Mrtvý syn se v noci vracel domů

Spala jsem s maminkou v ložnici, když mě probudil podivný šramot. Jako bych zezdola slyšela kroky. Kromě nás dvou však v domě nikdo jiný nebyl.

Mít strach z duchů a věřit na ně jsem začala, když mi bylo třináct. Můj otčím Mirek měl tři syny, a ten nejmladší v roce 1984 zemřel. Byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Připletl se do přestřelky v jednom obchodě a na místě zemřel. Ten den přišel otčím domů úplně zničený a fotku syna v rámečku postavil na skříňku v hale.

Noční přízrak

Uplynulo několik měsíců, během kterých se nic nedělo. Pak přišlo léto. Venku bylo krásně a já ležela doma s chřipkou. Přepadla mě únava, tak jsem tvrdě usnula. Za pár hodin jsem se probudila a zavolala jsem na mamku. Bylo mi špatně a měla jsem žízeň. Odpovědi ani matčina příchodu jsem se však nedočkala. Zmocnil se mě nepříjemný pocit.

Také vás může zajímat ...

Už jsem se chtěla zvednout a jít do kuchyně, když se mi někdo vloudil do myšlenek a povídá: „Neboj se, tvá maminka sedí s Mirkem na zahradě.“ Zalekla jsem se a vyběhla z postele. Zamířila jsem rovnou na zahradu. A opravdu, mamka s Mirkem seděli u stolu a povídali si. Šla jsem si zase lehnout a nikomu nic neřekla.

Znovu mě přemohl spánek a zničehonic jsem se probudila kolem druhé hodiny ráno. Posadila jsem se na posteli. V ten moment se něco zjevilo u okna vedle závěsu. Nešlo rozeznat, co to je. Nepohnulo se to, pouze to řeklo: „Přijdu druhý den a něco důležitého ti prozradím. Ale nesmíš to říct rodičům.“ Ráno během snídaně jsem rodičům vyklopila, co se v noci stalo.

Podívali se na mě, ale nic na to neřekli. Příští noc jsem se probudila ve stejnou dobu. Vedle závěsu jsem uviděla tentýž stín. Řekla jsem mu, že jsem rodičům o všem řekla.

V tu chvíli stín zmizel a už se nikdy neobjevil.

Host z jiného světa

Týden nato měl můj otčím službu, pracoval u policie. Spala jsem proto v jednom pokoji s mamkou. Uprostřed noci mě probudilo podivné chrastění. Znělo to, jako když se někdo vloupává do bytu. Probudila jsem mamku. Slyšela to taky. Vstala a řekla, že se jde podívat, co se dole děje. Nikdo tam ale nebyl. Tak jsme si zase lehly, že budeme dál spát. V ten moment chrastění zesílilo.

Pak se z haly ozval ještě jiný zvuk. Znělo to, jako když někdo hodí těžkou tašku na zem. Mamka vstala a šla se znovu podívat.

A zase nic.

Zalepená obálka

Druhý den jsme Mirkovi vyprávěly náš zážitek z noci. Otčím se rozbrečel. Nechápaly jsme proč. Pak nám to vysvětlil. Jeho syn míval těžký svazek klíčů a nosíval koženou tašku. Tutéž tašku jsme objevili v obýváku na zemi. Když jsme ji otevřeli, uviděli jsme kromě několika pracovních dokumentů i zalepenou obálku. Byla v ní velmi stará česká bankovka, která má dnes hodnotu několika tisíc korun.

Kde k ní Mirkův syn přišel, nemáme dodnes tušení.

Ještě podivnější než tento nález však bylo, že fotka syna vystavená na skříňce v hale tu noc zničehonic zmizela.

Zdena L. (46), Vysočina

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje chvilka pohody

Moje chvilka pohody je týdeník určený čtenářkám „pohodářkám“, které berou život s nadhledem, shovívavostí, humorem i pochopením. Na své si přijdou všechny, které zajímají osudy jiných žen i známých osobností. Na nové číslo se můžete těšit každý čtvrtek.

Komentáře

...