Slíbili si lásku až za hrob. Po smrti manželky se bratr znovu oženil. Jeho žena mu ale nový život nepřála. Škodila, a nakonec si pro manžela přišla...
Pět let po smrti ženy uzavřel můj bratr manželství s paní Evou. Oba byli vdovci. Rok po svatbě náhle onemocněl. Zřejmě nás měly varovat již sny, které se švagrové zdály. V prvním za ní přišel s kufrem její první manžel a oznámil, že je zdravý a že se vrací. V druhém snu přišla bratrova bývalá manželka, sebrala všechny své věci včetně čepice, kterou Eva nosila, a odešla s velkým bouchnutím dveří. Bratrova choroba nabírala na síle a rychlosti. Odvezli jej do Thomayerky, stejně jako Evina prvního muže. Přijímal jej tentýž lékař, ležel ve stejném pokoji, trpěl stejnou nemocí, byl stejného stáří a dokonce zemřel i ve stejném měsíci.
Ale to nebyl konec!
V pohřební službě zbýval jediný volný termín – 2. března, tedy v den, kdy slaví svátek Anežka, což bylo jméno bratrovy první ženy. Snad abychom nepochybovali, že ti dva k sobě patří, termín k vyzvednutí urny byl 17. března, na svátek Vlastimila, což bylo zase bratrovo křestní jméno. Truchlení nechtěl Eva byla s bratrem, stejně jako s minulým manželem, domluvená, že dá po smrti vědět, zda existuje posmrtný život. První manžel se jí opravdu po své smrti zjevil a ona dokonce cítila dotek jeho ruky. A také můj bratr svůj slib splnil. Na poslední cestu jsme mu dali do rakve kamínek ze Živohoště, tři kytičky a cigaretu s přáním, aby si s námi přišel zakouřit. Tu noc jsme slyšeli kolem půlnoci ťukání. Šířilo se z míst, kde zemřela naše maminka. Dohadovali jsme se, zda se tak hlásí bratr nebo ona. Eva od bratrovy smrti nepustila rádio ani televizi. A přála si, abychom toto dodržovali i my. Já jsem se ale bránila tím, že je jako moje a bratrova matka – po smrti otce se také nesmělo dlouho pustit radio. A bratrovi to šlo na nervy. Uprostřed našeho dohadování se stalo něco neuvěřitelného. Rádio, které stálo daleko od nás, se samo zapnulo. Byl to snad můj bratr a Evy muž, kdo přístroj pustil, aby dal najevo svůj názor na přehnané truchlení?
Přišel na cigárko
Nemohly jsme se pohnout hrůzou. To nejhorší nás ale teprve čekalo. Než naše vzájemná pře a dohadování začalo, ležely na popelníku naše dvě zapálené cigarety. Eva najednou vykřikla a zakryla si oči. Podívala jsem se směrem ke stolu. Na popelníku ležely cigarety tři. Mezi našimi hořela čerstvě zapálená cigareta. Nebyly jsme schopny slova. Byla to ta, kterou jsme dali bratrovi na poslední cestu? Den nato jsme si pouštěli kazety z bratrovy a Eviny svatby. Bratr na obrazovce právě diskutoval s Evou, když se najednou otočil k nám a zamával. Překvapeně jsme vykřikly. Kazetu jsme si pouštěly mnohokrát, ale nikdy jsme si tohoto gesta nevšimli. Syn, který u toho byl, pásku vrátil a celou hodinu jsme marně hledali toto místo – mávajícího bratra na kazetě jsme ale už nenašli. Později se Evě ve snu opět zjevil její první muž. Znovu tvrdil, že se vrací domů. Švagrová se tak vyděsila, že běžela za místním farářem pro svěcenou vodu, nakoupila křížky, růžence a andělíčky, které rozestavěla po bytě. Od té doby se už žádný duch neobjevil.
Mirka (57), Uherské Hradiště .
