Kdyby nebyl hercem, by byl akrobatem. FRANTIŠEK KOVÁŘÍK (†98) si vyzkoušel různá zaměstnání, ale úspěchu se dočkal až na sklonku života.

Marečku, podejte mi pero! To je věta, díky které znají Františka Kováříka (†98) snad všechny generace. Role učitele v této komedii se stala jeho životní, jinou větší ale nikdy nedostal.

Jeho drobná postava v kombinaci s laskavou tváří ho přímo předurčovaly k úlohám dědečků, pradědečků a malých bláznů. Málokdo však ví, že svou první příležitost dostal už v němém filmu.

Bohužel se do dnešních dnů snímek nedochoval. František byl výjimečnou osobností a jeho kolegové na něj dodnes vzpomínají jen v samých superlativech.

Kolegové ho zbožňovali

Byl milý, vstřícný, plný životní energie a nechyběl mu smysl pro humor ani pro spravedlnost. Byla radost s ním spolupracovat. Kolegové o něm s láskou říkali, že je „božím člověkem“ nebo „svatým mužem“.

Proto nikdy nepochopili, proč ho režiséři neobsazovali do větších rolí. Najdou se ale i tací, kteří pro to mají své vysvětlení. Tvrdí, že Kovářík se proslavil právě díky tomu, že do svých roliček dokázal vnést tolik osobitosti a lásky, že všechny ostatní kolegy a velké hvězdy hravě strčil do kapsy.

Ovšem chybělo málo a nikdo by ho neznal. V mládí totiž prodělal těžký