Těšila jsem se, jak skvěle si odpočinu a užiju volného času. Malý ponurý hotýlek nevěstil nic dobrého. A výhled z okna na starý opuštěný hřbitov nám na optimismu nepřidal.
Na dovolenou u moře jsem se těšila. Byla zasloužená. S manželem jsme se těšili, jak si budeme užívat volných chvilek, nasávat sluníčko a vysedávat večery v tavernách. Všechny naše dosavadní dovolené se vždy vydařily, a tak jsme byli navykli na to, že tomu nebude jinak. Když jsme vyjížděli z Čech, bylo krásně, cesta ubíhala rychle a v pohodě. S dobrým pocitem jsme usnuli v Makedonii a těšili se na Řecko.
Přivítal nás déšť
Bylo pro nás nepříjemným překvapením, když jsme otevřely oči a zjistili, jak zásadně se počasí změnilo. Z autobusu jsme vystupovali do velké louže na silnici a s kufry přebíhali do restaurace. Dovolená nezačala podle našich představ. Pension byl ponurý a obsluha zamlklá. Pokoj byl temný. Ten večer jsme strávili v restauraci, protože déšť neustával. Manžel toho vypil podstatně více, než já, a tak rychle usnul. Moje mysl byla ale ve střehu, jako by se něčeho obávala. Mozek se nechtěl nechat uspat. Necítila jsem se v bezpečí. A pak jsem si ji všimla. V koutě pokoje stála žena v dlouhých černých šatech. Myslela jsem si, že to je stín nebo zrakový klam. Zavřela jsem tedy oči, a zase je otevřela.
Přelud se vznášel
Žena, která ještě před vteřinou stála v rohu, se vznášela nade mnou. Chtěla jsem křičet, pohnout se, ale byla jsem naprosto ztrnulá. V životě jsem nezažila tak děsivý pocit. Moje smysly vnímaly realitu, dokonce jsem slyšela hudbu a hovor ve vedlejším pokoji, zatímco tělo jako by spalo. Bezmocně jsem zírala na tu podivnou bytost, které jsem neviděla do obličeje. Přibližovala se ke mně a já dokonce slyšela, jak cosi šeptá. Nemohla jsem se nadechnout. A najednou – navzdory všemu, co ten večer vypil, se manžel náhle posadil na posteli a prudce se mnou zatřásl a vytrhl mě z podivného transu
Modlili jsme se
Jak jsem mu byla vděčná! Přízrak se mi rozplynul před očima a já se mohla zase hýbat. Vyprávěla jsem manželovi, co se mi stalo, a on mi za to na oplátku vylíčil sen, co se zdál jemu. Figurovala jsem v něm já. Volala jsem o pomoc a propadala se do černé jámy, která připomínala hrob. Druhý den jsme se dozvěděli, že několik dní před našim příjezdem zemřela majiteli pensionu nečekaně žena. Bylo jí stěží čtyřicet. To proto ten smutek a mlčenlivost. Zapálili jsme ve svém pokoji svíčku a za paní domu se pomodlili. Od té chvíle se duch neukázal. Počasí se další den umoudřilo a my si užívali dovolenou podle svých představ.
Jarmila (61), Písek.
