracet ve chvílích, kdy mu bylo těžko. Jaroslava jezdila i k němu domů nebo na chatu a sblížila se i s jeho ženou. O tom, jak s Janem vycházeli, svědčí jedna historka. „Werich někam odjel a já se zeptala jeho paní, zda bych mohla u něho v pokoji uklidit,“ popisovala herečka.

„Byly tam hory knih, hory papíru, hory vajglů.“ Zdena Werichová (+73) Jaroslavu varovala, ať jí ani nenapadne na něco sahat. Ta slíbila, že jen utře prach, ale samozřejmě u toho nezůstalo. „Když se Werich vrátil, řekl: Adamová, to jste udělala vy? Jo, chtěla jsem, abyste se v tom trochu vyznal. Zdenička říkala, že budete nerad.

A on na to: Nejsem nerad, Adamová.“ Jaroslava těžce nemocného Wericha přivedla i na nechvalně proslulé shromáždění Anticharty, ale stejně jako on ani ona nevěděla, o co půjde.

A když jí ho odvedly nějaké dvě ženy k takzvané prezenční listině, nedalo se už nic dělat.

Legendární televizní inscenace – Kočár nejsvětější svátosti.

Cesta k manželství začala na saních

Dalšími osudovými muži Jaroslavy Adamové byli otec jejího dítěte a její manžel. Nejednalo se o jednu a tu samou osobu. Syna měla ve vztahu se scenáristou Mojmírem Drvotou (+80), ten ale ve druhé polovině padesátých let utekl do Ameriky. Svého životního partnera pak Jaroslava našla v jednom správci horské chaty.

Ve skutečnosti byl ale Julius Albert doktorem filozofie, jenže politika ho po roce 1948 připravila o místo i kariéru. Seznámili se v Peci pod Sněžkou. Během zimních divadelních prázdnin si udělala Jaroslava výlet do Krkonoš. Jenže kolegyně Alena Vránová (85) si v Praze zlomila nohu a tak bylo nutné za ní zaskočit.

„Julius mě vezl dolů na saních tažených koňmi,“ popisovala Jaroslava, jak začalo její manželství. „Pak jsme se setkali v divadelním klubu po jednom představení. Měl tehdy od otce půjčené auto, a když jsem se chystala domů, zvedl se a nabídl, že mě odveze domů. A tak to celé začalo.“ Společně vychovali dva syny: toho prvního nemanželského a druhého společného.

„Měli jsme báječné manželství,“ pochvalovala si herečka. „Nemohla jsem si vzít lepšího člověka, než byl on. Měli jsme naprosto otevřený vztah, po všech stránkách.

Asi proto jsme to spolu tak dlouho vydrželi.“ A ačkoliv jí celý národ znal jako Jaroslavu Adamovou, v soukromí se nechávala oslovovat „paní Albertová“ a manželovo příjmení měla i v občanském průkazu.

V úspěšném filmu Želary.

Vlasy si barvila i v léčebně

Svého manžela přežila Jaroslava o 17 let. Zdravotní problémy jí začaly komplikovat život až v roce 2010. Zlomenina nohy se špatně léčila, herečka nemohla chodit a potřebovala někoho, kdo by o ni pečoval. Nedaleko místa, kde bydlela, byla léčebna pro dlouhodobě nemocné. Jaroslava navrhla svým synům, aby ji tam umístili.

Ani v této situaci si ale nepřestala barvit vlasy na rezavo, tak jak to dělala předtím. „Smířila jsem se s tím, že si už nemůžu pořizovat nové oblečení, ale se šedivou hlavou se nesmířím,“ prohlašovala hrdě. Když sama hodnotila svoji kariéru a svůj život, konstatovala: „Největší vzplanutí pro mě bylo, když jsem řekla: Mami, chci jít na konzervatoř a chci hrát divadlo.

Rozum a cit u mě byly vždycky v rovnováze. Jsem emotivní herečka, ale vždycky to u mě šlo i přes hlavu.

V životě taky.“

Celý svůj život byla dámou.

Na mladé kolegy dokázala být pořádně drsná!

Někteří mladí herci a herečky se Jaroslavy Adamové prý báli, protože byla hodně přísná. Dalo by se říct až drsná. Ona sama to nepopírala. Naopak takový přístup považovala za velmi prospěšný. „Přece nebudu někomu vykládat, že se mi to líbí, když vím, že to dělá špatně,“ namítala. „Já neumím takové to: Děláš to moc dobře, jen kdybys… Já rovnou řeknu: Proč děláš takový blbiny?

Říkám to, co si myslím, ne to, co si vymýšlím. Jsem taková i sama k sobě.

Taky se se sebou nepářu.“

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...