Milovaná rodina ho dlouhá léta držela při životě

Jen několik let před smrtí tvrdil Luděk Munzar (†85), že dříve pořád někam pospíchal a některé události nestihl prožít tak, jak by si zasluhovaly. My dnes ale víme, že se tento výjimečný herec rozhodně neměl za co stydět.

Chtěl se stát vojenským stíhačem

Také vás může zajímat ...

Pro mnohé kolegy a přátele byl velkým vzorem a morální autoritou. Život Luďka Munzara byl bohatý na spoustu událostí a určitě by vydal na zajímavý román. Budoucí slavný herec se narodil 20. března 1933 v Nové Včelnici v jižních Čechách.

Své dětství ale prožil ve Smiřicích u Hradce Králové, takže jeho srdce tíhlo spíše k východním Čechám. Munzar po základní škole vystudoval Vyšší hospodářskou školu v Hradci Králové. Přesto ho už jako malého kluka přitahovala hlavně technika, takže se chtěl v budoucnosti stát vojenským stíhačem.

Nakonec dal ale přednost herectví, o které se začal zajímat během středoškolského studia, kdy hrál v mládežnickém souboru Mladá scéna v Hradci Králové.

Dětství jako jedno velké trápení

V padesátých letech pak nastoupil na pražskou DAMU, kde u Vítězslava Vejražky (†58) vystudoval herectví. Na letectví však ani potom nezapomněl. Stalo se mu, stejně jako automobilová vášeň, celoživotním koníčkem.

Je smutnou skutečností, že právě na své dětství neměl Luděk ty nejlepší vzpomínky. To však ale před svými příznivci dlouho tajil. O svém velkém trápení promluvil pouze jednou, a to už před třiceti lety. Zatímco pro jeho kamarády byli tátové vzorem, za toho svého se Munzar spíše styděl.

Celé městečko Smiřice si totiž vyprávělo, že jeho tatínek pije mnohem víc, než je zdrávo. „Kolikrát jsem zaslechl, jak někdo za mými zády říkal, že to je syn toho opilce,“ přiznal herec a dodal, že dokonce nad svým otcem často brečel hanbou a lítostí.

Z otce byl najednou velký hrdina

To se ale nečekaně změnilo, když začala druhá světová válka. Ta totiž udělala z jeho otce na několik let vzor pro ostatní muže. „V osmatřicátém roce, ještě před Mnichovem, byla první dobrovolná mobilizace do Stráže obrany vlasti.

Kdo myslíte, že šel ze Smiřic?“ líčil Luděk a přidával podrobnosti o té těžké době. Vždyť sedm lidí, kteří nakonec z jeho vesnice odešli, byli takzvaní grázlové, kteří občas zařízli cizí slepici nebo se poprali v hospodě. Zatímco ti slušní a spořádaní měli najednou loupání, plotýnky, žlučníky.

Slavný herec měl stále vše v živé paměti, jako by se to stalo včera. Vzpomínal na tu zvláštní chvíli, kdy jeho tatínek lezl se šesti dalšími chlapy na korbu náklaďáku, zatímco Luďkova maminka plakala a vyčítala otci, že nemá kus zodpovědnosti, když ji tu nechává s dětmi samotnou.

Na rozdíl od ní však Luděk cítil, že tentokrát nemá pravdu, a když se auto rozjíždělo a jeho tatínek mával, rozlila se v něm dosud nepoznaná poznaná pýcha a štěstí. Své první divadelní angažmá získal Luděk Munzar v roce 1956 v Mladé Boleslavi.

Zakotvil v Národním

Už po jedné sezoně si ale talentovaného mladíka všimli v Praze, a tak se roku 1957 objevil na jevišti Národního divadla. Nejdříve hrál rozervané romantické hrdiny a revoltující mladíky, postupně se ale vypracoval jako psychologický herec ztvárňující složité charaktery.

V sedmdesátých a osmdesátých letech pak patřil k umělcům, kteří svým talentm utvářeli podobu Národního divadla. Divadelní herectví bylo ale pouze jednou z mnoha součástí bohatého profesního života tohoto talentovaného muže.

Munzar totiž ještě během svého vysokoškolského studia začal pracovat i pro televizi. Hned v počátcích jejího vysílání dokonce působil jako televizní hlasatel.

