Přijít o peníze a mobil nebylo vůbec příjemné. Přijít o to všechno hned dvakrát za sebou, to ž chce nějakou pomstu!
Na nákupy chodím do takového velkého obchodního centra, které nám postavili přímo na našem sídlišti. Zpočátku jsme všichni dost brblali, protože na parkovišti bylo stále plno a taky ty zásobovací náklaďáky byly dost nepříjemné a smradlavé.
Ale zvykli jsme si. Nejrůznější akcičky a prezentace se staly skoro mým koníčkem. S kamarádkou jsme vyrážely na lovy beze zbraní, jak jsme svým nájezdům mezi regály říkaly. Jenže, poslední dobou se všechno pokazilo. Začala nám tu řádit zlodějka.
Ani jsem nevěděla, že mě okradli
„Ty Evčo, neztratilo se ti včera při nákupu nic? Mně totiž někdo okradl!“ volala mi kamarádka a já se hned běžela podívat do kabelky. Krve by se ve mně nedořezal. Chyběla mi peněženka a dokonce i mobil.
Měla jsem totiž dva, jeden z nich služební. Tak proto mi volala na ten druhý, na můj se mi nemohla dovolat, pomyslela jsem si. Všechno jsem nahlásila, ale za pár dní se to stalo zase. Dávala jsem si na všechno a všechny velký pozor a vůbec nemohla pochopit, jak se mi to vlastně mohlo přihodit.
„Paní, dávejte se pozor na tamtu ženskou, říká se o ní, že je to ona, ta zlodějka!“ šeptala mi pokladní a potom vysvětlila, jak to dělá. Venku, před vchodem, kde nejsou kamery…
Nastražila jsem past jako ve filmu
Rozčílila jsem se a hned mě něco napadlo. Bylo to v také hloupé detektivce, ale mně se to líbilo. Hned další den jsem si vzala kabelku, která už byla na vyhození. Tu jsem vystlala velkým igelitovým pytlíkem a těsně před akcí jsem do toho pytlíku nalila lepidlo.
Ne vteřinové, ale hodně lepkavé. Postávala jsem před vchodem a tvářila se hrozně roztržitě. Koutkem oka jsem zahlédla tu ženskou. Blížila se ke mně. Za chviličku zařvala: „Sakra ženská, co to je?“ nachytala se potvora.
Chytla jsem ji za rukáv a křičela o pomoc. Za chvíli si ji i s tím pytlíkem na ruce odváželi policisti. Hezká pomsta na tak starou ženskou. Člověka by to začalo i bavit!
Eva S. (58), Zlín
