V knihách jsem ji nikde nenašla. Měla zářivé modrobílé květy, kvetla jednou za mnoho let a dokázala vyléčit všechny nemoci.
O té květince jsem slýchala v dětství od babičky. Ukazovala mi místo, kde na zahradě kvetla, když pomohla jejímu tatínkovi vyléčit se z těžkého zranění z války.Přivezl ji prastrýc ze svých cest po světě, údajně ji dostal od domorodců na nějakých ostrovech. Tatínek, babičky syn, tvrdil, že ji taky viděl jako malý kluk, najednou prý vyrostla a vykvetla. Měla úzké, špičaté listy a její květy zářily na zahradě v měsíčním světle jako hvězdy.Moje maminka, učitelka fyziky, se tomu hrozně smála a říkala, že si otec nejspíš v dětství tu květinu spletl s obyčejným zvonečkem. Vždycky se spolu kvůli tomu nesmyslně pohádali. Já jsem byla poetická po tatínkovi, tak jsem doufala, že kouzelná květina existuje a na skalce se jednou objeví.Můj starší bratr se mi kvůli tomu poškleboval. Tajně jsem chodívala s babičkou to místo na skalce zalévat a jako malá jsem dokonce zpívala rostlině písničku, kterou jsem sama vymyslela.
Dočkali jsme se
Byla to hrozná rána, když nám maminka řekla, že je moc nemocná a možná zemře.Už delší dobu byla bledá a unavená. Myslela si, že to je vyčerpáním z práce, důvod byl ale tisíckrát horší. Mamince bylo osmatřicet, bráchovi čtrnáct a mně deset. Představa, že bych maminku ztratila, byla nepředstavitelná.S babičkou jsme chodily k místu na skalce každý den a prosily. Moc jsem při tom plakala. Pamatuju si, jak jsem jednou večer usnula a měla zvláštní sen. U mé postele stála paní v zářivě modrých šatech a řekla mi: „Už neplakej, Helenko, já tvou maminku vyléčím, i když se mi smála.“ Pak se vznesla a odletěla oknem. Ráno jsem svůj sen vyprávěla babičce, která to viděla jako dobré znamení. Když jsem se odpoledne vrátila ze školy, celá nadšená mě vedla do zahrady. „Podívej se, dobrá víla udělala, co slíbila!“ V místě magické květině se objevily malé výrůstky. Do tří dnů už z nich byly úzké a špičaté listy. Objevila se poupata, nemohla jsem se dočkat, až vykvetou. Den před úplňkem zazářil první kvítek. Druhý den z něho babička připravila mamince čaj. A pak každý další den.Když šla maminka na lékařské vyšetření, domnívali se lékaři, že došlo v testech k chybě. Tak se maminčin stav zlepšil. I když ji ještě dlouho hlídali, nemoc se už nevrátila. Od té doby modrý květ na zahradě nevyrostl.Ale já to místo přesto pečlivě zalévám.
Helena (43), Znojmo .
