Nádherný život s vousáčem, který miluje drsnou muziku

VALÉRIE ZAWADSKÁ (59) tvrdí, že má s ROMANEM KŘÍŽEM (52) a dvěma syny nádherný život.

Zvlášť v létě na chalupě. Královna českého dabingu Valérie Zawadská (59) měla nádherné dětství, na které vzpomíná s láskou a nostalgií. Rodina bydlela v Loučné nad Desnou, odkud Valérie později dojížděla na šumperské gymnázium.

Herečka se sem vrací i nyní, jezdí se podívat na krajinu svého dětství a dospívání. Každé prázdniny si s celou rodinou vyjedou do Loučné a do Koutů nad Desnou za příbuznými. Někdy se to povede i tak, že herečka spojí setkání s rodinou s vystoupením v tamním kulturním centru.

Ráda vzpomíná na bezstarostná školní léta v základní škole v Loučné, zde se totiž zrodila její láska k divadelním prknům. V šesté třídě, to jí bylo dvanáct, se stala členkou loutkového divadelního souboru.

Také vás může zajímat ...

Ale jako pravé a nefalšované exhibicionistce se jí nelíbilo, že není za paravánem vidět, proto prosazovala založení činohry. Při její energické povaze se to pochopitelně podařilo. Na první roli samosebou nikdy nezapomene.

V pohádce Sůl nad zlato si zahrála krále. Trému cítila, ale jen tu zdravou. Na gymnáziu milovala hodiny českého a ruského jazyka. Její čtenářské deníky byly nejobjemnější ze všech, ze slohů ji učitelé vždy hodnotili jedničkou.

Zato latinu a francouzštinu si Valérie už tolik nepochvaluje, tyhle dva náročné předměty ji dosti potrápily. Jeden ze středoškolských učitelů vycítil její talent a nasměroval tmavovlásku na hereckou školu.

Na JAMU se nedostala, ale napřesrok už začala studovat DAMU. Mezitím pracovala jako elévka v šumperském divadle. Na ty časy vzpomíná velice ráda, herecký soubor se k ní choval vřele, cítila se tam jako doma.

Ostatně Valérie je živel a velký životní optimista, k lidem se chová vstřícně a přátelsky. Zvykla si říkat: Mám nádherný život. Jeho neoddělitelnou součástí je také hudebník Roman Kříž (52). Valérie není žádná fňukna, nestěžuje si, i když je to v dnešní době málem moderní.

Naopak si pochvaluje, že má zajímavou práci, která je navíc jejím koníčkem, skvělého partnera a zdravé děti. Co víc by si mohla přát? S hudebníkem Křížem se znají od roku 1993, Zawadská své životní lásce porodila dva syny.

Vedle toho celá léta kralovala dabingu, hraje divadlo, točí seriály, předčítá, recituje. Chlap, jenž dokáže překousnout, že jeho žena je tak neuvěřitelně zaneprázdněná jako Valérie, musí být opravdu silná osobnost.

Herečka si stýská, že mamince, která už zemřela, neříkala dostatečně často, že ji má ráda. Snaží se to napravit alespoň tím, že tahle tři kouzelná slůvka často říká svým chlapům, tedy partnerovi Romanovi Křížovi a synům Janovi (22) a Romanovi (19).

Ti tři si ve společenských akcích příliš nelibují, a tak si Zawadská dávno zvykla, že ji “její chlapi”, jak jim říká, na večírky, kde je předepsáno společenské oblečení, zpravidla nedoprovázejí. Když Valérie dosáhla věku třiceti let a byla stále sama, už pomalu přestávala věřit, že tu svou spřízněnou duši vůbec ještě potká.

Pak to přišlo, blesk z jasného nebe: setkala se s modrookým mužem, který chodil v zimě bez ponožek. V prvé řadě krásně hrál na kytaru, a když se k tomu přičetly oči jako studánky a fakt, že si i v nejkrutějších mrazech obouval páskové sandály jen tak na bosou nohu, herečka byla ztracená.

Žít s hudebníkem, který hraje takzvanou tvrdou muziku, je podle Zawadské lehké i těžké, krásné i bolestné, únavné i povzbuzující. Po více než dvaceti letech společného života se ti dva stále mají rádi. Vzájemné city však svatbou nestvrdili.

Valérie na tohle téma mluví nerada, většinou jen poznamená, že po svatbě nikdy netoužila, čímž se výrazně liší od většiny žen. Synové se potatili, oba se dali na muzikantskou dráhu, věnují se kytaře. Starší Jan absolvoval na konzervatoři obor klasická kytara a pokračuje ve studiu na Ježkově konzervatoři, kde se věnuje elektrické kytaře.

Mladší vystudoval gymnázium s rozšířenou výukou hudební výchovy. Rodiče, kteří jsou oba umělecky zaměření, se na chlapcích, jak se zdá, výrazně podepsali. V práci se Valérie vždy musela zcela oprostit od rodinných starostí.

Mrzelo ji, že si lidé myslí, že je dabování snadné, že jen tak přijde, sedne si a mluví. Opak je samozřejmě pravdou. Vzpomíná si například, jak odlétala na dovolenou, ale zároveň musela ještě dodělat práci v dabingovém studiu.

Partner ji tam proto odvezl autem, v dabingovém studiu byl s Valérií poprvé. Ne že by seděl v režisérské kabině a díval se, čekal na chodbě. Ale přesto Valérii trvalo hodně dlouho, než se dokázala oprostit od toho, že tam někde sedí její chlap a slyší ji, vnímá ji.

Svým způsobem ji jeho přítomnost rušila. Nakonec na to přece jen dokázala nemyslet. V práci se musí zcela oprostit od rodiny a rodinných problémů. Platí to také naopak, když přijde domů z práce, zásadně se věnuje jen rodině a domácnosti.

Ona a její chlap velice rádi vaří, ale každý svým způsobem. Herečka má ráda, když to takzvaně “odsejpá”, vaří rychlá, půlhodinová jídla. Její partner si zase v kuchyni rád hraje, kuře peče pomaličku, třeba dvě a půl hodiny, aby mělo pěknou zlatou kůrčičku.

O chalupě v milovaných jihočeských Cehnicích herečka říká: “Tak tady jsem sama sebou. A když jsou tu se mnou moji kluci, jsem nejšťastnější.” Venkovské stavení na kraji obce celé rodině učarovalo.

Na jeho zvelebování pracovali sami. Hereččin životní partner byl v osmdesátých letech zaměstnán jako instalatér na stavbě v Prachaticích, předtím navštěvoval stavební učiliště v Českých Budějovicích, a tak měl v okolí hodně kamarádů zedníků, instalatérů či natěračů.

Ti všichni jim vycházeli maximálně vstříc, do práce se zapojili též synové Jan a Roman. Vznikl bigbítový domeček, protože rodina tu zřídila dokonce i nahrávací studio. Když herečka mluví o cehnické usedlosti, pokaždé vzpomíná na ten úplně první okamžik, kdy vešli na dvorek.

Ačkoli tu byli poprvé a při shánění vytoužené chalupy objevili spoustu zajímavých míst, právě tady, v Cehnicích, měla herečka pocit, jako by tu už někdy byla. V létě mají s partnerem nejraději jihočeská rána, kdy se společně uvelebí v oblíbeném posezení, uvaří si kafíčko a přemýšlejí, jak by prázdninový den, který je před nimi, co nejlépe vyplnili.

A protože je Valérie bylinková, občas chodí na kopřivy a vaří z nich voňavý, posilující čaj. Nedá dopustit ani na měsíček lékařský, z jehož květů a sádla její maminka vyráběla krémy. Pleťovou masku si herečka, stejně jako maminka, připravuje z mrkve.

Říká: “Budu opálená, dřív než sluníčko vyleze.” Ale i zimy jsou na chalupě fascinující. Valérie ráda přikládá dřevo do kamen a poslouchá pak, jak krásně praská. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...