Nadání měl po otci

Nikdy neztratil smysl pro humor. FRANTIŠEK FILIPOVSKÝ (†86) byl sice malý vzrůstem, ale velký duchem. Měl talent od boha, ale v osobním životě zpočátku poněkud strádal.

Vždycky hrál jen samé vedlejší úlohy, přesto v každé zazářil. Díky svému výraznému hlasu a divoké gestikulaci byl snadno zapamatovatelný. František Filipovský (†86) se však neproslavil žádnou svou rolí tak jako dabováním významné osobnosti francouzského filmu Louise de Funèse (†68).

Také vás může zajímat ...

Ten se proslavil zejména rolí četníka Cruchota v nesmrtelných komediích Četník ze Saint Tropez či Četník se žení. Právě díky Funèsovi se Filipovský stal králem českého dabingu. Zatímco v herecké profesi zářil, v soukromém životě mu osud uštědřil nejednu ránu.

DRSNOU ZKUŠENOSTÍ SI PROŠEL UŽ VE TŘIADVACETI

Narodil se v září roku 1907 v Přelouči do rodiny flétnisty orchestru Prozatímního divadla, skladatele a kapelníka Františka Filipovského staršího (†74). Právě po otci zdědil své umělecké nadání. Hrál na různé hudební nástroje a taktéž zpíval v kostele.

Po základní škole šel na pardubické gymnázium, ale hned v prvním ročníku propadl. Přešel na gymnázium v Hradci Králové. Ani tam ale neměl štěstí, proto nakonec absolvoval kurz při obchodní akademii v Chrudimi.

Tou dobou už ale také hrál ve studentských představeních a během letních prázdnin i u venkovských divadelních společností. V roce 1929 šel studovat do Prahy Filosofi ckou fakultu Univerzity Karlovy. Právě tady dostal příležitost zahrát si ve skutečném divadle.

A najednou začal dostávat jednu roli za druhou. Kvůli tomu také vysokoškolská studia nedokončil. Už jako dítě rád pomáhal lidem, proto když ve třiadvaceti letech dostal příležitost pracovat jako průvodce zvláštních vlaků s Poláky, neváhal ani minutu.

Francie tehdy hledala pro průmysl a zemědělství pracovní síly a chudí Poláci v tom viděli šanci na lepší budoucnost. Jenže to ještě František netušil, že se stane svědkem velkých utrpení a tragédií.

PO MRTVICI PŘESTAL MLUVIT

Lidé se při nástupech do vlaků i v nich vzájemně zraňovali, bili se, křičeli a nakonec i umírali a páchali sebevraždy. Většina z nich totiž měla strach, že nedostane povolení pro vstup do Francie. Tolik utrpení Filipovský nikdy předtím ani potom už nezažil.

Sám kdysi přiznal, že ho tato zkušenost psychicky poznamenala na celý život. V roce 1931 ale naštěstí odstartoval v Osvobozeném divadle svou profesionální hereckou kariéru, díky které mohl konečně myslet na něco jiného.

Zvláštní však bylo, že ač byl v nejlepších letech, dostával hlavně role postarších mužů. Sám si na to ale nikdy nestěžoval. Byl zkrátka rád, že může hrát. V roce 1932 pak dostal svou první větší filmovou roli v dramatu Před maturitou.

Před druhou světovou válkou, přesněji v roce 1937 se oženil se svou jedinou životní láskou Hildou. Ta mu také v bouřlivých chvílích roku 1945 porodila vytouženého syna Jana (75). Herec se zatím doma musel starat o prvorozenou Pavlínku (79), dnes známou herečku a zpěvačku.

Po válce zažíval profesně nejkrásnější období, na které také do posledních chvil rád vzpomínal. Jeho poslední rolí byl pan Blekota v pohádce Arabela se vrací v roce 1990.

Poté prodělal mrtvici, přestal mluvit, a proto nemohl ani hrát. Pro dabingového krále to musely být děsivé chvíle. Jeho odkaz i po jeho smrti žije v našich srdcích dál.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Moje šťastná hvězda

Váš oblíbený časopis Moje šťastná hvězda dostal novější kabátek! Můžete se těšit na nové rubriky, ještě více žhavých kauz, které hýbou českým showbyznysem, dojemné osudy filmových legend i pikantní lásky slavných. To vše už v tomto čísle!

Komentáře

reklama