Můj čas na kafíčko

Moje spolupracovnice si na den přesně předpověděla svoji smrt!

Jsou naše dny opravdu předem spočítány a nic s tím nemůžeme dělat?

Některé věci bychom se raději neměli snažit zjistit, protože si přitom zahráváme s ohněm.

Kolegyně Helena musela mít vždycky něco extra. Patřila k těm nejvíce zvědavým osobám, které jsem znala. Kdykoliv šla do obchodu a viděla nějakou novinku, mohli jste se vsadit, že si ji koupí. Na internetu dokázala vždy najít něco neobvyklého, co jí zaujalo a pak se tomu nadšeně věnovala - vždy jenom chvíli, než objevila něco dalšího.

Stejně to zkusila!

Jednoho dne objevila zajímavý program, který měl údajně předpovídat datum, kdy člověk zemře. Byla tím zaujata a současně se programu bála. My ostatní v kanceláři jsme jí to samozřejmě vymlouvaly. Upozorňovaly jsme jí, že jde o nějaký podvod, tím spíš, že za možnost stáhnout si program a vypočítat si přesné datum úmrtí nebyla zadarmo. Helena dlouho váhala, jestli má zaplatit nebo ne. Nakonec se o tom přestala bavit a my jsme si myslely, že jí došlo, jak hloupá a nesmyslná hra to je. Zanedlouho, když jsme spolu šly na oběd, mi ale Helena řekla drsnou věc. Prý už ví, kdy zemře a nebude to dlouho trvat. Hned mi došlo, že si ten program nakonec koupila a použila ho. Hned jsem jí za to vynadala, ale kolegyně jako by mě nevnímala. Bylo vidět, že tomu, co si prostřednictvím programu předpověděla, opravdu věří.

Slíbila jsem, že jí pohlídám

Chtěla jsem Helenu uklidnit a vyvrátit jí přesvědčení, že si opravdu vyvěštila den, kdy zemře. Zajímalo mě, kdy by se to podle toho programu mělo stát. Datum, které mi kolegyně sdělila, mě docela šokovalo. Kdyby to měla bývala být pravda, zbýval by jí necelý půl rok života. Program prý přitom nijak neupřesňoval, jak k úmrtí dojde: jestli půjde o nějakou náhlou nemoc s rychlým průběhem, nehodu nebo třeba i zločin. Helena se opravdu bála. Já jsem jí sice vynadala za to, že podléhá takovým hloupostem, ale na její strach to nemělo vliv. Současně ale bylo znát, že by sama té předpovědi ráda nevěřila, protože mě úpěnlivě prosila, abych o tom nic neříkala ostatním kolegyním v kanceláři. To jsem jí slíbila a současně jsem Helenu ujistila, že v onen stanovený den, pokud bude chtít, s ní budu od rána do noci.

Naplnily se nejhorší obavy

Datum, kdy se měla Helena rozloučit se životem, se blížilo hrozně rychle. Viděla jsem na kolegyni, jak má nervy čím dál víc na drátku. Občas se v práci ráno objevila s očima zarudlýma od pláče. Svěřila se mi, že toho moc nenaspí. Spolupracovnice si myslely, že Helena prožívá trápení s nějakým mužem, tak jsme je přitom nechaly. V týdnu, kdy se to mělo stát, si Helena vzala dovolenou, ale já jsem s ní byla ve stálém kontaktu. Dohodly jsme se, že v sobotu ráno se u ní zastavím a „pohlídám“ ji. Já sama jsem si myslela, že jde o zbytečné obavy a brala jsem to jen jako psychickou pomoc nešťastné kamarádce. Když jsem v sobotu brzy ráno zazvonila u dveří Helenina bytu, nikdo mi nepřišel otevřít. Marně jsem se snažila dozvonit. Nechtěla jsem hned panikařit, ale pro jistotu jsem přece jen zavolala policii. Strážníkům, kteří přijeli, jsem neřekla, čeho se Helena bojí, jen jsem zdůraznila, že jde o kamarádku s psychickými problémy. Podařilo se mi je přesvědčit, aby do bytu vnikli. Objevili tam Helenino tělo bez známek života. Vyšetřování později ukázalo, že zemřela nešťastnou náhodou: upadla a uhodila se hlavou o roh stolu tak nešťastně, že následky vnitřního poranění hlavy byly smrtící. Stalo se to někdy v noci na sobotu, tedy opravdu v den, který onen program předpověděl! Dodnes si vyčítám, proč jsem u Heleny nezůstala už předešlý den přes noc. Nedávno jsem ten program znovu objevila na internetu. Kupovat si ho ale nebudu, protože se bojím. Ukázalo se, že opravdu nelhal!

Iveta M., (49), Ostrava

Staňte se členem Premium sekce
(pokud nemáte členství)
(pokud již členství máte)
reklama

Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden