Miroslav Šimůnek – Měl z pekla štěstí, že přežil

Fešák Honza z Troškovy pohádky Z pekla štěstí dívku svého srdce ještě nenašel. Měl jiné starosti.

Pochází z podkrkonošské Jilemnice. „Dětství jsem měl nádherné, a to díky rodičům,“ říká pohledný herec. „Dodnes s bratry rádi vzpomínáme. Můj táta byl báječný v tom, že nám dával volnost, ale když bylo třeba, přišla kázeň a tak to má být.“ I ve svém věku je Miroslav Šimůnek stále okouzlující muž, ale v soukromém životě štěstí zatím nenašel.

Také vás může zajímat ...

Vystudoval střední průmyslovou školu strojní, což u herců nebývá časté. Avšak jeho účast v ochotnickém hereckém spolku svědčí o tom, že měl již jako mladík vedle strojnictví též umělecké záliby. Nakonec absolvoval vyšší odbornou hereckou školu a odtud byl jen krůček k roli prince z pohádky Z pekla štěstí. „Na konkurz jsem šel jako poslední,“ vzpomíná.

„Byla tam Míša Kuklová a spolu jsme udělali nějakou scénu.

No a do tří dnů se mi Zdeněk Troška ozval, že jsem vyhrál, a abych přišel na kamerové zkoušky.“ Zpočátku měl během natáčení velkou trému, ale Zdeněk Troška (67), Michaela Kuklová (52) nebo Sabina Laurinová (48) se k němu chovali tak přátelsky, že tréma byla po týdnu pryč. Zdá se, že má rozporuplnou povahu.

Na jedné straně dobrodruh, který strávil šest let v Jižní Americe, na druhé straně často hovoří o tom, jak moc by si přál zakotvit, mít ženu, děti a psa.

Hrával i v divadlech, třeba v Mladé Boleslavi nebo ve vinohradském, ale pak si odvážně řekl, že v Čechách už něco dokázal, a proč to tedy nezkusit v zahraničí.

Modré oči

Odchod z vinohradského divadla, odkud se dobrovolně neodchází, považuje za největší hazard svého života. Ale v daleké cizině se rozhodně neztratil. „Začal jsem modelingem v Jižní Americe,“ vypráví. „Dělal jsem hlavně reklamy, a to se mi dařilo hlavně i proto, že jsem měl modré oči, což je tam nevídaná věc.“ Barva očí ho zachránila, jinak by v tom drsném kraji mohl třeba i třít bídu s nouzí.

Když přesídlil do Londýna, zvítězil v celosvětovém konkurzu na film Dobrý zabiják a hrál v něm Albánce.

Mluvil albánsky tak dobře, že ho místní menšina považovala za vlastního. Za nejvýznamnější považuje svoje účinkování v legendární bondovce Casino Royale. „Deset dní jsem strávil na baru,“ konstatuje. „A po těch deseti dnech si ke mně sedla Bond girl Eva Greenová a měl jsem na kameru říct: James Bond je idiot! A už v té chvíli jsem věděl, že to vystřihnou.“ Nemýlil se. Vystřihli.

Šimůnek je na plátně asi půl vteřiny. Možná i proto, že je takový světoběžník, ještě stále nenašel tu pravou. Přitom o ní sní.

Vztah by podle něho měl trvat celý život.

Třicet prášků

Sám už je rozvedený. „Byl jsem tenkrát hodně mladý. Bylo mi čtyřiadvacet let,“ vysvětluje. „Žil jsem v Londýně a manželka v Americe. Stávalo se, že jsme se třeba půl roku neviděli, a já mezitím udělal pár chyb, ke kterým bych se nerad vyjadřoval.“ Jeho třináctou komnatou však není zdaleka jen dlouhodobá osamělost, ale i závislost na lécích, jak se ke konci minulého roku ukázalo.

„Léčil jsem se ze závislosti na Stilnoxu, Neurolu a podobných přidružených prášcích.

Každý den, ještě před nástupem do léčebny, jsem jedl až třicet prášků,“ přiznal.

Čekání na princeznu

S léky si zahrával neuvěřitelných deset let. Byl přepracovaný a často se mu nedařilo usnout, proto po nich sáhl. „Vezmete si jeden, druhý den dva, za týden tři, protože to původní množství už vám zkrátka nestačí,“ vysvětluje, jak se dopracoval ke třiceti pilulkám. Pracovní kolotoč popisuje slovy: „Přijel jsem z představení třeba ve tři hodiny ráno. V šest ráno už byl zase nástup na natáčení.

Celý den se točilo a večer jsem pak rovnou natáčel třeba Top Star.“

Po letech dospěl do stadia, kdy už nemohl pořádně chodit, dýchat ani mluvit. Na podzim se ocitl v psychiatrické léčebně, kde mu zachránili život. Byl závislý i na práci, pracoval skoro nonstop, jeho motivací byly atraktivní ženy ze soutěží krásy, protože ty získá jen pohádkově bohatý muž. Dnes už naštěstí přemýšlí jinak.

Honza z filmové pohádky čeká na svou princeznu, která ho konečně vysvobodí.

Nemusí mít zámek, stačí domek se zahrádkou, pejskem a pokojíčkem pro děti.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama