Byl můj první muž a já jeho první žena. Náš život se zdál naplánovaný jako rovná cesta, ze které nejde uhnout. Ale mám sestru. Bohužel…
Byl to kvalitní vztah, o tom nebylo vůbec pochyb. Každý nám záviděl, říkal, že nám to spolu sluší a že se k sobě hezky chováme. Chodili jsme spolu od střední školy, a znali se dokonce ze základky, takže jsme o sobě věděli všechno a byli jsme k sobě naprosto upřímní. Skoro se dá říct, že jsme spolu vlastně vyrůstali, takže jsme byli tak trochu jako bratr a sestra. Ale v příbuzenském vztahu jsme naštěstí rozhodně nebyli, naši rodiče se do Čech přistěhovali jako mladí ze Slovenska. A tak se ze mě a z Petra mohli stát milenci.
Šel do Prahy
Ani jeden z nás neměl předtím žádnou jinou vážnou známost, takže jsme byli na začátku našeho vztahu při našich pokusech o intimnosti hodně rozpačití. O to bylo všechno romantičtější a možná i krásnější. Střední školu jsme tedy spolu prochodili a pak následovala Petrova vysoká škola. Já jsem ale z našeho městečka pryč do Prahy jít nechtěla, raději jsem se rozhodla, že si ještě po gymnáziu udělám nástavbu na zahradnici a později si zařídím v nedalekém okresním městě nějaký krámek s květinami. Pro tuhle myšlenku jsem se nadchla a Petr mě v ní podporoval. On byl technický typ, měl namířeno na nějakou lepší, vyšší pozici v továrně, která dává práci v našem regionu lidem z širokého okolí. Dostat se do téhle obrovské mezinárodní firmy bylo pro každého terno, protože platy tam byly už tehdy tak vysoké, že až trojnásobně převyšovaly průměr v regionu. „Ty budeš mít svůj krámek pro radost a já se budu starat o ekonomické potřeby naší rodiny,“ říkal už tenkrát jako nějaký rodinný kouč.
Nedávala jsem pozor
Tohle všechno jsme měli v plánu a vypadalo to naprosto úchvatně. Připadala jsem si jako v nějaké pohádce a asi jsem ztratila důležitou vlastnost, kterou musí každá žena mít, aby si udržela svého partnera – ostražitost. Vůbec jsem si nepřipouštěla nějaké myšlenky, které by mohly Petrovu věrnost zpochybnit. A to byla zásadní chyba. Najednou přišla osudová rána, která veškerý můj život obrátila naruby. A navíc ze směru, odkud bych to čekala úplně naposled. Od mé sestry! Jana je o pět let mladší a svým dětstvím proskotačila jako roztomilá holčička, kterou všichni milovali, dá se říct, že také dost rozmazlovali. Janička si zvykla na jedno: Vždycky dostala to, co chtěla, a nemusela se ani nijak moc snažit. Nikdy jsem jí tuhle výhodu nezáviděla, já jsem měla svého Petra a toho jsem měla plnou hlavu, takže jsem se podružnostmi nezabývala. Janička dokonce chodívala někdy na naše schůzky s námi, brávali jsme ji do kina, na výlety, na procházky. Dělala nám „křena“, ale jelikož to zase tak často nebylo, nevadilo nám to. Tady problém rozhodně nevznikl. Ovšem potom se milá Janička, která byla ve škole velmi schopná a byla premiantka třídy, rozhodla, že bude po gymnáziu studovat v Praze. A tady Petr svou školu právě dodělával. Ani se mi nechce líčit, jak jejich vztah začal, ačkoli to znám už skoro dopodrobna. Tehdy jsem se po tom pídila, dnes je mi špatně, když si představím, jak na sebe narazili ve studentském klubu, pak se sešli v kavárně, pak v kině a na Petříně… Odtud, od toho proutníka Máchy, pak vedla cesta rovnou do postele!
Naivní a hloupá
Ne, nebudu líčit, jaký krásný vztah vznikl v tom hlavním městě. Jeden úžasný jiný, dlouhý vztah kvůli němu musel zákonitě skončit. Možná, že by bývalo zůstalo všechno pod pokličkou a třeba i po pár měsících nenápadně skončilo, ale Janička byla už tehdy výjimečně šikovná a zařídila to tak, že po pár týdnech přišla do jiného stavu. A já se tak snažila, abych neotěhotněla, abych dodržela náš plán mít děti teprve až bude Petr pracovat… Byla jsem naivní a hloupá, jak se zpívá v té písničce. A Petr byl postavený před hotovou věc. Zlomil mi srdce a já jsem přemýšlela, kudy vedou nejbližší koleje, či zda je v řece dost vody, která by mě odnesla pryč, na onen svět. Ustála jsem to, ale uzavřela jsem se do sebe. Ztratila jsem lásku, smysl života, štěstí mě opustilo. A taky o sestru už jsem vlastně přišla. Přestala jsem s ní mluvit a ačkoli se Janička během těch mnoha let, kdy mezitím s Petrem vychovali a poslali do světa dvě děti, několikrát pokoušela o urovnání našich vztahů, nikdy jsem jí neodpustila. Dopisy, ve kterých se omlouvala, jsem po přečtení obřadně pálila a návrhy na setkání v kavárně odmítala.
Ať cítí chlad!
Můj život se ubíral samozřejmě jiným směrem. Na květiny jsem se nemohla ani podívat, stala jsem se sekretářkou v zahraniční firmě, zanedlouho i vedoucí oddělení, vydělávala jsem dost, protože jsem se prací snažila zapomenout na nespravedlnost života. Seznámila jsem se na inzerát a vzala si takového suchara, prostě pana účetního. Máme tři děti, v tom jsem sestru předčila. Se sestrou a její rodinou a samozřejmě i s Petrem, se všichni vídáme při tradičních příležitostech, jako jsou Vánoce a některá významná životní jubilea našich rodičů. Nemám s tím až takový problém. Jen ať Janička ale hodně pocítí ten chlad, který ode mě vane!
Jaroslava (48), Příbramsko
