Náš dědeček se před dvaceti lety znovu narodil

Říká se, že ten, kdo uteče zubaté v posledním okamžiku, se dožije dlouhého věku. U mého otce se tohle staré pořekadlo naplnilo. Stačilo málo, a dnes by tu s námi nebyl.

Stalo se to před mnoha lety. Tatínek tehdy unikl o vlásek smrti, a tak od té doby slavíme i jeho druhé narozeniny. Letos oslaví koncem června ty krásné dvacáté, a třiaosmdesáté o dva měsíce později. Tehdy před dvaceti lety stačilo velice málo a už by tu s námi náš tatínek a dědeček nebyl.

Také vás může zajímat ...

Vedro bylo děsné

Táta pracoval jako brigádník, aby si přivydělala nějakou tu korunu ke svému důchodu. Bydlel s námi v domku, který na nás po smrti maminky přepsal. Žádné velké plány jsme ten den neměli, v tom horku se dalo totiž jen odpočívat. Tatínek autobusem, kterým běžně jezdíval, nepřijel a nepřijel ani za hodinu. Nejdříve jsem se na něho zlobila a myslela si, že zašel někam na orosené pivečko.

Zavolala jsem tedy jeho kolegovi, se kterým pracoval a také domů jezdil. Tak jsem se dozvěděla, že otec do autobusu sice nastoupil, ale během jízdy se mu udělalo nevolno, tak se rozhodl, že vystoupí, trochu se nadýchá čerstvého vzduchu a počká na další spoj, který měl jet za necelou hodinu. Kamaráda nenapadlo, že by měl raději vystoupit s ním. Spěchal domů.

Stěží by prý svůj pozdní příjezd vysvětloval a dokazoval, že neseděl v putyce U veselé Anduly.

Vyspával snad opici?

Vnitřní hlas mi velel, abych nastartovala auto a vydala se po trase autobusu. Zhruba v polovině cesty jsem už z dálky viděla u zastávky skupinku lidí. Zastavila jsem. V rukách mladého policisty jsem uviděla tašku, která byla podobná té, kterou nosil otec. Šla jsem přímo k němu. Klepaly se mi ruce, hlas i kolena. Ptal se, kdo jsem.

Odpověděla jsem, že dcera toho člověka, jemuž patří věci, které drží . „Vašeho otce před chvílí odvezla sanita,“ sdělil mi. Ukázal mi na dva mladé lidi, kteří stáli poblíž a řekl: „Ti dva zachránili vašemu otci život.“ Šla jsem jim poděkovat a chtěla jsem na ně kontakt, abych se jim mohla nějak odměnit. Jen se pousmáli a řekli, že to byla samozřejmost.

Tatínek ležel na zastávce více než hodinu. Všichni si mysleli, že je opilý. Za tu dobu zastávkou prošly desítky lidí a nikoho nenapadlo, že ten člověk může mít ve vedru potíže se srdcem a umírat. Až když k němu přišel ten mladý pár. Lékař v nemocnici mi potvrdil, že tatínka od smrti dělily vteřiny. Do práce se už otec nevrátil.

Časem se ale zmátořil a dnes je z něho už několikanásobný čiperný pradědeček.

Katka (57), Táborsko

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...