První manželství skončilo fiaskem

Bohužel, soukromý život Luďka Munzara neplynul tak hladce jako jeho kariéra. Jeho první manželství s loutkoherečkou Naděždou Munzarovou (87) skončilo už po několika letech. Ti dva se rozešli, když jejich dceři Johaně (57) byly pouhé dva roky.

„Kdysi mě opustila moje první žena, odvedla si i dceru,“ vyprávěl pak zklamaný herec a dodával, že ho to úplně zlomilo. Dokonce se ponižoval a doprošoval. „Byl jsem jako kus hadru a bylo to čím dál horší,“ zpovídal se později Munzar v knize Tváře bez svatozáře.

Zoufalý z konce svého manželství se tehdy odstěhoval do podnájmu, kde se ho ujali starší manželé. Jeho exmanželka Naďa se po rozvodu provdala za spisovatele Ivana Krause (81) a v roce 1968 i s malou Johankou emigrovali na Západ.

Po rozvodu se zamiloval do kolegyně

Zlomený Munzar pak v dalších letech svou dceru nemohl vítat, což ho pochopitelně velmi trápilo. Naštěstí jeho smutek netrval věčně. Když v Národním divadle potkal půvabnou kolegyni Janu Hlaváčovou (82), tak se jeho život rázem otočil o sto osmdesát stupňů.

I Haváčová v té době moc dobře věděla, že život může být velmi krutý. Její první manžel, herec Jiří Michný (†33), totiž jako velmi mladý onemocněl roztroušenou sklerózou a o tři roky později zákeřné nemoci podlehl.

Chtěla mít přesně takového bratra

Tehdy mladá herečka zůstala s dcerkou Terezkou (57) úplně sama. Zpočátku to vypadalo, že Luděk nebude mít u Jany žádnou šanci, ačkoli ho velmi obdivovala. „Říkala jsem si, že takového bych chtěla mít bráchu,“ vzpomínala herečka na to, jak jí Munzar už tehdy imponoval.

Přestože se jí zdál vnímavý a velmi laskavý, nepřemýšlela nad tím, že by to jednou mohl být její životní partner. To se ale změnilo, když se Luděk rozvedl a začal se o Janu vážně ucházet.

V tu chvíli se Hlaváčová defi nitivně přestala bránit vzájemné přitažlivosti. „Na základě skutků a činů jsem se začala znovu zamilovávat,“ řekla později.

Poznala totiž v Munzarovi člověka, o kterého se mohla opřít a který se stal největší jistotou v dalším životě. Tím spíš, že Luděk přijal i její dceru Terezku za svou a choval se k ní jako vlastní otec.

Milovaná vnučka mu prodloužila život

Jana a Luděk se vzali v roce 1965 a o šest let později se jim narodila dcera Barbora (48). Ta se, stejně jako její slavní rodiče, brzy začala věnovat herectví. Když před osmnácti lety Luděk Munzar onemocněl rakovinou, téměř ho to zlomilo.

Podle slov své dcery přestal věřit v uzdravení a jen seděl doma a koukal z okna. Už to vypadalo, že se nadobro propadne do apatie, když vtom mu dcera Barbora oznámila, že čeká miminko. To nešťastného herce znovu vrátilo do života.

Jak sám později vyprávěl, k vnučce Aničce Dvořákové (18) byl od jejího narození doslova připoutaný. Každý den ji bral na několikakilometrové procházky, a když už nemohl dál,
tak se držel kočárku.

Večer pak sedával u její postýlky a láskyplně ji držel za ruku. Dnes bychom mohli říct, že vnučka Anička Luďkovi prodloužila život o spoustu let. Bohužel, ani existence milované vnučky nemohla zabránit, aby se Luďkovi znovu nezačalo zhoršovat zdraví.

Dojemné poselství

Radost mu ještě stihla udělat dcera Bára, když si pár měsíců před jeho smrtí konečně vzala dlouholetého partnera Martina Trnavského (50). Když 26. ledna 2019 v jejich rodinné vilce zemřel, zůstala jeho kdysi tak krásná manželka Jana odkázaná jen na pomoc svých dcer.

Ačkoli na tom byla v tu chvíli skutečně špatně, protože už dlouho trpí Parkinsonovou chorobou, vyslala do světa dojemné poselství. „Můj manžel? Pro mne to byl především slušný člověk. A toho jsem si cenila nejvíc,“ řekla pak.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

...